Milena Zahrynowská – krása, talent a krutý osud. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Milena Zahrynowská, obdivovaná pány Šlitrem a Suchým v představení „Jonáš a tingl tangl“

Psal se rok 2008. Byl jsem jedním z hostů programu na Polabském knižním veletrhu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra. Netušil jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Vybavuji si tu chvíli dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“ Lovil jsem v paměti, ale nevěděl jsem, o kom může být řeč. Pak jsem uslyšel její jméno - Milena Zahrynowská!

Známá herečka, zpěvačka, tanečnice, éterická bytost s krásnýma očima a kouzelným úsměvem! Hvězda Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích, kterou jsem poprvé spatřil kdysi na prknech divadla Semafor, jako alternující nepřehlédnutelnou Girl v představení Jonáš a tingl-tangl, a pak v témže divadle jako jednu z manželek Jindřicha VIII. ve hře „Šest žen“ a v hlavní roli Evy v bratrově hře „Sekta“.

Divadlo Semafor: „Sekta“, rok 1965.

Ještě téhož večera, kdy jsem se vrátil z Polabského knižního veletrhu, jsem hledal jeden z článků, které jsem kdysi o Mileně Zahrynowské napsal. Byl z roku 1975, z časopisu Dikobraz, kam jsem paní Milenu dokonce i nakreslil. Když jsem článek našel, hned jsem sedl a Filipovi ho poslal. Důvod pochopíte z následujících řádků. Na mou otázku „kterak lze šetřit si nervy“, Milena Zahrynowská mimo jiné odpověděla:

„Jednou jsem kdesi četla, že člověk sám sobě ubližuje, když se rozčiluje, když se hádá; že prý to škodí jeho zdraví. Já si to vzala k srdci a od té doby se snažím na všechno vždycky v pravou chvíli správně zareagovat. Snažím se nenechat se nikdy vyvést z míry. V duchu si pokaždé říkám, že své nervy budu v budoucnu potřebovat na řešení věcí daleko složitějších, věcí, které konečně potkávají v životě každého z nás. Kromě toho - mám dvě děti, chci mít ještě další dvě a prožít s nimi ještě moc a moc pěkného. Nervy si nejlépe umí šetřit ten, kdo má stále dobrou náladu. Já - alespoň po ránu - dobrou náladu mívám. Postará se o to vždycky můj 2 a l/41etý syn Filip, který mě denně probouzí - zpěvem. Tak jako se někdo probouzí zpěvem ptáčků, já se probouzím něžným, řekla bych až ohleduplným, zpěvem svého syna. Jsou to probuzení kouzelná. Vstávám po nich s dobrou náladou a snažím se jí pak přes den maximálně využít.“

V romantické filmové komedii „Poslední růže od Casanovy“, rok 1966.

Takže v době, kdy jsem Milenu Zahrynowskou navštívil, byly Filipovi dva a čtvrt roku! Už to byl důvod, že jsme si prostřednictvím elektronické pošty začali o jeho mamince psát a já si čím dál víc uvědomoval, kolik toho zůstává naše společnost všestranné umělkyni dlužná! Jak je možné, že sešla z očí, sešla z mysli?

Nemohlo to být jenom tím, že zemřela tak mladá: 5. prosince 1986 jí bylo teprve pouhých 45 let…

„O mámě vím, že tančila ve sboru ‚výsadku‘ tanečnic ve filmu Kdyby tisíc klarinetů,“ napsal mi tehdy k této fotografii Filip. „Byl to jeden ze dvou filmů, které jsem měl možnost ještě za socialismu s mámou vidět. Ten druhý, který směl běžet a ve kterém se máma mihla, byl Limonádový Joe.“

Když jsme se s Filipem Sychrou probírali filmografii jeho maminky (v šedesátých letech hrála ve dvanácti celovečerních filmech), už v té lze najít částečnou odpověď: Většina dalších filmů, v nichž hrála, byly zakázané. Filip je viděl až po roce 1989, zatímco maminka je veřejně v kině neviděla vůbec. 

Pročítám filmografii Mileny Zahrynowské a dávám Filipovi za pravdu - v sedmdesátých a osmdesátých letech toho s maminkou v kinech opravdu moc vidět nemohl:

„Flirt se slečnou Stříbrnou“ anebo „Zločin v dívčí škole“ byly filmy podle námětu a scénáře emigranta Josefa Škvoreckého.

„Křik“ (režie Jaromil Jireš) byl natočen podle námětu a scénáře emigranta Ludvíka Aškenazyho.

„Případ pro začínajícího kata“ (režie Pavel Juráček) byl zakázán sotva spatřil světlo světa - psal se rok 1969…

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let točila Milena Zahrynowská i řadu televizí – v Čechách, na Slovensku, v Německu. A zase nespravedlnost osudu. Například ve dvou dílech seriálu „Pan Tau“ hrála matku malé holčičky, s níž se Jan Werich v roli bohatého pana Wioly toulá po Jižních Čechách. Jan Werich v té době? Nežádoucí! A tím pádem i tyto díly populárního seriálu v naší televizi tehdy nevysílatelné…

Dominika ve filmu „Případ pro začínajícího kata“, s Lubomírem Kostelkou (1969)

Vlado Müller a Milena Zahrynowská v třídílném televizním filmu „Prípad jasnovidca Hanussena“, natočeném v bratislavském studiu v roce 1969.

Milena Zahrynowská žila pro herectví, zpěv a tanec celým tělem i duší. Byla hvězdou karlínské i nuselské hudební scény, působila v pražské Viole (Josef Škvorecký tam dokonce chystal její recitál, žel, nakonec nerealizovaný) a kromě divadla Semafor prošla i dalšími divadly malých forem – Rokokem či Paravanem.

Ze svého syna Filipa by dnes měla radost. Poté, co absolvoval na Pražské konzervatoři hudebně-dramatického oddělení a na Filozofické fakultě UK v Praze divadelní vědu, vystupoval v činohrách a hudebních inscenacích v divadlech v Kladně, Mladé Boleslavi, Olomouci a Příbrami, v Praze pak v Disku a Hudebním divadle v Karlíně. Taneční a hudební nadání uplatnil v muzikálech. Je nejen výborným šansoniérem, ale i skvělým tanečníkem, objevil se také v několika televizních seriálech.

Filip Sychra je všestranný umělec, který se věnuje navíc i moderování a melodramu, a také vyučuje v Praze hlasovou výchovu na Vyšší odborné škole herecké.

Kdysi mi Filip poslal na CD některé písničky, které nazpívala jeho maminka. Desky (singly) natočila pouze tři, vyšly v Pantonu v letech 1969 a 1970 a jedna v NDR, rovněž v roce 1969. Jak málo toho po této báječné umělkyni zůstalo! Je vůbec možné ještě něco po tolika letech napravit? Nevím, ale já se rozhodl, že se budu snažit Milenu Zahrynowskou připomínat všude, kde se mi k tomu naskytne příležitost. 

Jedna z příležitostí se mi dnes nabízí například odkazem na televizní seriál „Dvacet minut s písničkou“, ve kterém Milenu Zahrynowskou v roce 1970 představil scénárista a dramaturg Gustav Oplustil.

Milena Zahrynowská na dobové pohlednici ze šedesátých let…

Vložil: Ondřej Suchý