Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Cestou na první nákup jsem zabloudila na místě, kde by trefila i opice po lobotomii. Seniorka jede na jih

28.11.2023
Cestou na první nákup jsem zabloudila na místě, kde by trefila i opice po lobotomii. Seniorka jede na jih

Foto: Se svolením Lea Hniličková (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Kontrola nákupu kočkou Bastet

Již minulém pokračování jsme se dočetli o groteskním stěhování Leiných věcí z Česka, které dorazily po silnici, nikoli letecky, jako Lea a její kočka. Jenže to nebylo zdaleka všechno, jak uvidíme dále, předmětů, nábytku, a hlavně knih je totiž mnohem, mnohem víc…

První dva dny uprostřed dvorku, zaneseném velkými krabicemi knih a sem tam i vším možným, utekly jako voda. Na rudlu jsem vozila balíky dovnitř, a vevnitř, kam padla tam padla, dávala knihy do polic. Sem tam vyplul nějaký notebook nebo růžový porcelán. Moc jsem nicméně nespěchala, protože některé dny teplota atakovala 38°C, a to je pro mne fakt hodně. V domě bylo celkem pohodově, protože vchod je na jih, patio na sever a venku neustále vál mírný větřík, který vytvářel uvnitř domu překvapivě chladivý průvan. Hned po příjezdu jsem otevřela všechny otvory v domě, takže mě slunce deptalo jenom ve chvíli, kdy jsem se lopotila s krabicí knih, nakládajíc ji na rudlik.

Ale bylo nutné vyrazit na nákup. Keksy pro kočku, dovezené z Čech, ráno došly a já bych už taky ráda pojedla něco jiného, než mandle a sušené půlené brusinky od Grizlyho, které jsem přivezla sobě.

První cesta na nákup do nedaleké Mercadony se při návratu poněkud zvrtla. Kruhák mě zmátl. Normálně jsem zabloudila na místě, na kterém by trefila i opice po lobotomii. Nákup vyšel zhruba na našich cca 500 korun, takže malý nákup, ale byl mi prostě těžký.

Koloběžka je od dávného pádu dost nestabilní, já od pokročilého věku taky nic moc a jít v pravé poledne, za největšího slunečního úpalu nakupovat byl samozřejmě nápad málem geniální bezmyšlenky. Výsledkem bylo, že jsem se s koloběžkou a nákupem najednou ocitla uprostřed nějaké veliké garáže či co, protože tam byl... stín. Až později, po prohlídce mapy, jsem zjistila, že je to garáž místní policie, prostě jsem instinktivně utekla do jediného v tu chvíli přítomného, viditelného chládku.

Vyčerpáním jsem se svezla na nějaké přístroje určitě nepředurčené k sezení a dýchala jak v posledním tažení. Bába v totální krizi.

Po chvíli ke mně přišli nějací dva zcela španělští občané a patrně se mě ptali, co tam dělám. Svojí pologramotnou angličtinou jsem jim sdělila, že jsem se ztratila. Nerozuměli vůbec nic. Nebo nevěřili vlastním uším? Zavolali třetího, ten mluvil anglicky, zeptala jsem se, kde najdu můj orientační bod - Růžovou, ukázal přes rameno a tvrdil trochu udiveně, že je to hned ta ulice za garáží. Aha. A odtamtud jsem přišla... Poděkovala jsem, vztyčila se na vratké nohy a vyrazila.

Nejistě jsem roztřeseným krokem vymanévrovala sebe i koloběžku z garáže, zase do polední slunečné pece, nastoupila na koloběžku, v tu ránu přetíženou mojí podstatnou osobou a ještě s desetikilovým nákladem nákupu navíc, a s mírným třesem a touhou po chladivém prostředí dvorečku a domu jsem zamířila už správným směrem. Nákup v poledne fakt nebyl dobrý nápad.

Za vrátky jsem skoro omdlela, koloběžka padla do záhonu, vyvlekla jsem ji a i s batůžkem nákupu jsem se dopotácela na pohovku a prakticky hned se konala poprava. Pomsta na melounu. Měl pacholek přes 5 kilo. Hlavní zátěž! Úžasně sladká pomsta to byla...

 

Poprava melounu - sladká pomsta

Ještě jsem vezla kuře 1,70kg, mléko litr, nějaké sýry, ořechový chléb, 11 žemlí k dopečení - neuvěřitelná cena - celý ten pytlík za euro deset, dva spreje - jeden pro šváby, druhý pro mravence, jeden veliký salát, 2x4 želatinové kapsičky pro kočku - a na pití nic. Neuvezla bych to. Těžký jak vepř na porážku. Tak tohle fakt ne. Nechám si to vozit jako v Čechách. Myslím, že minimální nákup, aby zboží dovezli, je v Mercadoně 50€... 7€ za dovážku holt vzal čert... Takže jednou za cca měsíc vezmu trochu větší nákup, bo nejsem Rotschild, abych dávala 7 euro každý týden.

Ledva jsem se otřepala z té cesty za potravou, přijelo další stěhování.

Další plná dvoutunka mi přivezla spoustu věcí. Bohužel jeden třínohý, tedy maximálně stabilní stolek, který jsem sháněla dlouhá léta a čínská a japonská literatura, kus mojí nejmilejší knihovny, který byl na chráněné pozici v patře, taky nedojel...

Řidič byl tentokrát definitivně sám. Udělat jsem proti tomu nemohla vůbec nic, tentokrát asi o žádného joudu na zastávce nezavadil.

Každou chvíli někam alibisticky jako že telefonoval, že jako někdo nedorazil a teď to nezvedá, ale nevěřila jsem mu v tomto ohledu ani slovo. Špatný herec.

 

Pohroma za oknem

Nicméně balíky byly vesměs knihy nebo menší dřevěné, takže lehké skříňky, nebo krabice s drobnostmi. Krabice jsem nebalila já, takže nebyly lepené a jak byly dva dny na cestě, měly všechny tendenci se rozpadat. Kvalita papundeklu tedy opravdu nic moc... Úplně se rozvalila jediná škatule, ještě když ji řidič nesl. Pěkně to třesklo a samozřejmě, že mezi věcmi, které spadly z výšky na zem, byla kromě pár hrnků i ta lampa se zeleným stínítkem, co měl určitě na stole rada Vacátko a po které jsem toužila od dětství. Ach jo... Rozcáklo se to zelené stínítko na milion kousků. Za tohle ale řidič příliš nemohl. Ten materiál stěhovacích krabic byl proti materiálu před 13 lety, kdy jsme se ještě s mámou stěhovaly do Radimi, opravdu mizerný. Tehdy křížem přeložené dno krabice opravdu drželo. nebylo nutné je lepit...

A řidič příjemně překvapil, dodržel slovo, měl s sebou nějakého bissona, lepidlo a dali jsme společně dohromady minule rozpadlý stůl. Docela fuška, spousta čepů a vyrvaných šroubů, těžko se trefit, protože jednotlivé díly jsou pěkně těžké, ale zaplať pámbu - po té lopotě drží.

Řidič si po tom všem díle dal zase sprchu, kafe a odjel. Nechal mi tu tři láhve Magnézie, což mě hodně potěšilo, mám ji ráda, od šéfa mi jako náplast na bolístku, že minule nedovezli to podstatné, přivezl čokoládu - Studentskou pečeť, která byla v tom horku naprosto plastická jak formela, přesněji chovala se jako Dalího Tekoucí čas, a ještě mi tu zanechal několik San Miguelů, docela dobrého španělského piva.

A tak jsem zase osaměla, s dvorkem opět plným krabic a velkých žlutých igelitových pytlů knih, které dodal nový majitel kdysi mého ráje v Čechách. Knihy nejsou oblé. Jejich rohy už udělaly do pytlů pěkné ďoury. Ještě štěstí, že tady v létě prší opravdu zřídkakdy. Tohle tu bude snad až do Vánoc. A to ještě musím rychle najít někoho, kdo mi doveze ten třínohý stolek, který jsem sháněla několik let, a poslední literatůru.

 

Pohroma na dvorku

Naplnila jsem knihovny knihami a musím říct, že když jsem se po obýváčku rozhlédla, zmocnil se mě po dlouhé době, a tady poprvé, ten pocit absolutní pohody, klidu, míru - domova. Jo, je to tak, pro mne už od dětství domov - to jsou knihy. A ty mně tu tedy obklopily naprosto dokonale. Problém ale byl, že knihovny brzy došly, a na dvorku stále ještě dost balíků zůstávalo. A za dalších týden dorazí další, už opravdu poslední... a dvůr bude opět plný, a knihovny už plné jsou.

Bylo nutné najít a zakoupit knihovnu tady, alespoň nějakou. Kousek odtud je Leroy Merlin, něco jako trochu jiné OBI. Jako informativní popis by mohlo stačit, že je patrný přesný rozdíl mezi Merlinem a bobrem, kde mají leccos, i knihovny. Měli přesně ten rozměr, který se ještě vejde, takže jsem v pátek objednala a zaplatila, a ejhle, v sobotu krabici s knihovnou v demontu opravdu dovezli! Pravda, za 19€ za dopravu...

 

Domácí pohoda s knihami

Vylovila jsem návod na sestavení a strnula. V životě jsem takhle složité pojednání na tak jednoduchou věc jako je prostý regál se čtyřmi policemi, neviděla.

Jednak, polic mohlo klidně být pět, spousta knih holt bude naležato na těch stojících. Co nadělám... Skládání nábytku je moje hobby. Skoro všechen nábytek, který mám, jsem si sama složila. Kromě sedacího, postele, jedné skříňky a kdysi „darem“ získaného spodku od kredence..

Dokonce jsem za mlada chtěla jít na hezky placenou brigádu sestavování nábytku. Ale chtěli tehdy kluka a se řidičákem. Ani jedním nemůžu sloužit.

Tuhle věc, co jsem měla tady skládat, vymysleli Francouzi. Doopravdy osvícený národ. Čím v tomhle případě - neznámo. Na toto, na vynalezení této knihovny se mohli rovnou... víme co. Měli si sednout na ruce a nedělat vůbec nic. Nebo si naopak dát na stůl mezi tlapky litránek a užít si ho a - nedělat vůbec nic. Jenomže ten návod vypadá, že si nejeden litránek dali, sedli si na tlapky a pak vymysleli tohle... Spousta součástek a šroubečků, jen 4 tenké hmoždinky! a žádné lepidlo! takže postavit sestavené a slepením nezafixované, dva metry vysoké úzké monstrum, byla docela fuška. Po půl dni snažení se nakonec povedlo poměrně nervně se projevující korpus postavit, opatrným, něžným vrtěním - nejradši bych jí nakopla - přistavit knihovnu ke stěně vedle ostatních knihoven, říct jí - ty... librérie, už se ani nehneš, to ti povídám  - a doufat, že to vzala na vědomí. Polovina součástek, zhruba 20 deka, mi zbyla, nicméně alespoň pár knih získalo naději na důstojné umístění a já mám pár „fitinků" - šroubků atd. do dílničky, protože kromě dvou kladiv, fuchšvance, majzliku a elektrické pilky dekupírky, zůstalo všechno nenávratně v Čechách.

 

Knihy i v posteli

Další místo na knihy poskytla bambusová postel. Je dlouhá, má bočnice z bambusu - 0,15x2.30m a na takový prostor se vejde - hodně knih. Takže prozatím to vypadá - konec dobrý, všechno dobré. Dejme tomu a dál? No co, dál. Na dvorku stále plno balíků. Takže bude...skvěle, bude hůř. Přijedou další. Knihy... Už fakt poslední. Tentokrát jsem našla tady v Torrevieja místního dopravce, Čecha Tomáše, který se cca za týden postará.

Pokračování příští týden

 

Vložil: Lea Hniličková