Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zapomenutá dvojice, která proslavila Schody do nebe. Album Ondřeje Suchého

20.06.2023
Zapomenutá dvojice, která proslavila Schody do nebe. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Přední herec divadla Rokoko šedesátých let minulého století, Jiří Šašek, byl i výborný karikaturista. Mimo jiné nakreslil portréty všech členů divadla, mezi nimiž nechyběli ani tito dva – Jindřich Faktor (vlevo) a Karel Kopecký.

Když jsem se probíral svými články, které jsem v minulosti psal do různých časopisů a některé z nich pak také citoval v knížkách, narazil jsem na složku označenou Faktor-Kopecký, divadlo Rokoko. V roce 2002 jsem o těchto dvou pánech psal v knížce Pár halířů z Padesátníku, vydané Radioservisem. (Pro nepamětníky: Padesátník se jmenoval zábavný týdeník, vysílaný od roku 1992 každou neděli, který jsem připravoval a uváděl na stanici Českého rozhlasu Praha.) Uplynulo mnoho let a já se rozhodl tentokrát své vzpomínání na Schody do nebe a jejich tvůrce rozšířit o pár zajímavostí.

Koncem června roku 1997 mi přišel dopis: „Vážený pane Suchý, vzhledem k tomu, že Váš rozhlasový pořad pro ‚padesátníky‘ poslouchám téměř pravidelně, zaslechl jsem i Vaši výzvu padesátníkům, aby se ozval, kdo něco ví, co je s Jindřichem Faktorem. - Tak tedy nic moc, ale žiju...“

To jsou přesně ty dopisy, které dostávám ze všech nejradši! Stávají se vyluštěnými tajenkami mých soukromých křížovek. Nečekaně mi přinášejí odpovědi na otázky, jakých se mi denně honí hlavou desítky a desítky. Tenkrát mou zvědavost ukojil jeden z těch tenkrát slavných, jimž budoucnost nespravedlivě upřela ba i heslo v dosud nejobsáhlejší naší ‚Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby‘, vydané Supraphonem v roce 1990. Autorská dvojice Faktor-Kopecký přitom byla v šedesátých letech pojmem a písničková paleta v tehdejším repertoáru divadla Rokoko by bez tvorby těch dvou byla citelně ochuzená. Ale o tom všem až poté, co si dopis, původně adresovaný pouze mně, dočtete do konce:

„Rád vzpomínám na úplné začátky, kdy jsem dělával klauna při nedělních estrádách pro děti. I Vy jste na ně chodíval do Jirchářů. Tehdy mi bylo sedmnáct. Vám o trochu míň. Pak následovala vojna, společná vystoupení s Karlem Kopeckým, písničky, v roce 1964 Zlatý slavík za Schody do nebe a konečně osm let v divadle Rokoko. Na podzim 1979 jsme byli s Karlem pozváni do Waldemarova vzpomínkového pořadu ‚Co neodnesl čas‘. Jeho vysílání na jaře se Karel už nedočkal. Odešel po schodech do nebe a moc mi tu chybí.“ 

Přerušuji citaci dopisu Jindřicha Faktora, protože píseň ze zmiňovaného pořadu si můžete nyní i přehrát. Zatímco sólistou je ten, který písničku proslavil nejen jako autor hudby, ale i jako její interpret, Karel Kopecký, na štaflích mu přizvukují Jindřich Faktor s Waldemarem Matuškou. Doprovázel je Orchestr Čs. televize, řízený Václavem Zahradníkem.

 

Dopis od Jindřicha Faktora pokračuje:

„Psal jsem pak většinou české texty na cizí písničky. V Českém rozhlase na stanici Regina Praha jsme, s režisérem Vojtou Dykem tři roky a čtyři měsíce vysílali pravidelné sobotní půlhodinky písniček a povídání o všem možném a nemožném. Nejraději jsem pochopitelně vzpomínal na Rokoko a přátele. Bohužel, z časových důvodů jsem toho musel zanechat. Teď už se na Regině objevím jen občas. Škoda. Vám a Vašemu pořadu hodně úspěchů a hojnost vděčných posluchačů srdečně přeje Jindřich Faktor.“ 

Sedmnáctiletý Jindřich Faktor s klaunským nosem a v klaunském kostýmu. Hlavní postava nedělních estrád pro děti, odehrávajících se v sálku bývalého kina Alma v Praze v Jirchářích... Můj otec na nich hrával se svou Modrou scénkou loutkové divadlo a já byl jedním z těch několika desítek dětí, které klaun rozesmával. Zpíval jim při kytaře písničky a pořádal s nimi soutěže. Bylo pro mě ovšem poněkud potupné, když jsem se na otcovu žádost musel jedné ze soutěží zúčastnit a všiml si, jak byl klaun Faktor předtím nenápadně upozorněn na to, že bych neměl ze soutěže odejít bez ocenění. Pokud si dobře vzpomínám, byla za první místo, které jsem tehdy obsadil, bonboniéra.

