Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nebyl Grock jako grog aneb Láska k cirkusu a jednomu klaunovi obzvláště. Album Ondřeje Suchého

26.09.2023
Nebyl Grock jako grog aneb Láska k cirkusu a jednomu klaunovi obzvláště. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Nahlédl jsem do sbírek cirkusových fanoušků a navštívil i několik cirkusových muzeí. Tohle je detail sbírky plakátů v muzeu švýcarského klauna a mima Dimitriho.

Bylo mi něco kolem desíti let, když jsem se poprvé potkal se světem cirkusů a cirkusových klaunů. Musel to být pro mě asi silný zážitek, protože obdiv - především ke klaunskému řemeslu - mě od té doby nikdy neopustil. Před šesti lety jsem měl v Českém rozhlase Dvojce seriál s názvem „Jak jsem potkal cirkus“. Překvapil mě příznivý ohlas posluchačů, který mi potvrdil, že svět cirkusů dosud neumírá.

Nehrál jsem si ve svém vzpomínání na znalce historie cirkusového umění, tím rozhodně nejsem. Stal jsem se v průběhu let, kdy jsem cirkus „potkával“, jen jakýmsi zvídavým „kolemjdoucím“, kterého šťastné náhody zavedly občas i do cirkusového zákulisí, kde jsem také později potkal své budoucí přátele.

 

Před deseti lety jsem věnoval do Národního muzea kolekci sošek cirkusových klaunů pocházejících z ateliéru dnes už zaniklé německé firmy Achatit. V roce 2015 byla sbírka vystavena v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích. Soška Grocka v ní samozřejmě nemohla chybět!

Poprvé jsem uviděl cirkus v biografu, kde mě okouzlil švýcarský cirkusový klaun, největší z klaunů 20. století. Věnoval se akrobacii a hudební ekvilibristice, ovládal hru na třináct nástrojů a svou virtuozitou a dojímavým humorem si získal dětské i dospělé publikum na celém světě. Grock se stal mou láskou v dětství poté, co mě bratr vzal na film „Na shledanou, pane Grocku!“ Bylo mi tenkrát jedenáct let, takže si z té doby dobře pamatuji, kde jsem který z „prvních filmů svého života“ viděl: Na Grockovi jsme byli v Nuslích, v kině Morava.

 

Francouzský plakát na film „Na shledanou, pane Grocku!“

Kdysi jsem si také o tomto klaunovi povídal s komikem Felixem Holzmannem, který ho miloval, ba co víc, dokonce viděl na vlastní oči jeho živé vystoupení. „To byl vrchol komiky!“ okouzleně vzpomínal ještě na konci života. A v jednom časopiseckém rozhovoru mého bratra s Miroslavem Horníčkem jsem se pobavil:

„Skutečný klaun byl Grock. Viděl jsem jej v Praze v celovečerním programu a bylo to fantastický!“ vzpomínal Horníček.

Mému sourozenci se vybavila tato historka: „Jeden můj přítel, propagační grafik, byl kdysi pověřenej, aby Grockovi udělal plakát. A vyprávěl mi, jak šel za ním domů a Grock tam seděl a zašíval si ponožky... Taková osobnost, a zašívá si ponožky! A Grock tomu překvapenému grafikovi říká: Já když dělám tyhlety domácí práce, tak mne napadá nejvíc volovinek, při nich mně vznikají nejlepší etudy!“

„Výborná rada,“ na to Horníček, „od zítřka si také začnu štupovat ponožky!“

„A já se vždycky za měsíc přijdu podívat na tvoje nové číslo“, odpověděl mu Jiří. „Kdybys jich měl málo, myslím těch ponožek, tak ti nějaké přinesu. Svoje, samozřejmě, a vypraný, to se spolehni!“

 

V roce 1930 vystupoval Grock v Praze. Rozdával autogramy a někomu nakreslil i vlastní karikaturu. Kdysi jsem měl štěstí – obrázek s podpisem jsem zakoupil v jednom antikvariátu.

O Grockovi se tradují různé historky. Já mám nejradši tuto:

Kdysi prý dostal slavný Grock dopis, který přímo překypoval urážkami. Přátelé mu radili, aby jeho autora žaloval, jenomže to Grock odmítl. Měl totiž lepší nápad. Poslal dopis zpět odesílateli s douškou: „Včera mi byl doručen přiložený dopis. Zasílám Vám ho, abyste jako vážený občan věděl, že nějaký nestoudný darebák Vaším jménem posílá urážlivé dopisy. Se srdečným pozdravem, Grock.“

Grock, vlastním jménem Charles Adrien Wettach, zemřel v roce 1959 ve věku 79 let. Jeho umění bylo zachyceno nejen částečně ve filmu „Na shledanou, pane Grocku!“ z roku 1950, ale ještě v několika dalších předválečných německých a francouzských snímcích. O jeho osobnosti pak vznikly také dva dokumentární filmy, francouzský „Grock – král klaunů“ (1956) a švédský „Grock – nejslavnější role“ (2003).

 

Postava odcházejícího Grocka se objevuje ještě i dnes na plakátech mezinárodních klaunských přehlídek a festivalů. 

Představovat spisovatele Jaroslava Haška jistě není třeba. Jan Werich o něm kdysi řekl: „Kdyby byl Hašek dneska živ, zajel bych za ním, dal bych mu flašku něčeho dobrého a kytičku petrklíčů a pak bych pravil: Pane Hašku, kdykoliv si čtu ve vašem Švejkovi, tak jsem pyšnej na to, že jsem váš krajan. Tak sem vám za ten vzácnej pocit přišel poděkovat.“

Co ale měl společného Hašek s Grockem?

Když vystupoval legendární klaun v Praze, vedl tehdy v manéži s konferenciérem dialog, ve které se vysvětlovala podobnost jména Grock s názvem onoho známého horkého alkoholického nápoje.

Vzpomněl jsem si na tuhle skutečnost, když jsem se svého času dočetl, jaký dával Jaroslav Hašek recept kamarádům na grog.

Tak tady je, na rozloučenou:

„1/2 litru vody dej svařit s novým kořením 2−3 zrny, pepře 6−8 zrn, hřebíčku 10 zrn, kousek skořice, kousek citrónové kůry a šťávu z celého citrónu, a přidej 1/2 kg cukru. Po svaření přilej tři litry bílého vína a nech přejít var. Pak přidej litr koňaku a znovu až do varu vař a pozor, aby to neuteklo! Po postavení na stůl (k ruce) se sundá poklice, vystupující páry se zapálí a hned se zas přikreje. Tím slavnostní obřad uvaření grogu končí. A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!“

 

V roce 1983 uplynulo 100 let od narození Jaroslava Haška. Karikaturisté byli tehdy vyzváni, aby každý nakreslil podle svého Haškův portrét. Vybrané kresby pak byly vystaveny ve Staroměstské radnici v Praze, a toto byl můj příspěvek.

 

 

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý