Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Můj milý pan ministr, nejlepší, kterého jsme kdy měli. Album Ondřeje Suchého

30.08.2023
Můj milý pan ministr, nejlepší, kterého jsme kdy měli. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: S panem Pavlem Dostálem a nahou slečnou.

Pavel Dostál byl v české politice po celá devadesátá léta nepřehlédnutelná osobnost, pro mě navíc obdivuhodný svou uměleckou minulostí, především coby zakladatel divadélek malých forem v Olomouci v době zvané „zlatá šedesátá“. Když se stal ministrem kultury, dovolil jsem si ho oslovit, zda by neodmítl být mým hostem v rozhlasovém pořadu Nostalgické muzeum zábavy, které natáčel jako veřejné nahrávky v Šemanovicích u Kokořína Český rozhlas. Nejenže neodmítl, ale vedl se mnou mailovou korespondenci, v níž mě pak často k mé velké radosti překvapoval svým humorem. Poté, co se mi občas podepsal jako „Váš ministr“ anebo „Váš dočasný ministr“, jsem si jej troufl oslovovat „Můj milý pane ministře“.

Každé naše setkání byl pro mě malý svátek.

Poprvé přijel do Šemanovic na vystoupení v tehdy našem společenském minicentru zvaném Nostalgická myš v lednu roku 2000. Do památníku nám napsal veršík, který rychle ukončil pravdivou informací - skutečně totiž přijel velmi nastydlý: 

TAK, DOSTÁLE, PIŠ,

NOSTALGICKÁ MYŠ,

ŽE JE PRÍMA

I KDYŽ RÝMA

ZAVAZÍ...

PAVEL DOSTÁL

15/1 / WC 

Podruhé přijel jako divák. Ostravská televize u nás natáčela rekonstrukce někdejších představení Salónu Cimrman, v jehož čele stál duchovní otec Járy Cimrmana Jiří Šebánek. Ze sekretariátu pana ministra mi krátce předtím přišla zpráva, v níž se opět projevil dostálovský humor: „Vzkaz od pana ministra: Prosím rezervaci dvou míst. K sezení!“ Do záznamu představení Salónu Cimrman, které mělo název „Za Cimrmanem až do hrobu“, pořídila televize dotáčky z „exhumace“ Járy Cimrmana na šemanovickém hřbitůvku. Pořad pak končil oslavou nálezu Járova „neznámého hrobu“ a pan Dostál mně při té příležitosti na otázku pro Český rozhlas odpověděl na mikrofon zcela vážně, že „přece ministr kultury si nemůže nechat ujít tak významnou událost“!

 

Tenkrát, když ještě do Šemanovic jezdil za kulturou ministr, mající podobné akce ve svém resortu...

Potřetí, to už byl rok 2001, nepřijel sám na veřejnou nahrávku „Olomouckého text-appealu“ u příležitosti 40. výročí vzniku „jeho“ divadélka Skumafka, ale spolu s ním dorazili také někteří z těch, kteří Skumafkou kdysi prošli: muzikant Richard Pogoda (s tehdy ještě veřejnosti neznámou dcerou Sandrou), Jan Kanyza a Petr Novotný.

Týden předtím jsem se ještě osmělil pana ministra zeptat, zda by nebyl ochoten věnovat do Nostalgické myši některou ze svých pověstných šál. Odpověď přišla vzápětí a stručná: „Milerád Vás, milý pane Suchý, ošálím. Dostál“. Šály nakonec přivezl dvě, prý abych si vybral. Moje prostořeká manželka Johana se ozvala, že by bylo hezké, kdyby nám nechal šály obě. Stalo se. A já se pak chlubil: „Jeho šály tu budou viset na věčné časy už také proto, že je na čestném místě brutálně upevníme speciálně silnou sešívačkou. Proti případné krádeži.“

A tak tam „ministerské šály“ visely na čestném místě po dlouhou řadu let.

 

Snímek z natáčení pořadu „Olomoucký text-appeal“. Ke slovu se zrovna dostal dnes už více známý malíř, předtím populární herec Jan Kanyza.

 

S naším panem ministrem kultury jsme se kdysi potkali dokonce i v zahraničí - konkrétně na Slovensku. Když se konal v roce 2003 v Pezinku 1. ročník divadelního festivalu „To najlepšie z českého humoru“, bylo sem pozvané divadlo SEMAFOR v čele s Jitkou Molavcovou a mým bratrem Jiřím s představením „I ty zpíváš si ty hity“, a zároveň také já s výstavou karikatur filmových a divadelních herců, nazvanou „Podobnost čistě záměrná“. Ani představení, ani mou vernisáž, si Pavel Dostál nenechal ujít. Nevím jak Jiří, ale já byl převelice šťastný!

Jednou vyšla v jistém bulvárním časopise obsáhlá reportáž o malém domku, ve kterém bydlíme se ženou a který (včetně podkroví) čítá tři místnosti. Ovšem když se efektně nafotí včetně okolních pískovců, stoleté borovice a všudypřítomné zeleně, nevypadá pohled na toto naše útočiště špatně. Reportáž, jak mi napsala hodná paní Vodičková ze sekretariátu ministerstva kultury, padla do rukou pana Pavla Dostála, který ji prý okomentoval slovy: „Já mu tam jezdím zadarmo šaškovat a on má takovou přepychovou haciendu!“

Četl jsem, že Ringo Čech kdesi prohlásil: „Pavel Dostál se zastal každého, kdo se na něj obrátil s prosbou o pomoc, není mi znám případ, kdy by někoho odmítl, nebo že by mu snad někdo nestál za to, to už vůbec ne!“

Nemohu než jeho slova opakovat.

S panem Dostálem jsem se setkal ještě několikrát a nikdy mu nechyběl humor. Když jsme s Vladimírem Justem byli poctěni tím, že jsme na vyšehradském hřbitově mohli právě my uložit urny Vlasty Buriana a jeho ženy Niny do nového, důstojnějšího hrobu, konala se předtím v chrámu sv. Petra a Pavla zádušní mše, kterou celebroval páter Halík. Ve chvíli, kdy jsme za zvuku varhan důstojně přicházeli k vystaveným urnám, tak mě pojednou kdosi zezadu zatahal za kabát. Otočil jsem se a v lavici uviděl pana ministra, který mi s šibalským úsměvem polohlasně řekl: „Ahoj, Ondro!" Nevěřil jsem sluchu, takové oslovení jsem od něho nikdy neslyšel.

 

Rok 2002, ukládání uren Vlasty Buriana a jeho ženy Niny na slavném Vyšehradě.

Probírám maily, které jsme si z různých důvodů ještě vyměňovali až do srpna 2004. Začátkem června roku 2005 jsem byl zrovna na dovolené v řecké Leptokarii, když mi přišla esemeska. Pan ministr se v ní loučil s přáteli, vědom si toho, že se blíží konec jeho životní cesty. A 24. července nás pak všechny zaskočila ona smutná zpráva.

Odešel nejlepší z českých ministrů kultury, jaké jsme kdy měli!

Tak o něm mluví dodnes všichni ti, kteří jej poznali osobně.

 

Podpis na stěně v Nostalgické myši už téměř vybledl. Vzpomínky však nevyblednou.

 

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý