Klaun Ferdinand, robot Emil a káčátko Saturnin. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jedna ze tří legendárních televizních, filmových, divadelních i knižních postaviček, které v letech šedesátých a sedmdesátých učarovaly dětem.

Všiml jsem si, že když se na Internetu objeví v nějakém článku téma, připomínající něco, co nás v dětství či v mládí okouzlovalo, negativní reakce čtenářů v diskusi pojednou zmizí a objevují se pouze reakce vlídné, ne-li přímo zjihlé. Jeden připomene ještě to, druhý ono, diskutující si vzájemně přitakávají, nehádají se, ba ani autora článku nepeskují. Rozhodl jsem se proto připomenout všem dříve narozeným tři postavičky, které kdysi bavily děti z televizních obrazovek, filmových pláten, případně i z knížek či divadelního jeviště.

Začnu nejstarším z celé trojice. Herec Jiří Vršťala, ve filmech kdysi častý představitel vojáků různých hodností či příslušníků Veřejné bezpečnosti, se nakonec nejvíc proslavil postavou u pohledného, mužného herce nečekanou: Zvláště u divaček oblíbený filmový krasavec se proměnil v klauna.

Klaun Ferdinand v kresbě slovenského pamětníka a kreslíře Jána Barana ze Zvolena.

Jako klaun Ferdinand působil Jiří Vršťala už koncem padesátých let v NDR, ale i v našich televizních pořadech pro děti. Pamatujeme si ho z úspěšného dětského filmu z roku 1962, Klaun Ferdinand a raketa, který se natáčel v nevyužitých dekoracích připravených pro film Ikarie XB 1, legendární českou sci–fi, odehrávající se ve XXII. století. (O rok dříve se Ferdinand objevil také v hlavní roli němého průvodce televizním hudebním filmem režiséra Zdeňka Podskalského Ztracená revue.)

Role klauna Ferdinanda byla pak už Jiřímu Vršťalovi přisouzena na celý zbytek života. (Jak známo, podobný osud potkal později Ottu Šimánka, který se zase stal jednou provždy panem Tau.) Dnes už zůstává Vršťalův klaun jen vzdálenou vzpomínkou pro ty, kteří s ním prožívali dětství. Představitel klauna Ferdinanda zemřel v Berlíně v roce 1999 ve věku 78 let.

Film Klaun Ferdinand a raketa se dočkal i několika knižních vydání. Obálka prvního vydání vypadala takto.

Začátkem šedesátých let se zrodil a rázem se stal dětmi milovaným robot Emil. Jeho představitelem s neodolatelnou dikcí byl Jiří Šašek, herec a spoluzakladatel pražského divadla Rokoko.

Robot Emil byl sice postavou televizní, ožil však i na jevišti. To bylo v době, kdy se podobně jako v divadle Semafor i v Rokoku snažili uvádět představení pro děti. Po Emilově boku se tam na jevišti objevil například malý Honzík Hammer, už tenkrát muzikant od pánaboha, udivující svými jazzovými klavírními improvizacemi.

Robot Emil Jiřího Šaška s klukem Honzíkem (jinak synem zpěvačky Vlasty Průchové a známého jazzového hudebníka Dr. Jana Hammera).

Duchovním otcem robota Emila byl spisovatel a scenárista Jiří Melíšek. O vzniku této slavné postavičky vyprávěl v roce 1998 v jednom novinovém rozhovoru: „U Domu módy jsem potkal režiséra Vondráčka ze Semaforu a ten po mně chtěl, abych jim napsal něco pro děti. Šel jsem dál a vidím, jak se na ulici snaží lidé ze dvou trabantů sestavit třetí. A v tu chvíli jsem si řekl, že to mám a začal jsem řvát: Vondráček!!! Ten už byl sice pryč, ale místo něj se objevil Antonín Moskalyk, který režíroval v Rokoku…“ A tak se tedy Jiří Melíšek svěřil jemu. Vyprávěl mu svou představou o robotovi, kterého sestaví automechanik z dílů posbíraných po tzv. železných nedělích a Moskalyk jej pak přemluvil, aby tento nápad realizoval právě v Rokoku.

Popularita robota Emila byla veliká. Emil dostal časem také podobu loutkovou a začal žít také v kresbách Neprakty - Jiřího Wintera. V devadesátých letech se pak dočkal i knižní podoby.

Knížka s Nepraktovými obrázky vyšla v roce 1997 v Knižním klubu.

A do třetice všeho dobrého: Kdo z vás si ještě vzpomene na televizní večerníčky s názvem Saturninova dobrodružství?

V letech 1972-73 uváděla Československá televize francouzský seriál se živými zvířecími aktéry. Hlavní roli v něm hrálo káčátko jménem Saturnin (roli padoucha hrála kuna) a vzpomínám si, že tenkrát nejen děti usedaly denně v podvečer k televizním obrazovkám a těšily se, až se objeví hlavička mluvícího kačírka. Saturninovi propůjčil hlas herec Vladimír Hrubý a daboval ho skutečně mistrovsky! Úvodní věta všech těchto večerníčků byla pokaždé stejná: „Saturnin - to jsem prosím já!“ Popularita káčátka byla u nás tak veliká, že dokonce v časopise Dikobraz souhlasili, aby byl Saturninovi v březnu roku 1973 udělen titul Komik pro tento měsíc. Proto vám také mohu dneska Saturnina připomenout alespoň v karikatuře.

Takhle jsem si roztomilého Saturnina zapamatoval já.

Závěrem – nevím, jak vy, ale já si myslím, že si ti tři výše jmenovaní zasloužili po létech malou vzpomínku.

Vložil: Ondřej Suchý