Žebrácká polévka a jiné pochoutky do dnešní doby. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: „Nejhorší věc na změnách je ta, že je to jiný, než to bylo předtím.“ Tuto větu jsem si vypůjčil od Mistra kuchaře Zdeňka Pohlreicha, který byl jedním z hostů ještě v dobách, kdy se v šemanovické Nostalgické myši natáčely pro Český rozhlas Praha veřejné rozhlasové nahrávky Nostalgické muzeum zábavy.

Předesílám, že titulek nemá se Zdeňkem Pohlreichem nic společného. Recepty jsem získával kdysi do knihy Pokrmy kořeněné smíchem (Z jídelníčku klaunů, komiků a herců). Zatímco v šedesátých letech byly knížky receptů podpultovkami, připomenu například Počítání nudliček v jarní polévce aneb 150 receptů staré čínské kuchyně od Vladimíra Síse (1966) nebo Vaříme na chatě od Jiřiny Šejbalové (1969), po roce 1989 se s kuchařkami roztrhl pytel.

Nebudu vypisovat, kolik herců se v nich podělilo o své kulinářské znalosti, pouze zalituji, že dosud nevyšla žádná z oblíbených jídel Jana Wericha. Nebo vyšla? Nevím. Každopádně pan Werich, o němž se má za to, že se své ženě Zdeničce nikdy do vaření nepletl, také uměl vařit! A jak si dovedl poradit s rybami! Kdysi jsem se dočetl, že prý se našla dokonce kuchařka Dědeček na scestí a 300 dalších míchaných nápojů a v ní vlastnoruční vpisky Jana Wericha, který originálním způsobem doplňoval recepty svými poznámkami, například: „... takhle, ale nedávat Orange bitters!“

Pan Werich se tu dnes také dostane ke slovu, ale prvním bude jeho oblíbený herec, člen Divadla ABC Lubomír Kostelka.

Lubomír Kostelka vzpomínal s láskou na celoživotní přátelství, které navázal už za středoškolských studií s Vladimírem Menšíkem. Do knížky, kterou jsem od něj dostal, mi napsal krásné věnování.

A Lubomír Kostelka v kuchyni? Ano! Stalo se v roce 2000 v tehdejším společenském minicentru Nostalgická myš, v Šemanovicích u Kokořína.

Když se u nás doma jednou zastavil kokořínský starosta Vladimír Šesták, bacila ho do nosu krutě silná vůně cibule. Pozvedl udiveně obočí, a protože toho nikdy moc nenamluví, pochopil jsem, že se mě takto ptá, cože se to u nás doma zrovna odehrává. Povídám: „Vaříme podle receptu pana Lubina Kostelky jedno z jídel, která doporučoval.“ Starosta znovu se zájmem pozvedl obočí, z čehož jsem usoudil, že ho moje informace zajímala víc. „To jídlo se jmenuje Žebrácká polévka, což mi připadá pro dnešní dobu poměrně příhodné,“ pokusil jsem se zavtipkovat a konečně starostu rozesmál. Dosvědčuji zde, že doopravdy pouze nedostatek času způsobil, že si nakonec na Žebráckou polévku nepočkal. Jsem ale přesvědčen, že pokud si následující recept přečte, že ho na sobě rovněž vyzkouší.

Žebrácká polévka

1 l vody
2 střední cibule
1 lžíce sádla
4 stroužky česneku
2 špetky sladké papriky
1 špetka pálivé papriky
2 špetky soli
1 špetka pepře
4 krajíčky chleba

Cibuli pokrájíme nadrobno, rozetřeme česnek a obojí dáme do kastrolku se sádlem, osmahneme do zesklovatění, přidáme sladkou a pálivou papriku, zalijeme vodou, osolíme, opepříme a vaříme asi dvacet minut, odstavíme a případně přidáme nakrájenou petrželku. Podáváme s nasucho opečeným chlebem, nakrájeným na kostičky.