 

V roce 1996 napsal Jindřich Faktor do časopisu tehdejšího fanklubu Waldemara Matušky (odkud pochází i tato jeho fotka): „Bez písniček a muziky to v životě nejde. Když má člověk dobrou náladu, tak si zazpívá, není-li mu zrovna nejlíp, dobrá muzika ho postaví na nohy. Písnička je všelék, pomůže v jakékoliv situaci. Mně třeba písničky pomáhaly, a nakonec mne chytly natolik, že jsem je začal i psát. Napsali jsme jich s Karlem Kopeckým celou řadu - Karel hudbu, já texty. Na všechny rád vzpomínám, každá pro mne něco znamenala.“ 

Dvojice, původními profesemi protetik ve fakultní nemocnici (Faktor) a umělecký brusič skla (Kopecký), měla štěstí. Jejich písničky si poslechli Darek Vostřel, Waldemar Matuška, Josef Vobruba a ještě pár dalších lidí od fochu a vyšlo to: Jindřich s Karlem na celých osm let zakotvili v divadle Rokoko, kam navíc s nimi zároveň přišli ještě také Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář. Waldemar Matuška, Eva Pilarová a Karel Štědrý tam přišli ze Semaforu už dřív. Začala zlatá éra tohoto divadla. A Faktor-Kopecký byli při tom, ba co víc, byli spolutvůrci této éry. Jedním z nejúspěšnějších představení se stal Waldemarův recitál Osm lásek Waldemara Matušky, který napsal Ivo Fischer.

„Podle toho, jací přišli do divadla diváci, mělo představení nestejnou délku,“ vzpomínal Jindřich Faktor. „Někdy jsme hráli dvě a čtvrt hodiny, jindy zase tři a půl. Písničky se přidávaly, opakovaly, improvizovalo se. Protože ‚Lásky‘ měly spoustu repríz, vystřídal Walda na jevišti za tu dobu i několik partnerek, jmenovitě Helenu Vondráčkovou, Jitku Zelenohorskou a konečně Olgu Blechovou, která se stala i jeho životní partnerkou. Když pak odešli z Rokoka a zpívali se skupinou KTO, napsal jsem pro ně český text na cizí melodii, ‚Za klobouk si vrásky dej…‘“

 

Před léty mi na jednu veřejnou rozhlasovou nahrávku v Šemanovicích přinesl místní chalupář, bývalý ředitel Uměleckých řemesel ing. Karel Augusta, fotografii z roku 1977. Je z doby, kdy se v Brně konala výstava Ateliéru broušení skla UŘ, které se účastnil také jeden z tvůrců - Karel Kopecký (sedící zcela vlevo). 

Pánové Faktor a Kopecký zpívali své písničky nejen v Osmi láskách Waldemara Matušky, ale také v Schneiderově Čekání na slávu (s podtitulem Vernisáž šesti zpěváků a jednoho Godota - vedle Kubišové, Vondráčkové, Neckáře a Štědrého, za doprovodu skupiny Mefisto) nebo - ještě dřív - v ‚kapesním nemuzikálu kolem písniček‘ rovněž od Jana Schneidera s názvem Chan + Son Company, v době, kdy orchestr divadla Rokoko řídil Václav Hybš. 

K největším hitům Faktora a Kopeckého patřila i písnička Mrholí, kterou zpívali společně s Waldemarem Matuškou. Psal se rok 1965.

 

Těch písniček byla opravdu slušná řádka; některé se rodily lehce, jiným cesta na svět trvala déle. Jindřich Faktor vzpomínal na krušné chvilky, které ho trápily při textování jedné zahraniční melodie pro skupinu KTO (Kamarádi táborového ohně):

„Seděl jsem nad tím u magnetofonu už kolikátý den a pořád ze sebe ne a ne nic vypotit. Múza měla asi dovolenou. Pokusů bylo několik, ale všechny končily v koši. Bylo už po půlnoci, když jsem uznal za vhodné odpochodovat do ložnice. Ale kdepak usnout. Vedle v postýlce spokojeně odfukoval náš kluk - a vtom to přišlo. Vstal jsem, text byl za pár minut na světě a já si šel konečně lehnout. Tehdy se narodil text k písničce Kluk jako jedle.“

 

Psal se rok 2002 a křtili jsme už zmiňovanou knížku ‚Pár halířů z Padesátníku‘. Tehdy se křtu účastnila řada kmotrů. U jednoho stolu se například sešla tato čtveřice: Právě se usmívající Jindřich Faktor (nejspíš zrovna o něm byla řeč), vedle zpěvák a moderátor Jaroslav Čmehil, naproti nim zpěvačka Lilka Ročáková a zpěvák Jiří Suchý. 

O textařském řemesle kdysi Jindřich Faktor napsal: „Textař, i když si nevypůjčuje a píše po svém, by si měl dávat pozor, aby se neopakoval. Já jsem byl například poněkud zatížený na bílou barvu, proto se ‚bílá‘ v mých textech občas objevila. A to prosím v době, kdy bylo všechno do červena. Nevím proč. Snad proto, že bílá je symbolem nevinnosti.“   

Končím dnešní Album nevesele: Když jsem hledal na Internetu, zda se tam neobjevilo něco nového o dvojici Faktor-Kopecký, zjistil jsem jediné – že by mělo být letos panu Faktorovi 83 let. Když se číslice přehodí na 38, je to věk, ve kterém svého kamaráda a kolegu Karel Kopecký kdysi opustil. 

Ještě jeden z hitů autorské dvojice pamětníkům připomenu. Patří ke zpěváckým začátkům Václava Neckáře!

 

 

 

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý