Čech, který už v čtyřiadvaceti uchvátil Carnegie Hall aneb Život jako dobrodružný román. Tajnosti slavných
14.07.2023
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Klavírista a hudební skladatel Rudolf Friml v roce 1905
AUDIO / VIDEO Je pokládán za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla a v tamních publikacích lze najít o něm mnohem víc informací než v našich, což je prostě ostuda. Možná je to tím, že česká kritika často nad operetou ohrnuje nos.
Zrodila se v polovině devatenáctého století, kdy stále vážnější opera začala postrádat to, na co se publikum těšilo. Humor a zábavu. Na přelomu století se osamostatnila, a právě do této doby vpadl jako uragán mimořádný talent Rudolf Friml. „Jednoduchý recept, jak dosíci opravdu úspěšného skladatele operetní hudby, jest tento: Vezměte jednoho talentovaného žáka pražské konzervatoře, justamentárně (svéhlavě – pozn. autorky) se s ním hrdlete pro přestupky proti zákonům harmonie a kontrapunktu, a posléze ho vylučte z ústavu. Do pěti let je z něho světový operetní komponista,“ napsal o něm v roce 1946 hudební skladatel Luděk Pacák ve své knize Dějiny pražských operetních divadel.
Rose Mary:
Nezvladatelný bouřlivák
Vytoužený syn pražského pekaře vykoukl na svět 2. prosince 1879 v Praze a pokřtěn byl jako Rudolf Antonín Frymel. Nejstarší sestru Barboru ani nepoznal, protože zemřela v pouhých třech letech dva roky před jeho narozením, o dva roky starší Zdena se v roce 1908 provdala za populárního písničkáře Karla Hašlera. Mimořádný hudební talent se u něj projevil velmi brzy, jeho první skladba Barkarola pro klavír byla vydána tiskem, když mu bylo teprve deset let. Není divu, že pak poměrně snadno získal stipendium na pražské konzervatoři, kde studoval kompozici pod vedením skladatele Antonína Dvořáka. Mimořádný klavírista měl ale jednu velkou nectnost, přílišný temperament a fantazii. A tak byl nakonec v roce 1901 vyloučen pro nedostatek disciplíny a nedbalost. Oficiálním důvodem bylo jeho veřejné vystupování, které bylo bez souhlasu školy zakázáno.
Slavnost chryzantém
Po vyloučení ze školy se něčím živit musel, a tak bral, co se naskytlo. Doprovázel na klavír hodiny v tanečních školách, po nocích improvizoval v kavárnách a barech. Žil tenkrát s matkou a sestrou v Konviktské ulici na Starém Městě, která spojuje Divadelní ulici a Betlémské náměstí, a v sousedství bydlel známý choreograf Národního divadla Augustin Berger. V roce 1989 mu Rudolf nabídl své služby a učinil tak v pravý čas. Berger byl totiž už delší dobu nespokojen s houslistou Václavem Kolacím, doprovázejícím baletní zkoušky, kterého považoval za šumaře. A tak Rudolfa pozval na zkoušku a okamžitě zjistil, že je vtipný, rytmický, neúnavný… Prostě muzikant, jakého hledal. V květnu 1899 se v Národním divadle uskutečnila premiéra operety Sydneyho Jonese Gejša, kterou společně připravovali, s velkolepou výpravou a spoustou tanečních čísel. Pro scénu Slavnosti chryzantém složil dodatečně hudbu mladý divadelní korepetitor Friml. Později z ní vznikl celovečerní balet, který slavil úspěch i na zahraničních scénách.
Za tichých nocí:
Za tichých nocí
S Bergerem Rudolf spolupracoval až do zimy roku 1901, kdy se o něm doslechl houslový virtuos Jan Kubelík, který právě sháněl doprovod na své turné. Rudolf s ním vyrazil do světa, poprvé se díky němu dostal i do Ameriky a poprvé v životě vydělával přímo královsky. Cestou domů si ale dopřál zastávku v Paříži, kde si vyzkoušel, jak snadno lze i velké peníze rychle utratit, a do Prahy se vrátil před Vánoci 1903 už zase s prázdnými kapsami. Překvapivě tam ale na něj čekala další finanční náplast díky Závišovým písním op. 1, které vydal už v roce 1901 nakladatel a knihkupec František Augustin Urbánek. Písně, složené na verše Jana Červenky, se staly okamžitě hitem, poslední z nich Za tichých nocí se stala o čtyři desetiletí později hudebním podkladem i titulem stejnojmenného melodramatu. Natočil ho Rudolfův synovec Karel Gina Hašler a v hlavních rolích zářila první hvězda doby Lída Baarová s Karlem Högerem.
Nečekaná improvizace
V roce 1903 se znovu vypravil do Spojených států, tentokrát už na vlastní turné. Jeho vrcholem bylo vystoupení v slavné Carnegie Hall na newyorské Sedmé avenui s newyorským symfonickým orchestrem a dirigentem Walterem Damroschem. Oficiálně bylo oznámeno, že bude hrát svůj vlastní Klavírní koncert in B, přičemž nikdo netušil, že by nějaký existoval. A netušil to vlastně ani Friml. Aranžmá pro orchestr napsal týden před vystoupením a vlastní klavírní part byl od začátku do konce improvizací. V roce 1906 se rozhodl definitivně přestěhovat za Velkou louži a přispěla k tomu legendární pěvkyně Ema Destinnová, která přeložila jeho Závišovy písně do němčiny. A honorář za německé vydání dala Rudolfovi, aby měl na cestu.
Španělská vyzvědačka - Oslí serenáda:
Newyorský Mozart
V New Yorku získal místo baletního korepetitora v Metropolitní opeře a brzy se o něm začalo mluvit jako o „the greatest improvisateur since Mozart“ (nejúžasnější improvizátor od doby Mozarta – pozn. autorky). Ve vlastní tvorbě se ale zaměřil na operetu. A zase měl štěstí na lidi, kteří uměli rozpoznat a ocenit jeho talent. Broadwayský producent Arthur Hammerstein totiž právě hledal skladatele, který by nahradil nekorunovaného krále americké operety Victora Herberta, s kterým se nepohodl kvůli operetní hvězdě Emmě Trentini, a hudební vydavatel Rudolph Schirmer mu doporučil Frimla. V roce 1913 přišel první úspěch se Světluškou, z níž mimo jiné pochází slavná Oslí serenáda, která byla později dokomponována pro filmovou verzi z roku 1937 s názvem Španělská vyzvědačka.
Indiánská píseň lásky
Od roku 1921 psal písně pro filmové produkce, především se ale orientoval na operetu. Dalšího velkého úspěchu se dočkal v roce 1924. Jeho nejúspěšnější opereta Rose Mary měla premiéru 2. září v newyorském divadle Imperial Theatre, dosáhla 557 představení a brzy se hrála v Paříži, Londýně, Helsinkách, Římě či Kodani. Vzápětí si Friml odskočil do Prahy s nabídkou provozovacích práv, česká premiéra se uskutečnila v holešovické Uranii 11. února 1928 a dosáhla 280 repríz. V roce 1930 ji znovu uvedla Velká opereta, v níž překročila s 310 reprízami dobový rekord. V roce 1928 byla Rose Mary poprvé zfilmována v hlavní roli s Joan Crawford. V roce 1936 byla natočena slavná filmová verze Jeanette MacDonald a Nelsonem Eddym, v níž účinkovali v indiánském tanci autentičtí Indiáni. A v roce 1954 vznikl televizní remake s názvem Indian Love Call (Indiánská píseň lásky) s Ann Blyth, Fernandem Lamasem a Howardem Keelem.
Indiánská píseň lásky – 1936:
Koncerty pro prezidenty
V roce 1925 získal americké občanství, od roku 1934 žil v Hollywoodu a spolupracoval na řadě filmů včetně adaptací svých operet, kterých složil zhruba tři desítky. Psal také pod pseudonymem Roderich Freeman. Rád si užíval svobody, oženil se teprve v roce 1952 svou čínsko-americkou sekretářkou Kay Ling, s niž se seznámil v Hongkongu. Společně hodně cestovali, Rudolf vystupoval s řadou amerických orchestrů včetně San Francisco Symphony, Cleveland Orchestra či Los Angeles Civic Light Orchestra a jeho „pětiminutové“ improvizace se zpravidla protáhly nejméně na půl hodiny. Hrál pro několik amerických prezidentů, měl tři samostatné koncerty v Bílém domě a k devadesátinám obdržel cenu Americké společnosti skladatelů, autorů a publicistů (ASCAP). Světoznámý skladatel českého původu Rudolf Friml, kterého v USA považují za jednoho ze zakladatelů amerického hudebního divadla, zemřel 12. listopadu 1972 v Los Angeles. České premiéry své Španělské vyzvědačky se nedožil, dne 26. dubna 1973 se jí ale zúčastnila v Hudebním divadle Karlín jeho vdova Kay.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Vlasta Reittererová: Skladatel měsíce – Rudolf Friml, Rudolf Deyl: Písničkář Karel Hašler, Luděk Pacák: Dějiny pražských operetních divadel, Severočeské divadlo Ústí nad Labem)

Vložil: Adina Janovská