Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Panelák naležato a jak se dohodnout s hyperaktivním Arabem, který se rozhodl stavět. Seniorka jede na jih

23.12.2023
Panelák naležato a jak se dohodnout s hyperaktivním Arabem, který se rozhodl stavět. Seniorka jede na jih

Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Když se soused pustil do budování, šla mu práce skvěle od ruky. S novou zdí ale přibyla na mém dvorku nejen další hromada krámů, ale navíc i další trable.

Taky něco o sousedském životě. Mí sousedi zprava jsou Islanďani, dva vysokánští pánové, jeden po mrtvici. Že ještě žijou, poznám jen podle toho, že u nich semtam cvakne branka. Můj zdejší soused zleva je živější, a s odpuštěním i bez něj...

Celkem milý Maur, ale taky člověk smělý jak průhonická veverka. Ale od začátku. Jak mě tu zmerčil, hned překontroloval, jestli se tu nedějí nějaké nepravosti, a když jsem ho ujistila, že jsem to koupila, odešel. Ale vzápětí se vsáknul do domu i s holčičkou asi čtyřletou, asi abych se ho nebála. A jestli se může podívat, jak to u mne vypadá.

Dům už byl můj, ale nic mého tu v té době nebylo, samá dekorace, no tak prosím, ať se koukne. Patrně kontroloval, jestli to tu nemám náhodou větší, než on u něj vedle. Ne. Nemám. Všechny domky jsou tady velikostí jak z kopírky, neboť to tu sekali od 70. let jak Baťa cvičky, 5x10 metrů plus terasa před domem, ta je někdy větší někdy menší. Někdo patro, někdo ne. Někdo oblouk před první místností, někdo jen malý převis střechy. Ale domky jsou velikostí jeden jak druhý, prostě panelák naležato.

 

zídka stará

Původní romantická zídka, která už je jen vzpomínkou

Pak, po pár týdnech, přišel i se svojí ženou v čádoru, oba s prosebným výrazem, zeptat se, jestli a že by a že potřebujou, že jich je hodně, lezlo to z nich jak z chlupaté deky - prostě že chtějí přistavět jeho dům podél společné stěny.  No dobrá, kývla jsem, nepátraje po nějakém oficiálním povolení, protože chápu, že když na stejném prostoru, jaký mám já, žijou oni dva a dvě děti, třetí asi na cestě, že je jim to trochu malé. Pak mi oznámil, že zvedne zeď, která je mezi námi, abych prý já měla soukromí...

Chacha. Já se čerta starám o nějaké soukromí, mně nevadí ani žena věšící prádlo, nebo stále zametající bílou dlažbu dvorka, ani děti, cachtající se v bazénku, a konec konců ani občasný spořádaný večerní mejdánek. To všechno si ale on potřebuje po arabsku ochránit, aby mu to nikdo neokukoval. Ok, chápu. Arabi mají některé zvyky, které mně mohou přijít divné, ale nijak mi nevadí. Je to jejich způsob vidění světa.

 

nová zeď

Nová zeď, dílo šikovných rukou arabského souseda

Stavba začala tím, že přizvaný zednický pracant vkrátku kladivem rozboural krásnou krajkovou zídku, která pozemky oddělovala. Zamáčkla jsem slzu, ok, hádat se nebudu, stejně už by bylo pozdě. Ostatně jsem na přestavbu-přístavbu kývla a na nic moc jsem se nevyptávala. Naivně jsem si myslela, že zvedne zeď stejným materiálem, jako je ten, z kterého byla ta původní zídka. Inu, myslet  znamená...

Škoda, zmizel mi krásný krajkový vzorek, který ráno na dlažbě mého dvorku malovalo slunce. A najednou, jen s několika omluvnými úsměvy, mi na skoro celé délce dvorka přistál jeho pětimetrový okap s těžkou markýzou, velký venkovní kulatý kovový stůl se skleněnou deskou a dvě kovová křesílka s plastovým modrým výpletem. Ok. Chápu, přestavují, plno stavebního a bouraného materiálu... Nic jsem na to neřekla doufajíc, že si to za týden, maximálně za dva zase odnesou.

 

soused

Sousedovi šla práce rychle od ruky

Samotná hrubá stavba proběhla velice rychle, během dvou dnů bylo postaveno, zedničina je úžasná práce, obdivuju ji od mládí. Třetí den přišel sám pan soused a začal vlastnoručně nahazovat u mne tu celou novou cihlovou vysokou zeď, čtvrtý den ji přišel hladítkem zapucovat načisto. Musím říct opravdu šikovný chlap, pěkná, čistá práce. Zeď je sice dost vysoká, masivní, ale je krásně bílá, a stejně tam chci vysadit bambusy, aspoň nebudou v průvanu.

Ale ouha, patrně v důsledku přesplotní činnosti opět praskla plastová vodovodní roura, ostatně úlomků staré zídky na ni při bourání napadalo dost a dost. Už třetí prasklina za tu dobu, co tu bydlím, tedy za tři měsíce... Tentokrát byl pramínek vody jemný a začal jen kapkami smáčet dvorek a okap s markýzou. Přišlo mi, že to teče málo, tak jsem to jen zakryla, aby voda tekla do záhonu, a nechala jsem to dva dny. Ale za dva dny to smlslo půl druhého kubíku, takže jsem vodu zavřela s tím, že až si soused odnese ty svoje cajky, pozvu instalatéra a nechám celou starou, mizernou, x-krát už lepenou plastovou trubku vyměnit.

 

binec 1

Binec na dvorku se rozrostl o sousedovy krámy...

No. A takhle žiju už měsíc. Zavřu vodu, pustím ji jenom na sprchu, vyprání, zálivku, napustím kýble, umyvadlo a pár nádob na čaj a na pití a zase vodu zavřu. Měsíc, a pořád to nevypadá, že by si soused ty své cajky mínil odnést. Dvorek je u domu zavalen mými balíky a další část zabírá  markýza a veliký stůl. Pořád tam v tom sousedním vynoveném domě něco klepe, ťuká, buší, vrže. Zdi jsou tu betonové, takže to jde ztuha, a já tu stále musím podnikat slalom mezi cizím a mým bincem.

Cizí cajky mi začaly vadit na mém dvorku čím dál víc. Hlavně ten okap. Když chci k vodě nebo k záhonu, musím ho přelézat, což je s mými koleny problém a bolestivé, má to výšku schodu. A taky mě poněkud vyděsilo, co jsem zahlédla na sousedově nové střeše. Nějaké krámy, jakási rozměrná usměvavá dětská hračka a křesílko podobné tomu, co mi dvě šoupnul na dvorek.

 

binec 2

...zdálo se, že si je nejspíš ke mně odložil už navždy

No jasně. Dvorek se mu o velký kus zmenšil, takže se mu tam teď patrně nic nevejde. A tak nakonec dojde k tomu, čemu jsem se chtěla od začátku vyhnout, k sousedským dohadům, protože mu musím napsat, aby si ty krámy laskavě odnesl. Že jsem doufala, že to tu nechá pár dnů, ale už je to osm neděl. Že v důsledku jeho činnosti zase praskla voda v nekvalitním potrubí, a tudíž potřebuju k výměně pozvat instalatéry, ale nemůžu je nutit, aby při své práci ještě přeskakovali jeho markýzu. Určitě by si naúčtovali ztížené podmínky. A kromě toho je podzim a já už taky potřebuju do záhonu, rýt a vysazovat, a na to tam teď fakt není místo.

Jo, tak to jsem byla hodně zvědavá. Bála jsem se, že to tu hodlá nechat, dokud se třeba, možná... Dokud se nenajde někdo, kdo si to jednou, až, možná, třeba někam odveze... A to teda NE! Takže jsem mu napsala na WhatsApp a připravila se na dlouhé čekání. Za chvilku odpověděl: „No, zítra, pokud je Bůh špatný, vezmu to sem, vezmu to sem, a lidé požádali, aby to vyřešili Al. Al Basura do. Na Al-Qurfi, na Zabala.“

 

rudl

Konec dobrý, všechno dobré. Nakonec s jeho bincem opustila můj dvorek i většina toho mého. Ale nemít rudlík, těžko říct, jak by to dopadlo.

Jo. Takovou odpověď mi vydal překladač SayHi, moc jsem si z toho nevybrala, ani moudrá jsem z toho nebyla, ale jakýsi  příslib tu byl... Ale šokoval. Kupodivu během hodiny! bylo všechno pryč. Ufff, to mi vodlehlo. Líná huba, holý neštěstí. A ještě mi chtěl odklízet haldu papundeklů, připravených k odvozu do kontejneru, který je ale pořád plný, takže to tu trčí už pěkně dlouho.

Odmítla jsem jeho ochotu trochu ve strachu, aby mi sem zase něco nepřistrčil, protože celá akce s markýzou a stolem proběhla, poté co při obhlídce prostoru výstavby z mé strany naložil a ochotně odvezl do kontejneru ohromnou kupu odpadu, kterou jsem tu hromadila, a taky obří lednici, která mi tu pila krev. Fakt je ale ten, že to všechno odvezl na mým rudlíku, který si vzápětí vyprosil pro odvážení svých hald odpadu. Takže se nakonec konala jen taková trochu kostrbatá sousedská výpomoc. Ono domluvit se vlastně dá skoro vždycky.

 

Lea Hniličková

QRcode

Vložil: Lea Hniličková