Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dětství pod dohledem estébáků a vysněná cesta, která vedla přes Zlatou klec. Tajnosti slavných

28.06.2023
Dětství pod dohledem estébáků a vysněná cesta, která vedla přes Zlatou klec. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (reprodukce obrazů v článku Gino Hašler)

Popisek: Kameraman, malíř a ilustrátor Gino Hašler

Ta naše písnička česká, která držela během německého protektorátu české vlastence psychicky nad vodou, nikdy nezestárne a na legendárního písničkáře vzpomínáme s nostalgií. Kam se ale poděli všichni jeho potomci?

Nejraději parodoval aktuální dění a strefoval se do všech nešvarů, od maloměšťáků přes lichváře a keťase po politiky. Pusu si ale písničkář, hudebník, skladatel, textař a herec Karel Hašler nikdy nedokázal dát na zámek, což zaplatil nakonec životem dva dny před Vánocemi 1941 v koncentračním táboře Mauthausen. Měl dva syny Karla a Zdeňka, o kterých jste se mohli dočíst v předcházejících Tajnostech slavných. Byl ale velký milovník žen, což se také nakonec stalo příčinou rozpadu jeho manželství se sestrou světoznámého hudebního skladatele Zdenou Frimlovou. A tak se stihl stát otcem ještě třikrát, alespoň o takovém počtu jeho nemanželských dětí hovoří dostupné informace. Kam se ale všichni jeho potomci poděli? Největší přehled má jeho vnuk Gino Hašler, který žije v Los Angeles.

 

Beznaděj

Beznaděj

Syn amerického agenta

Kameraman, malíř a ilustrátor Gino, syn Hašlerova syna Zdeňka, se narodil v Praze v březnu 1941 a oficiálně byl pokřtěn Gina. Až později v emigraci si jméno změnil na Gino, protože Gina je v zahraničí považováno za jméno ženské, což mu prý přinášelo řadu problémů. Po únorovém převratu v roce 1948 hrozilo jeho otci, který pracoval pro americkou Office of Strategic Services, pozdější CIA, obvinění ze špionáže, takže ho na poslední chvíli propašovali v americké koloně na Západ. To pravé peklo tím ale pro jeho manželku Boženu a syna teprve začalo. „Ve tři hodiny ráno téže noci náš byt ve Spálené ulici obsadila STB a všechny vyslýchala. Hlídali nás tři týdny ve dne v noci. Odposlouchávali telefonní hovory, chodili se služebnou na nákup i s maminkou k zubaři. Tím to začalo a můj další život byl předurčen,“ prozradil před časem Věře Kohoutové v rozhovoru pro krajanský web Krajane.net.

S nálepkou na čele

Tehdy sotva začal chodit do školy a politiku vnímal až postupně, už ke konci základky ale bylo jasné, že na studia může zapomenout. „Na konci osmé třídy mi ředitel školy Jakubec v Charvátově ulici předložil volbu: doly, hutě, zemědělství. Odmítl jsem s tím, že chci jít na konzervatoř, čemuž se vysmál se slovy: Zapomínáš, kdo byl tvůj otec.“ Na vysněnou konzervatoř mohl zapomenout, díky skvělému vysvědčení byl ale nakonec přijat alespoň na Průmyslovou školu potravinářské technologie. Po maturitě dostal umístěnku do cukrovaru na východním Slovensku, nastoupit ale odmítl. Aby si vylepšil kádrový profil, přihlásil se na stavbu mládeže v Lochkově u Prahy, na níž pracoval jako kopáč. Přijímačky na FAMU sice složil v roce 1960 úspěšně, stejně ale nebyl z kádrových důvodů přijat. Naštěstí ale krátce nato přijel do Prahy strýc, tehdy už světoznámý skladatel Rudolf Friml. „Okamžitě si pozval do hotelu Jalta rektora AMU A. M. Brousila a patrně na něho měl něco vážného, politického z minulosti, neboť Brousil rozčileně odkvapil a já dostal krátce nato dopis z děkanátu, abych v září nastoupil do prvního ročníku FAMU.“

 

Byl jednou jeden král

Byl jednou jeden král

Rozhodnutí ze dne na den

V roce 1963 se poprvé podílel jako vedoucí výroby na vzniku filmu režiséra Karla Němce Tátova škola, o rok později pracoval jako asistent režie na filmu ze života mládeže Sázka. Po absolvování musel na vojnu, pak se v letech 1967 a 1968 dokonce mihl pětkrát před kamerou jako herec v epizodních rolích, například jako jeden z členů společnosti v komedii Jaroslava Balíka Jak se krade milión či režisér v divadle Alfa v hudební komedii Vladimíra Čecha Bylo čtvrt a bude půl. Mezitím se stihl poprvé oženit a narodila se mu dcera Lucie, manželství ale dlouho nevydrželo. Dokonce dostal cestovní pas, po absolutoriu byl krátce v Paříži. Nepřestával snít o cestě do Spojených států za otcem, obzvlášť prý během návštěv u kamaráda v Mnichově. Právě tam byl s přítelkyní Zuzanou Hartmanovou v červenci 1968 a pobyt přetáhli až do srpna. „Pak z čista jasna jednoho rána oznámilo rádio okupaci Československa. To mě rázem dovedlo ke konečnému rozhodnutí,“ zavzpomínal. „Požádali jsme ten den o politický azyl a druhý den nám bylo nařízeno odjet do emigračního tábora Zlatá klec (CIA Camp King v Oberurselu u Frankfurtu nad Mohanem). A tak začala naše odysea cesty do Ameriky.“

V „Zlaté kleci“

Třikrát denně jídlo, denní příděl cigaret, útulný pokojík s koupelnou v domečku u lesa. A zpočátku dokonce i placené rozhovory. Tak prý vypadal zhruba půlroční pobyt v Zlaté kleci během čekání na emigrační doklady do USA. Už od září 1968 začal Gino pracovat jako kameraman ve Frankfurtu nad Mohanem pro Taggesshau news v Hessischer Rundfunk und Fernsehen. Časem se přestěhovali do města a v březnu 1969 konečně dostali zelenou kartu a letenky z Kolína nad Rýnem do New Yorku. Pak absolvovali třídenní úmornou a nekonečnou jízdu autobusem do Los Angeles, a konečně byl Gino v cíli, po kterém tak dlouho toužil. „Najednou jsme tady byli a já jsem se po dvaceti letech opět objal s tatínkem.“ Zpočátku natáčel televizní reklamy, pak ale nastal problém, protože většina studií vstoupila do unie, takže jako samostatný tvůrce na volné noze sháněl práci jen velmi obtížně. Stihl ještě natočit jako hlavní kameraman pro televizi celovečerní film Ten speed, a pak se přeorientoval na industriální filmy, které točil pro továrnu na výrobu leteckých technologií Lockheed.

 

Mrtvá sezóna

Mrtvá sezóna

Návrat k dětskému koníčku

V Spojených státech se konečně znovu vrátil i k lásce z dětství, výtvarnému umění. „Se svým drahým přítelem, malířem Mikulášem Lubomírským, jsem jako teenager trávil každou volnou chvilku v uličce pod Loretánským náměstím, zvanou Nový svět… Nový svět byl pro nás něco jako malý pražský Montmartre. V malých místnostech tam žila většinou tehdejší avantgarda rebelujících malířů a sochařů, studenti Akademie a UMPRUM. Úžasná atmosféra, která mě inspirovala a kde jsem začal malovat. Sledoval jsem ostatní při práci, pozoroval, co a jak, kladl hodně otázek a učil se technice,“ prozradil s tím, že na tom později postavil v Americe svoji živnost, mimo jiné ilustroval významné publikace z oblasti medicíny. Se Zuzanou se vzali a mají syna Gina, který se potatil a je úspěšným výtvarníkem.

Stopy Hašlerů

Mladší syn legendárního písničkáře Karel prý jako teenager ukradl partou přátel ve Vladislavově ulici auto a vyrazili na projížďku. Jenže je chytla policie a druhý den to bylo v novinách. Nakonec se otci podařilo skandál zamést pod koberec, tak moc se ale zlobil, že synovi sbalil kufry a poslal ho do Hamburku, kde mu zařídil práci v autogarážích. Uražený Karel se pak už domů nikdy nevrátil. Našetřil si na cestu za Velkou louži, krátce žil v New Yorku, a pak se usadil v Brazílii, ve státě Bahia, kde pracoval na stavbě silnic Amazonským pralesem jako zeměměřič. Jakmile si něco našetřil, začal ve velkém skupovat pozemky a vybudoval plantáže kávovníků a kakaovníků, které mu zajistily pohodlný život. Oženil se, usadil se v Salvadoru, měl tři syny a s druhou manželkou pak ještě dvě dcery. Domů už se nikdy nevrátil a zemřel v Salvadoru.

Ginův bratr Karel emigroval také v roce 1968. Nejprve do Vídně, pak si prý otec kvůli němu vzal půjčku, aby mu mohl zaplatit letenku do Los Angeles. V USA se oženil, vyženil dva syny a dceru a žil spokojeně v Tusconu v Arizoně.

 

Křehkost odcházející duše

Křehkost odcházející duše

 

Stesk po domově

O třech Hašlerových nemanželských dětech není nic známo s výjimkou Thomase, který se vynořil na scéně až po roce 1989, když se znovu začaly úspěšně prodávat Hašlerovy písničky. „Vystupuje však, jako by byl jediným potomkem, a jeho debut před celou Hašlerovou rodinou zanechal poněkud nakyslý dojem. Mám tedy strýce o devět měsíců mladšího, nežli jsem já,“ dodal Gino, který se sice v USA neztratil, nikdy se mu ale nepřestalo stýskat po rodině a přátelích. „Chyběla mi správná česká venkovská hospoda, dechovka a možnost jít brzy ráno do lesa na houby. Jaké štěstí, že ta moje Zuzana umí báječně vepřo-knedlo-zelo a řadu jiných českých dobrot. To mi to ulehčilo.“ Při návštěvě Prahy před pár lety ale zjistil, že už jeho rodné město není tou Prahou, v které žil. „Vlivem západní kultury ztrácí onen starý charakter. Zmizely hospůdky, všude jsou nové parádní fasády, spousta turistů. I já jsem se najednou cítil jako turista, jako bych tam nepatřil.“

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Josef Pospíšil: Rozhovor se Zdeňkem Gino Hašlerem z Los Angeles, Gino Hašler: Obrazy z Los Angeles, Věra Kohoutová: Rozhovor s Gino Hašlerem, vnukem slavného písničkáře)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská