Nekonečný útěk před jednou válkou k další a navždy ztracená rodina úchvatné Božidary. Tajnosti slavných
27.05.2024
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Zdeněk Dukát
Popisek: Božidara Turzonovová jako Sandra, ctnostná manželka hamižného florentského měšťana, v historické povídkové komedii Jiřího Krejčíka z roku 1971 Hry lásky šálivé – Arabský kůň, natočené podle Dekameronu Giovanniho Boccaccia
VIDEO Dětská láska půvabné Srbky a temperamentního Makedonce zrodila mimořádně oduševnělou a noblesní krásku, která má v dokladech národnost slovenskou. „Slovensko může být v klidu. Jelikož se na našem území křížily různé cesty a migrovaly národy, jsou tu dobře namíchaní,“ říká první dáma slovenského divadla.
Stala se historicky první herečkou, která byla po čtyřiceti letech existence Slovenského národního divadla v Bratislavě přijata do stálého angažmá hned po ukončení studia herectví. Měli to v rodině, stejné poctě se těšil i její manžel Jozef Adamovič. Před měsícem, v pátek 26. dubna 2024, převzala první dáma slovenské kinematografie Božidara Turzonovová národní filmovou čestnou cenu Slnko v sieti za výjimečný přínos slovenské audiovizuální kultuře, a dnes už mají její fanoušci nejvyšší čas zamyslet se nad těmi pravými slovy, která zvolí při další mimořádné gratulaci. Stále okouzlující dáma, které ani s přibývajícími lety neubývá na půvabu a eleganci, totiž právě zítra slaví 82. narozeniny.
Mladé letá:
Integrovaná Slovenka
Tak sama sebe s oblibou nazývá mimořádná kráska, která má na kontě více než sto padesát filmových a televizních postav. Zpočátku ale sotva někdo tušil, že se jednou stane hvězdou ve středoevropském Československu. Narodila se totiž 28. května 1942 v bulharské Sofii. Její otec pocházel z takzvané egejské Makedonie, která je nyní součástí Řecka, svého času si ale na ni dělali nárok i Bulhaři. „Hodně příbuzných, mezi nimiž byl i univerzitní profesor literatury, jsme měli v Bělehradě. Za socialismu jsme se k nim nemohli hlásit ani je kontaktovat. Tehdy totiž vládl v Jugoslávii Tito (Tito se odmítl podřídit Stalinovi, čímž si znepřátelil Sovětský svaz a všechny spřátelené země – pozn. autorky). Tyhle příbuzné jsem v životě neviděla. Ty, které jsem blíže poznala, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky,“ prozradila před časem serveru pluska.sk.
Putující emigranti
Během balkánských válek v letech 1912 až 1916 se hereččini příbuzní nejprve přesunuli na řecký jih, ani tam ale nebylo bezpečno, takže se nakonec raději vydali na sever do Bulharska. „V Sofii už byl klid. Rodina mého tatínka se nejdřív nastěhovala do obytného domu mé babičky z maminčiny strany. Takže můj otec vlastně poznal svoji budoucí nevěstu, moji matku, už jako tříletou. Jemu bylo tehdy třináct,“ prozradila Božidara něco málo z historie svých předků. „Když dokončil carskou polytechniku, odešel do Berlína-Charlottenburgu studovat architekturu a inženýrství. Mezitím maminka vyrostla a začala studovat medicínu v Bělehradě. Potom se vzali a po roce jsem se narodila já. Ještě v Sofii, ale to byla válka, takže mladá rodina emigrovala na Slovensko, kde otec žil od roku 1939.“
Hry lásky šálivé:
Mladičká hvězda
Přátelé a její nejbližší jí říkají Dača, což prý vzniklo už v jejím dětství. Tak si totiž sama říkala malá Darinka, protože šišlala. A s výslovností měla potíže ještě ve škole, takže si prý užila dost posměchu nejen kvůli svému nezvyklému jménu, ale také protože si pletla písmena h a ch. A od slovenských spolužáků se lišila i tím, že neměla žádnou babičku na venkově. „Záviděla jsem jim, když jezdili na prázdniny k prarodičům někam na venkov, já jsem to nezažila.“ Velmi brzy ji začalo lákat herectví, takže chodila do dramatického kroužku, hrála na klavír, působila v dětském rozhlasovém souboru a ráda recitovala na všemožných soutěžích. Její zájmy ji nakonec dovedly až na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Absolvovala v roce 1963 a hned se stala členkou souboru Slovenského národního divadla, v němž působí dodnes.
Filmová láska
Před filmovou kamerou stanula poprvé už během studia v psychologickém dramatu ze života dělnické mládeže Most na tú stranu, které natočil v roce 1961 Vladislav Pavlovič podle povídky básníka, spisovatele a scenáristy Andreje Chudoby. A nejenže v něm dostala roli Evy, ale díky natáčení také poznala budoucího manžela, o tři roky staršího herce a pedagoga Jozefa Adamoviče. Porodila mu dvě dcery a prožila s ním více než půl století, až do 2. srpna 2013, kdy náhle zemřel na selhání srdce. Přestože bylo všem brzy jasné, že je skvělá herečka, filmaři ji v šedesátých letech přehlíželi. Bohatě jí to ale vynahradila televize, takže se s ní brzy seznámili díky tradičním slovenským pondělkům i diváci v Čechách.
Pokračování ve středu 29. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Slovenská televízia, Febiofest, Slovenské národní divadlo, pluska.sk)
Vložil: Adina Janovská