Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tajemný netvor z Vysokých Tater: Záhady života

06.08.2023
Tajemný netvor z Vysokých Tater: Záhady života

Foto: Pixabay

Popisek: Tajemný netvor- ilustrační foto

Výzkum obtížně přístupných jihoamerických, afrických či asijských džunglí přináší čas od času objev vědcům zcela neznámých živočichů. Často i takových, na jejichž existenci by si předtím žádný zoolog nevsadil ani drobné. Podobně tomu je i se záhadnými hlubinami oceánů, o čemž svědčí některé mršiny, vyvržené přílivem na břeh. Ale jak je na tom střední Evropa, postrádající rozsáhlejší lesy, nebo jinou divočinu? Že by tu nemohla žít žádná neznámá zvířata? Proč se ale navzdory tomu o nich objevuje tolik zpráv ještě z poměrně nedávných dob?

Po svazích Vysokých Tater se kutálejí obrovské kameny. Zatímco se chvěje země a pukají skály, snaží se jeden z bačů zachránit si holý život a stádo ovcí. Mezitím nejen v nedalekých údolích praskají střechy domů. Některé části budov včetně sklepů se sesouvají jako domečky z karet. Nešťastní lidé, žijící zejména v okolí Slavkovského štítu, ale také v Kežmarku a vzdálenější Levoči, mohli jen přihlížet destrukci svých příbytků.

Kdy mělo na Slovensku dojít k těmto ničivým otřesům půdy? „5. a 6. srpna 1662, Spiš. V Tatrách bylo tak velké zemětřesení, že se velká skála, nebo vlastně vrch zhroutil a rozbil na balvany. Mnohé kopce to též porušilo a vzniklo i nové jezero, vlastně vodní plocha,“ začíná popis děsivé situace v kronice Zipserische oder Leutschauerische Chronica (Spišská nebo Levočská kronika), pocházející od německy mluvícího levočského rychtáře a kronikáře Gašpara Haina (1632–1687). Tento významný a nadprůměrně vzdělaný muž své doby v ní zachytil období od roku 744 až do roku 1684.

Skutečně k popsanému hrozivému zemětřesení mohlo dojít, přestože o něm nemáme jiné přímé důkazy? Autor kroniky byl podle historiků důvěryhodnou osobou. Stejně tak věrohodné má být i jeho známé literární dílo. Navíc Gašpar Hain disponoval nejen na svou dobu kvalitním univerzitním vzděláním a vysokou inteligencí, ale také nevšední rozvahou a rozhledem. A také byl současníkem popsané přírodní katastrofy, která se měla odehrát v roce jeho třicátých narozenin. Že by si přesto občas vymýšlel? O to více je překvapivé pokračování textu jeho Spišské kroniky, popisující svědectví o záhadném dračím monstru!

Narazilo do slovenské velehory UFO?

„Zjevil se i živý drak. Seděl v opuštěném štrbském kostele, kde ho bylo možné několik dní spatřit. Nikdo se však k němu neodvážil přiblížit a nakonec zahynul,“ napsal vážený levočský měšťan, pocházející z bohaté německé kupecké rodiny. Že by šlo pouze o bujnou fantazii kronikáře a městského správce Levoče v jedné osobě, nebo o výmysl, který si neověřil? Jenže Hain podle dochovaných záznamů rozhodně nebyl nereálným snílkem.

Navíc jeho zvláštní záznam o drakovi potvrzuje i významný polský znalec tatranských dějin, literární historik a spisovatel Jacek Kolbuszewski, ve své knize Poklady krále Gregora. Ve svém díle však polský expert přidal i další neuvěřitelné podrobnosti. „Toho dne se země náhle zachvěla a třesení bylo tak silné, že praskaly nejen střechy domů v Levoči, Kežmarku a Spišské Nové Vsi… Ti, kteří v čase zemětřesení upírali pohledy na Tatry, mohli na vlastní oči vidět, jak se na suť mění celý vrchol Slavkovského štítu, jak lavina kamenů drtí lesy a jak se nad horou tvoří velké černé mračno. Ti, co byli obdařeni nejlepší pozorovací schopností, uviděli též původce celého incidentu, ohromného draka, letícího vysoko nad Tatrami. Tyto události zaznamenal Gašpar Hain, kronikář města Levoča,“ píše zmíněný polský historik.

Jakési zvláštní události tedy zřejmě nelze během druhé poloviny 17. století v zemi našich východních sousedů vyloučit. Co se v okolí Slavkovského štítu a později v obci Štrba mohlo v roce 1662 vlastně odehrát? Podle Kolbuszewského výkladu by se mohlo zdát, že za tehdejší zemětřesení i zničení vrcholu Slavkovského štítu může objekt, který Hain označil jako draka. Šlo tedy o těleso, které by nárazem do vrcholu slovenské hory způsobilo jeho zničení stejně jako následný pád utržených skal? Mohlo jít o obří meteorit, nebo dokonce o to, co dnes označujeme jako UFO?

Šlo o neznámé zvíře?

Na první pohled zní vysvětlení v poslední uvedené větě celkem logicky. Jenže přímo ze zmíněné Spišské kroniky se dozvídáme velice zajímavou a pro naše opožděné pátrání klíčovou informaci! To, co dávný levočský kronikář označuje slovem drak, mělo několik dnů (sedět!) ve štrbském kostele. A to ještě předtím, než to zemřelo. Pokud by tedy šlo o část meteoritu, nebo snad jakého pevného objektu, nemohlo by to ani sedět, ale ani zahynout! Na možnou souvislost Hainova zápisu s jakýmsi neznámým zvířetem koneckonců upozorňuje uznávaný slovenský spisovatel a badatel Miloš Jesenský v knize Největší záhady a mystéria Slovenska – 2. díl. Znamená to, že Hain, po němž je dodnes v Levoči pojmenována jedna ulice, měl na mysli živého tvora, či jakési zvíře? Ale jaké zvíře to mohlo být?

Jako draci byla ve středověku, ale také během renesance a baroka často označována Evropanům nepříliš známá zvířata. Nejčastěji šlo o velké plazy a podobné obludy, většinou pak krokodýly. O tom se koneckonců můžeme přesvědčit například u takzvaného brněnského draka. Ve skutečnosti jde o vycpaného mrtvého krokodýla, který visí zavěšen u stropu v průjezdu Staré radnice v Brně. Jak se tam dostal? Podle nejčastěji tradovaného příběhu ho obyvatelům města věnoval v roce 1608 tehdejší nově zvolený moravský markrabě a český a uherský král Matyáš Habsburský.

Dar neznámého krále

Tento vladař měl předtím krokodýla dostat darem od tureckého poselstva. A protože se mu asi podivné exotické zvíře moc nezamlouvalo, skončilo vycpané v Brně. I když zpráva o údajném Matyášově daru největšímu moravskému městu byla roku 1749 uložena do báně brněnské radniční věže, podle historičky a expertky na dějiny Brna Mileny Flodrové se vše mohlo odehrát jinak. V brněnských archivech totiž objevila účet na čtyři zlaté, vyplacené jistému malíři za oživení barev vycpaného draka, už v roce 1568. Podle dalších účtů došlo k restaurování a odčervení mrtvého brněnského krokodýla i v letech 1578 a 1579. Může mít tedy historička pravdu, když míní, že drak se jako symbol Brna mohl objevit již počátkem 15. století? Spojuje ho totiž s možným udělením Dračího řádu městu českým a uherským králem a pozdějším římskoněmeckým císařem Zikmundem Lucemburským za zásluhy v boji proti husitům.

Jeho dračí spolek elitních křesťanských bojovníků sahá až do roku 1408. Nedostal se do něj zdaleka každý, pouze významní spojenci Lišky ryšavé, jak tohoto vladaře nazývali někteří vzpurní Češi.

„Našla se zde (na brněnském hradě Špilberku) kachle od kamen se znakem císaře Zikmunda, orámovaným drakem právě v té podobě, jakou známe z průjezdu Staré radnice,“ uvádí Flodrová. Ale ani pro souvislost brněnského draka se Zikmundovým řádem křesťanských bojovníků proti kacířům z řad muslimských Turků, nebo i domácích kališníků, neexistují jednoznačné důkazy. Každopádně by v případě krokodýla u Staré radnice mělo údajně jít o prvního brněnského draka, který zde visí. Ale opravdu tomu tak bylo?

Brněnský drak z Trutnova

Podle jiné verze se příběh brněnského draka měl začít psát už v 11. století. Tehdy měl být původní drak do jihomoravského města přivezen ze severočeského Trutnova. Toto město na řece Úpě má koneckonců saň i ve svém městském znaku. Jak zní celý příběh?

Podle historika z Muzea Podkrkonoší Ondřeje Vašaty má pověst pocházet od trutnovského kronikáře Simona Hütela, který ji poprvé zaznamenal v 16. století. Kdo měl být hlavním hrdinou tohoto dávného příběhu? Tradovaný příběh uvádí, že při středověkém založení města bylo potřeba mnoho dřeva, dřevorubci však v nedalekém lese spatřili saň. Proto měli zavolat odvážného rytíře Truta. Co bylo dál? Odvážný drakobijec prý nelenil a v jeskyni hrozivou příšeru zabil. Ale podle jiných měl být trutnovský drak usmrcen otrávenou ovcí, naplněnou nehašeným vápnem. Každopádně po nebojácném Trutovi mělo být poté pojmenováno samotné město Trutnov.

