S evropskou prosperitou přímo do pangejtu. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.05.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Velká čínská zeď
Hned na úvod si říkám, jestli se takovým článkem neodstřelím mezi obdivovatele Číny. Snad ne. Vrhám se do toho tedy bezhlavě a s příchutí té naší evropské pětiletky.
Hledal jsem pro děti japonskou výuku matematiky. Sofistikovaný způsob počítání, který dětem dovolí počítat i velmi složité příklady velmi jednoduchou, rychlou a efektivní cestou. Místo japonské školy na mě vyskočila čínská škola počítání na prstech. Užasl jsem. Nahlédněte na jednu z ukázek:
Počítání na prstech se natolik zautomatizuje, že čínské dítě následně nemusí prsty vůbec používat, dokáže si systém převést do vlastní mysli a s rychlostí kalkulačky vyseknout správný výsledek. Fascinující. Čínské školství, jak jsem pak zjistil chaotickým šouněním po internetu, je zaměřené na výkonnost. Je to systém z našeho pohledu krutý, plný konkurence, rychlosti a nabiflovanosti (a jistě i politické propagandy), při které jsou na děti vyvíjené velké nároky. Můžeme si myslet, že takovou nepraktickou vývojovou fázi ve školství máme za sebou. Teď tvoříme uvědomělé mladé lidi s vyvinutým kritickým myšlením, kteří když neví, tak se přece zeptají Googlu. A to je základ. Ale co když není?
Podobně na výkonnost byly vzdělávané děti šlechty ještě před staletím. Aby z dítěte vyrostl skutečný aristokrat, musel se k tomu propracovat. Znát jazyky, ne jeden, ale několik, orientovat se ve vědách matematických, přírodních, umět hrát na hudební nástroj(e), mít vyvinutý cit pro jazyk, pohybovat se ve vědách duchovních i geografických, být člověkem renesančním co do vědění. I díky tomu jsme se také stali kontinentem s jasnou převahou. Podobně na tom pracuje Čína (a nejen Čína, podobně náročné školství má i Japonsko nebo Jižní Korea).
My jsme se vydali jinou cestou. Cestou postupně se snižujících nároků, cestou inkluze, cestou politiky ve školách (snad to jediné máme s Čínou společné, politická agitace ve školách). My chrlíme do společnosti sice kvanta lidí s titulem, s vysokoškolským vzděláním (protože kdo nemá titul, jako by nebyl), ale tak nějak nevnímáme, že samotné vysokoškolské vzdělání není vždy dokladem rostoucí kvality a prosperity naší společnosti. U nás se sice daří například ideologiím genderismu, ale otázkou je, a zůstane, jestli je nám třetí genderově neutrální záchod co k čemu. V závěru minulého roku se neexistence genderově neutrálního záchodu stala dělící linií u studentů Masarykovy univerzity v Brně, jak informovali sami studenti svou peticí. K čemu nám budou stovky odborníků na genderově neutrální záchodky v boji s Čínou o naši prosperitu? Budeme se cítit lépe? A bude nám stačit jen tohle, když budeme sledovat, jak nám Čína ujíždí ekonomicky, technologicky i mocensky do budoucnosti? „V nejhorší situaci se ocitají studenti, kteří se identifikují jako nebinární,“ napsali studenti v petici. Tak tohle je trápí.
Což může krátkodobě fungovat. Společnost se může cítit několik let, několik málo desítek let hodnotově na výši. Ale nakonec dojede na nedostatek odborníků, přičemž dostatek telat s tituly bude dalece přesahovat únosnou mez. Všechna ta teleta budou ochotná přes tisíc a jeden nezisk zemřít za to, aby na hlavním nádraží v Praze byly záchodky pro všech dvaasedmdesát pohlaví, ale konkurenční výhodu proti Číně nám to prostě nedá. Most nám to nepostaví, dopravu nezefektivní, diplomaty nevychová, jen to bude chodit s transparentem po hlavním nádraží a dožadovat se úplně nesmyslných práv pro někoho, kdo neexistuje, nebo existuje jen v psychiatrických brožurkách pod číslem diagnozy. Už teď závidíme Číně technologický vývoj. Ten se tam skutečně nevylíhnul tím, že by Číňané jen kopírovali západní nápady.
Příklad z posledních dní? Server Živě informoval o nové baterii pro elektromobily, které mají téměř dvojnásobný výkon, než největší technologický výkřik ze Západu. To smrdí naší prohrou. Další v řadě.
Čína nás nepřeválcuje tanky a raketami, takhle s protivníkem jednáme my, Čína nás prostě překročí jako slepou vývojovou cestu díky své vzdělané společnosti, která věří ve svůj stát. A pomalu si nás u toho odkoupí. Což je na zvážení, protože odkup bude rámcovaný naší snahou vyřídit si to s Čínou po našem. Tedy za pomoci raket a tanků. Nejdeme dobrou cestou. Nebylo by lepší jít zase cestou skutečné vzdělanosti? Protože ta nám toho dá daleko víc. Jen otázka.
Vložil: Štěpán Cháb