Jan Werich u plotny, jak ho zvěčnil herec a malíř Miloš Nesvadba

Filmový architekt Jan Zázvorka, blízký spolupracovník Jana Wericha, mi kdysi vyprávěl, jaké recepty mu pan Werich prozradil na jídla, která se měla připravovat v nikdy neuskutečněné Císařské kuchyni. Odehrálo se začátkem padesátých let, v době natáčení filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Jeden z receptů, který si Jan Zázvorka zapamatoval, je v naší rodině nejoblíbenější, a to nejen pro to, že je nejjednodušší. Posuďte sami:

Werichovy Lucemburské brambory

Uvaříme oškrábané nové brambory, nastrouháme na ně nivu a polijeme horkým máslem. Připíjíme studené mléko. Jak prosté, Watsone!

Josef Alois Náhlovský byl původním povoláním učitel, posléze výrazný, originální komik, někdy připomínající svou drastickou komikou Jaroslava Štercla. Proslavila jej televize, kde se zprvu objevoval po boku konferenciéra a baviče Petra Novotného a kde od roku 1982 vytvořil dvojici s komikem Josefem Mladým. Můžeme jen litovat, že Náhlovského během jeho života (zemřel náhle ve věku 72 let) nevyužil víc český film.

Když jsem si do rozhlasového Nostalgického muzea zábavy pozval Josefa Aloise Náhlovského, přivezl mi jako dárek svůj Krušnohorský kalendář na rok 1999, v kterém nebylo pouze zábavné čtení „z historie klanu Krušnohorců“, ale navíc tucet jeho originálních receptů na skvělá jídla. Pochopil jsem tehdy, že když se Josef Náhlovský setká s Petrem Novotným, mají si ti dva věru o čem povídat. Na jídlo jsme pak narazili i přímo v průběhu natáčení a já zde rád stvrzuji, že můj host odpovídal publiku s mimořádnou ochotou a zaujetím na cokoliv, co se jeho kulinářského umění týkalo a na co byl tázán.

Z jeho napodobenin jídel asijské kuchyně (např.Gothaj-ču-žou aneb Čína chudých) jsem do Alba vybral nakonec ten jednodušší recept…

Fazolpao

400 g červených fazolí v konzervě
150 g čerstvé papriky
150 g pórku
1 lžička solamylu
2 lžíce oleje
100 g šunkového salámu
1 lžíce sójové omáčky
kari koření
sůl
pepř  

Na kostičky nakrájený pórek, papriku a šunkový salám dáme na olej do hlubší pánve. Osmahneme a přidáme fazole i s nálevem a přilijeme tolik vody, aby hladina nebyla výše než množství zeleniny. Vše zavaříme, zahustíme solamylem rozředěným vodou a dochutíme sójovou omáčkou, kari kořením, solí a pepřem. Necháme přejít varem a podáváme. Zelenina nemá být rozvařená, nýbrž polosyrová a křupavá. Zachováme tím více vitaminů.

Čím končit?

Jedno slovenské přísloví říká „Kde se vela pije, žerie, tam otvára nemoc dvere“, ale pozor! Jsou na světě i jiná, mnohem příjemnější a povzbudivější přísloví! Například hned u sousedů Poláků: „Proto třeba hubě papat, aby mohla dobře klapat!“ Nevím jak vy, ale já bych se v tomto případě nechal poučit raději od Poláků.

Začínal jsem kuchařským velikánem Zdeňkem Pohlreichem, tak vás ještě pobavím několika jeho roztomilými hláškami:

„Když budeš dělat tímhle tempem, tak bys mohl dělat maximálně tak topiče v letním kině.“

„Hele, sanitka před hospodou. To vypadá, že ten krabí salát už někomu nabídli.“

„Pane, chcete oblohu? Tak se podívejte z okna!“

„Ten steak je tak malej, že měl už dávno spát.“

„Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“

„Já když jsem tahal ryby, tak ty ses ještě bál černýho kafe.“

„Nejrozšířenější české koření je strouhanka….“

Myš na konec, bez komentáře.

Vložil: Ondřej Suchý