Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kuchyň coby oslí most aneb Jak se představa Hodinové manželky rozplynula jako pára nad hrncem. Seniorka jede na jih

28.01.2024
Kuchyň coby oslí most aneb Jak se představa Hodinové manželky rozplynula jako pára nad hrncem. Seniorka jede na jih

Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Takhle mi kalanchoe v Čechách nikdy nekvetla. Co je to ale platné, když si sama komplikuju život. Pošahaným stařenkám by měl být na noc odebrán mobil.

Oderváním měděné trubky a plynové varné desky od kuchyňské linky se mi otevřel prostor pro další konstruktivně destruktivní činnosti v domě, konkrétně v kuchyňce. Kuchyň je celá vykachličkovaná kachličkami z nějakých 60. nebo 70. let, z doby výstavby domu, a společně s linkou, kterou mi tady nechali a která taky po mém soudu pamatuje 70 až 80. léta, se mi nijak nelíbí.

Hlavně barevně. Já jsem prostě na zelenou. A teď s tou krasavicí kredencovou už jsou ty místní kachličky úplně o ničem. Nehledě k tomu, že jsou 15x15 cm, takže kuchyň už takhle mrňavou ještě opticky zmenšují. Tak jsem se vrhla zase na Wish a na Temu, že si to tu prostě aspoň po svém trochu zpotvořím. Našla jsem po delším hledání na Temu, který se mi tu zobrazuje pouze ve španělštině, takové ty šablony, jako že dlaždice samolepící, s roztomilým romantickým vzorečkem - no co, stárnu, no. Prostě moje noční nákupy, to je nebezpečné... Dost.

Ještěže jsem nekoupila to, co jsem zahlédla úplně původně, to by byla hodně velká divočina a dobrá džungle v kuchyni. Zůstalo u těch šablon s takovou příjemnou zelenou a romantickým vzorečkem. Spočítala jsem jen tak bajvočko z luftu, zhruba, kolik toho budu pod tu pozůstalou linku a okolo potřebovat nalepit, a nahoru dám bílou, tak. Spokojeně jsem někdy ve tři ráno objednala svůj nález a chtěla se obrátit na ucho a spát. Jenomže mě to hledání tak rozdovádělo a dokonale probudilo, že jsem ještě ve čtyři ráno brejlila do tmy a převalovala se pod dekou.

 

kuchyň 1

Původní provedení

Nemělo cenu pokoušet se usnout, a tak jsem zase otevřela internet a usoudila, že ty skříňky přetapetuju taky. To hladké jakože dřevo mě prostě nebaví. K té pravěké dřevěné kredenci. Najednou tam to umělé, kartonové, nalepené hladké „dřevo“ vedle toho zeleného působí nějak nepatřičně. Divně. Moje první objednávka na stránce ještě kupodivu visela. Trochu mě to překvapilo, ale vzhledem k rozumu pokročilé noční hodiny jsem to nijak neřešila. Psalo se tam po překladu - objednat jedním kliknutím. Aha, asi jsem něco nepotvrdila. Nevadí, tak to objednám teď. I s těma šablonama na ty skříňky.

Projížděla jsem znovu všechno, co už jsem v prvních hodinách zahlédla, až jsem našla to pravé, vložila jsem vše do virtuálního košíku, objednala jedním klikem, vypnula mobil, oči se mi najednou, kolem páté ranní, spokojeně téměř okamžitě zaklaply a během minuty jsem, jak do vody vhozená, zcela spokojeně usnula. Spala jsem báječně, vyhřívací deka dělala svou perfektní práci, prostě spánek po skvěle vykonaném díle. Probrala jsem se až v devět.

Jó, objednávání, obzvlášť v noci, to mám ráda, to mi jde. A tak ráno, ještě v dřímotě, jsem nejistě vzpomínala, co jsem to v noci prováděla a objednávala. Opatrně jsem otevřela Temu, abych se ujistila, že je to to ono a že  je to, ehm, geniální, ale pořád tam na mne blikalo to tlačítko objednat jedním kliknutím. Aha, já jsem trdlo, asi jsem to nepotvrdila, jak už jsem byla rozespalá. Ještě mám dvě hodiny na to potvrzení, tak jo, teď, nebo nikdy. Potvrdila jsem, všechno se seřadilo do svých kolonek, poděkovali mi španělsky, že jsem tak šikovná, že jsou šťastní, že jsem si u nich objednala nebo tak něco, přijďte zas  a hotovo.

 

kuchyň 3

Rozděláno

To vše bylo ve chvíli mého ještě ne zcela zodpovědně bdělého stavu. Po pár minutách provalování a protahování nastal v hlavě nějaký budíček či co, zmocnilo se mne temné podezření, v tu ránu jsem byla vzhůru úplně a pohledem na účet u Sabadellbank jsem už jenom konstatovala, že teď ráno, chvilku po probuzení, jsem celou noční objednávku potvrdila - ještě jednou. Jedním kliknutím. Jak jinak... 2x84 Eura.

Tak to hodně potěší. Jasně, pošahané stařenky by měly být hlídané a na noc by se jim měl odebrat mobil. Leč to už teď holt nevyřeším. A můžu se těšit na dvojitou dávku přilepovacích šablon. Obojích. Jedné 2x10 a 2x6 kusů a druhých 2x20. Cena za celý tento "noční trip" mi vyšla na úplně stejné peníze, jako cena nákupu na celý měsíc. Krucinál!

Zrovna jsem vstřebávala horké paprsky jižního lednového slunce, když balík přišel. Překvapivě rychle, tuším do týdne. Tak jsem ho vybalila s pocitem, že jsem zase nakoupila hromadu zbytečných nesmyslů. A první dojem – děs. Strašně to smrdělo! Takové to umělé, nedefinovatelné cosi. Všechno rychle doputovalo do patia, ať se to tam, s odpuštěním, vysmrdí. Speciálně z tohohle pachu se mi dělá nedobře, tak doufám, že to vysmrádne.

 

kuchyň 2

Jeden koutek hotový

Začala jsem (konečně!) metrem rozměřovat celý naplánovaný prostor, že se do toho pustím, hned jak to vyčichne, a během necelých dvou vyjevenych hodin došla k závratnému zjištění. Došla jsem k závěru, že jsem toho koupila... málo. Jo, kdyby mi přišla jen původní objednávka, nestačilo by mi to ani na ten kus stěny pod vrchními skříňkami. Prostě objednávat v nočních hodinách už smím jenom jídlo, maximálně budu mít nějakých dobrot víc nebo míň, s tím se snadno srovnám, ale tohle?

Co teď s tím. Ono to totiž asi o šest šablon nebude stačit, kdybych alespoň místo šestnácti objednala dvacet! Teď bych měla dvě navíc... Prostě měření a počítání nebyla nikdy moje parketa. Ale co, třeba to nějak vyoslím, to zase byla moje parketa poměrně často. No, nevyoslím. Doobjednala jsem dalších deset kousků. Po nalepení první stěny se spoustou nepřesností, které budou víceméně zakryté, přišel souboj s mrazáčkem, který se bojím už dál nechávat v patiu, kam prší, protože v zimě tu občas opravdu prší, až leje. Přeci jenom - chodí to na elektriku...

Tak, zkrátím to. Stěhování mrazáčku prázdného byl souboj s prázdnou, mrtvou hmotou, stěhování mrazáčku plného, kilo hovězího, kilo kuřecích stehen, nějaké cosi k osmažení, dvě porce a dva celé velké toustové chleby plus spousta zmrzlé vody, neboť nás čeká odmrazování, tak s touhle položivou kisnou to bylo horší. Zvedat ji do 80 centimetrů, žádná rozkoš. Vzpomněla jsem na kamarádku a na vztyčováni kredence... No co, stěhovala's kdysi pianino, tak se předveď, připomněla jsem si v duchu, nadhozem dostala břemeno na židli, a pak hned mohutným obětím hop nahoru na skříňku. OK.

 

kuchyň 4

Jak ale poskládám všechny ty krámy?

Na jednu stranu se musím pochválit, šlo to celkem dobře, ještě staruška nějakou sílu má. Na druhou stranu musím sebekriticky přiznat, že tam ten mrazáček nevypadá vůbec nejlíp. Tedy přesněji... vypadá tam blbě a vadí maximálně, ale zase vykryje nepřesnosti v lepení těch dílců. Asi ho taky přetáhnu těmi druhými šablonami, kterých mám hodně, jeho šedivá mě taky vůbec nebaví, uvidím, jak ty šablony vyjdou.

Do patia jsem přebaletila se skříňkou, která tak nějak zbyla a teď už delší dobu blokovala vstup do druhé ložnice, je dřevěná, když oprší, aspoň se umyje. A druhá skříňka, kdysi považovaná za parádní, skončila v patiu taky. Nějak ten pocit uspokojení z kuchyně vyprchal. Mám těch krámů fakt nějak moc a oddělat nebo utrhnout tu původní vrchní linku, co tu zbyla, to nezvládnu, nehledě k tomu, že kam bych dala to, co tam je. Zůstaly tu po původních majitelich prima kousky nádobí, sklo a arcopal... A doplnit to všechno ještě mými zázraky, to jistě zvládnu, i to, co musí zůstat v patiu, zaplním, v tom si dost věřím.

Nicméně se mě zmocňuje pocit, že výsledný tvar kuchyně bude poněkud podivný, ale kdo chce kam... Ostatně na ta moje míchaná vajíčka, semtam pizzu, semtam kuře nebo nějakou polévku... Hlavně abych se tam vešla se všemi přístroji, kterých, jak jsem zjistila, mám taky fakt nějak moc. Mikrovlnka je stále ještě v patiu. Sice na ni neprší, ale ideální místo pro ni to není. Zase ale výhoda - má tam zásuvku.

 

kuchyň 5

Pohled na nebeskou modř při vaření sice není k zahození a skříška v patiu aspoň pracovní desku přikryje. Jenže co já, až začne pršet?

Ona ta místní kuchyňka je fakt trochu záhada. Jak to tu paní zvládala? Jen 2,5x2,5 metru, na čelní stěně obří varná deska, dvojdřez a pračka, na druhé okno skoro až na zem, byla tam obří lednice a široké dveře do patia, na třetí stěně úzký prostor 40x160 plus futra a dveře do chodbičky a na čtvrté stěně vlastně nic, ale jsou tam veřeje. Když je otevřete, tak tam nic nedáte. Pak kousek prostoru, asi tak metr, a pak ta obří varná deska 70x70, takže místo pro práci prakticky nikde žádné a pro ostatní přístroje taky ne.

Horkovzdušné trouby se mi sešly hned dvě, malá na hranolky či krokety, a pak jsem kouplia velkou na kuře atd. Mikrovlnka, konvice na čaj, pec na pizzu, mrazáček a lednička, obojí malé, toustovač, pákový kávovar a dvojvařič na indukci. Jak to všechno umístit, aby to bylo pohotově? Nesnáším něco odněkud lovit a taky bytostně nenávidím šňůry. Buď jsou krátké, takže nikam nedosáhnou, nebo dlouhé a motají se, kde nemají... Jak to všechno dát tak, aby nic nepřekáželo a dosáhlo to někudy k elektrickým zásuvkám, které jsou tu na malém prostoru sice celé tři, ale když sčítnu spotřebiče, tak fakt nic moc.

Jakýsi pracovní pult je v patiu, na ten neprší, bo je pod sklolaminátovou stríškou. Ale na člověka před ním už prší fest, když náhodou prší. Jak tady dlouhá léta všechno zvládali? Možná měla paní ještě v patiu nějaký pultík pod sušákem, na který mohla dát nějakou plachtu, aby na něj nepršelo, kdyby náhodou... Je fakt, že tady opravdu prší zřídka, ale když už, tak už!

 

kuchyň 6

Když došel materiál...

Mimochodem, ten sušák je vynikající vynález. Ten cením hodně. Vejde se na něj přesně jedna plná pračka prádla. Pravdou ovšem je, že obrovitou kredencí jsem si poněkud zkomplikovala cestu od pračky k němu, ale co nadělám. Vejdu se, ne že ne. Ale tak tak. Takže shrnuto a podtrženo, kuchyň se ukázala být poněkud brzdou pokroku. Na druhou stranu mi v ní nyní díky spoustě rozdvojek všechno funguje, takže ok. Akorát nesmím zapnout najednou tři žravé přístroje, to pak vyletí jističe.

To pamatuju ještě ze stařičkého domečku z Prahy, kde jsem měla ještě staričké hodiny značky Křižík, které měly v počítadle  jen čtyři celá čísla před čárkou. V Radimi jsem nechala udělat až naddimenzovanou elektroinstalaci, tady by se mi hodila. Vzala jsem tu, co tady byla, ale ještě uvidím, jestli to s ní vydržím. Pračka, kávovar a touster dohromady to dají tak tak, vypadnou jen někdy, ale průtokový ohřívač na vodu v dřezu, konvice a touster to nedávají nikdy. Sice se jističe nahazují samy automaticky, když něco vypnu, ale otravuje to.

Kuchyň je tu pro mě prostě poněkud oslí most. Naštěstí moc nevařím a všechno se mi do ní nějak vejde, takže si vlastně zas tak moc nestěžuju. Zkrátka ideální představa nedošla úplného naplnění a idea Hodinové manželky z minulého dílu mého povídání se proměnila v páru nad hrncem, protože za takovéhle rozpačité dílo by mě spíš čekalo právo outrpné, anebo prostě vyhazov.

 

Lea Hniličková

QRcode

Vložil: Lea Hniličková