„V roce 1024 se konal v Brně zemský sněm. Při té příležitosti darovali trutnovští vycpaného draka knížeti, který ho následně přenechal městu Brnu. Tam, zavěšen v průjezdu Staré radnice, spočívá dodnes,“ dočteme se na webové stránce Českého rozhlasu. Jak to bylo?

Již víme, že současný brněnský krokodýl opravdu nepochází a nikdy nepocházel z Trutnova. Ať už byl městu darován bratrem Rudolfa II., králem Matyášem, nebo někým jiným z jeho předchůdců. Vždyť Trutnov (a zřejmě i Brno) ještě patřilo v roce 1024 do vzdálené budoucnosti. Ale co když ve středověku žilo v Podkrkonoší velmi vzácné a dnes již vyhynulé zvíře, které ovlivnilo české a moravské pověsti? Kupodivu to nelze vyloučit. Vždyť ještě o čtyři staletí později, v 15. století, patřily pohraniční hvozdy nejen na severu Čech mezi téměř neprostupné pralesní oblasti. Území, kde se vesele proháněli medvědi, vlci a lapkové. Nebo s nimi možná i nějací současné vědě neznámí netvoři?

Co naznačuje pověst z Krakova

Aby toho nebylo málo, příběhy o dracích nebo s nimi spojené názvy nalezneme i na mnoha dalších místech střední Evropy. Nemusíme ostatně chodit daleko! Podobná historka se váže k polskému Krakovu, kde měla krvelačná saň žít v takzvané Dračí jeskyni pod královským hradem Wawel. Jde pouze o báchorku pro děti, nebo o jakousi zkreslenou vzpomínku? Wawelský drak je, podobně jako v případě Trutnova, jedním z neoficiálních symbolů a turistických lákadel malebného univerzitního města na řece Visle.

„Dle dávné pověsti žil drak ve své sluji přímo ve Wawelském kopci. Jak už to u správných draků bývá, požadoval každý týden svou porci dobytka a výměnou za to nechal město v klidu žít… Ale nepohrdl ani krásnými pannami. Vládce města Krak nechtěl drakovo řádění dále podporovat, a proto povolal své dva syny, Lecha a Kraka II. Těm bylo jasné, že draka rukama nepřemůžou, a proto se rozhodli ho přelstít. V dalším týdnu mu mezi dobytkem podstrčili ovčí kůži, naplněnou sírou, kterou hladově sežral. Dolezl k řece, kde pil a pil a pil, až mu břicho spálené sírou puklo,“ zní jedna z několika verzí starého polského příběhu.

Můžeme uvažovat o jeho inspiraci jakousi dávnou a skutečnou událostí? Vždyť proč podobné historky o dracích najdeme téměř na celém světě? A proč se evropské příběhy o nich shodují na jejich příbytcích v temných jeskyních, plazím vzezření a víceméně stabilní zálibě v požírání menších zvířat, princezen i obyčejných lidí? Mohlo tedy v případě údajných saní jít o skutečné a již dlouho v Evropě vyhynulé živočichy, s nimiž se však ještě setkávali naši předci před sto a více lety? Mohlo jít o vědě neznámé masožravé plazy, jak jsou údajní draci v příbězích většinou popisováni?

Tuto na první pohled nepravděpodobnou hypotézu kupodivu potvrzují i další nepřímé náznaky a indicie. Patří k nim věrohodné dobové záznamy, pocházející z různých míst střední Evropy. Mezi nimi nesmíme zapomenout na legendárního prackatého červa, německy tatzelwurma. Znám je však i jako springwurm, tedy skákající červ!

Zdechlina rakouské bestie

Legendární netvor měl ještě na počátku 20. století obývat vysokohorské oblasti rakouských, švýcarských a italských Alp. Jak prý tento drak vypadal? Jeho tělo, dlouhé až 1,4 metru, připomínalo podivného ještěra nebo kubánský doutník se dvěma předníma nohama! (Podle některých zdrojů měl nohy čtyři – pozn. redakce.) Hlava měla být podobná kočičí a šupinatá kůže tmavě zbarvená. Proč mělo být jeho kousnutí prudce jedovaté? Někteří kryptozoologové míní, že mohlo jít o vzdáleného příbuzného jedovatého korovce mexického, ale není to jisté.

Jak zaznamenal již zesnulý badatel Ivan Mackerle, v roce 1908 prý jeden springwurm zaútočil v rakouském Štýrsku na hajného. Netvor mu asi ze vzdálenosti tří metrů skočil na obličej. Myslivec však, snad i díky velkému štěstí a duchapřítomné obraně nožem, nečekaný útok bestie přežil. A teď se držte! Proč si rakouská saň, podobně jako draci z dávných příběhů, také libovala v odlehlých a vysoko položených horských jeskyních? Ze slují prý vylézala většinou jen časně ráno nebo pozdě večer.

Mohla být vůbec reálná? Jak vysvětlíme nález údajně neznámé ještěří mrtvolky ve švýcarském kantonu Solothurn v roce 1828? Nebo novější objev kostry podobného živočicha v Rakousku v roce 1924? Našli tam náhodní svědci pozůstatky tajemných bestií, tatzelwurmů, nebo jiných a běžných zvířat? Bohužel ani jeden z nálezů prý nezkoumali odborníci, takže nic není jisté. Každopádně naposledy měli být tatzelwurmové spatřeni krátce před začátkem druhé světové války.

Děsiví netvoři z Moravy

Zpěv ptáků vytváří pohodu krásného srpnového dne. V poklidném přítmí lesa sbírá chlapec borůvky. Za chvíli jich bude mít plný košík a začne se vracet domů. Ve směru nedaleké skály však náhle zapraskají větve. Proto se ohlédne a nevěří svým očím! U kamenů na kraji lesa se objevují dva temné obrysy zvířat. „Springwurmové!“ vykřikne. Snaží se zachránit útěkem, ale skákající monstra jsou rychlejší. Na jedné ze strání běžce dohání a mladík se stane jejich obětí.

Jen děsivá pohádka pro zlobivé děti? Nikoliv! Tento zdánlivě fantastický příběh se podle dochovaného rakouského pomníčku u městečka Unken opravdu odehrál! Nešťastnou obětí byl syn místního sedláka Fuchse.

A najdeme plazí netvory také v naší domácí tradici? Ano. Zejména na Moravě a ve východních Čechách si lidé až do počátku 20. století vyprávěli četné historky o záhadných létajících hadech nebo také dracích. Tyto podivné bytosti byly podle různých regionů nazývány prašivec, pavuzník i jinak. Proč je měly během letu obklopovat jiskry nebo oheň? Šlo v těchto případech o záměnu mytologických a smyšlených monster s reálnými vesmírnými tělesy, která nám občas přelétají nad hlavou, například s meteory nebo kometami (případně s UFO – pozn. redakce)? Vždyť tyto objekty také svítí nebo jiskří a jde o nejlogičtější možné vysvětlení.

Mystérium, které stále odolává

Moravské a polské pověsti však znají i další záhadnou příšeru. Podle české publicistky Evy Soukupové měl být tento plazí netvor obdařen pouze dvěma předními packami. A kupodivu měl také občas napadat a žrát pasoucí se dobytek. Z Lipníku nad Bečvou (Olomoucký kraj) se dochovala pověst o ovčákovi, z jehož stáda měla kdysi podobná bestie sežrat malé jehně. Že by tedy příběhy o zvláštních plazech, takzvaných tatzelwurmech, byly založeny na skutečných událostech? A žila tato monstra nejen v zahraničí, ale také v tuzemsku?

Na závěr článku se přesuňme do jižního Polska, nedaleko slovenských hranic. „V oblasti Novosadecké doliny mezi ostrohem Beskyd a Gorcemi odnepaměti sužovala pastýře smečka podivných útočníků. Byli velcí asi jako člověk, vzhledem připomínali ještěry a pohybovali se po dvou končetinách. Obvykle, i když velmi zřídka, bývali spatřeni v lesích na horských úbočích, která jsou protkána nesčetnými jeskyněmi. Lovili zatoulaný dobytek nebo ovce na málo hlídaných odlehlých pastvinách,“ uvádí známý český záhadolog a spisovatel Arnošt Vašíček v knize Planeta záhad: Tajemná minulost.

Polští ještěři si údajně troufli i na nebojácné vlky a poslední z nich měl být spatřen v roce 1897. Jejich existenci mají potvrzovat zápisy z místního polského kláštera. A kupodivu i oni měli obývat doupata v horských jeskyních. Pokud se podíváme na mapu, z polské Novosadské doliny to není do Vysokých Tater a Štrby (kde měl být v roce 1662 spatřen záhadný drak) až tak daleko. Jde o náhodu? Nebo o oblast výskytu unikátních plazích monster?

Mohla nedaleko nás donedávna přežívat podivná zvířata, která vyhynula, aniž bychom si toho všimli? Vždyť lidské působení vymazalo jen během 20. století desetitisíce živočišných druhů. Co tedy byly zač tajemné dračí bestie, jejichž zařazení a původ, pokud laskavý čtenář dovolí, přenecháme přírodovědcům do jejich učených diskusí…  

Převzato z časopisu Záhady života.. 

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL