Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Inkluze – cesta do pekla, dlážděná dobrými úmysly. Pojďme hovořit o školství s učitelem

24.04.2023
Inkluze – cesta do pekla, dlážděná dobrými úmysly. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením Jany Zwyrtek Hamplové

Popisek: Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová

Před dvěma týdny vzbudil rozruch výrok paní senátorky Jany Zwyrtek-Hamplové, která vyjádřila názor, že by pro romské děti mohly být přínosem specializované třídy. Došlo k tomu 30. 3. 2023 v Senátu, při rozpravě o možnostech rozšíření pravomoci ombudsmana. Média, aktivisté a populističtí politici si pak z projevu o 1363 slovech (to je pro představu průměrná délka mých článků na Krajských listech) vybrali několik nešťastně formulovaných vět. Ale opomněli větu, kterou text začínal: „…jsem odpůrcem jakékoli diskriminace, protože ta nepatří do civilizované společnosti.“

Paní senátorka udělala chybu, že mluvila konkrétně o Romech, což bylo hloupé a v podstatě zbytečné. Zanedbané děti jsou i mezi českými. Mám pocit, že paní Zwyrtek-Hamplová v dané pasáži měla na mysli inkluzi. Mohla hovořit o inkluzi obecně, protože současné pojetí inkluze (česky začleňování) je koncept, který nadřazuje ideologická hlediska nad odbornou péči.

Co Jana Zwyrtek-Hamplová skutečně řekla?

Hned zkraje upozorňuji, že tento projev nebyl předem připraven. Je rozdíl mezi promyšlenou řečí a spontánní reakcí na určitý výrok. Toto je plné znění oné problematické pasáže:

„Chci říct, že se domnívám, že bychom si tyto věci možná jako ČR měli řešit v rámci svých hranic, na základě nějakých svých zkušeností, tendencí, nějakých tradic, zvyklostí. Tady bych ještě zmínila, velmi bych rozuměla, že tam mám taky spoustu starostů, k tomu segregovanému školství. Musí být společně děti všechny. Romské, české atd. Krásná myšlenka. V reálu nerealizovatelná, protože bychom ubližovali těm dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum. Naopak, možná kdyby se udělaly samostatné třídy pro romské děti, vybudujeme jim ty rovné šance do budoucna. Není to diskriminace, je to naopak prostě úplně rozumný krok. Zdravý rozum, to bych apelovala, abychom mohli třeba jít EU příkladem, jak si to v ČR upravíme, vč. třeba těch pravomocí ombudsmana, kterým já tleskám. Velmi bych si říkala, ať si nevšímáme jenom těch běžných diskriminací – muž, žena, osoba postižená, třeba na vozíku.“

Samozřejmě věta o etniku zaznít neměla. Ale kdo někdy mluvil „spatra“, ví, jak těžké je pohotově nacházet správná slova. Hledám je i já teď, při psaní tohoto textu. Oproti řečníkovi u pultíku mám na výběr vhodných slov dostatek času. Kdyby paní Hamplová měla proslov předem připravený, vypadal by asi jinak. Pokud by řekla třeba „projevy určitého etnika“, vyznělo by to lépe. Každému opravdu není příjemný křik a agresivní chování – viz škola v Jirkově, v níž působí ochranka. A bylo by to i legitimní, právo na bezpečnost žáků chrání Školský zákon.

Inkluze je ideologický koncept, nadřazený nad odbornost

O tom, že současná podoba inkluze nemá s odborností nic společného, nemám nejmenší pochybnosti. A jsem to schopen i dokázat. Ukážu to na medicíně.

Odborný = speciální. Dentista je odborník na léčení chrupu. Psychiatr je odborník na duševní zdraví. Každý jistě uzná, že „zubař“ není totéž co psychiatr, ačkoliv jsou oba dva lékaři. A pak tu máme obvodní lékaře. Ti sami léčí některé nemoci, ale v případě, že pacient potřebuje odbornou péči, posílají jej k odborníkovi, který se na danou problematiku specializuje a dokáže poskytnout účinnější pomoc. Proto na těchto místech sedí ODBORNÍCI. Na rozdíl od školství, kde se odbornost stírá, zpochybňuje a rozmělňuje. Viz učitelé bez vzdělání, asistenti se základním vzděláním a „odborné kurzy“ neziskových organizací, které s tím, co učí, mívají minimální nebo žádné praktické zkušenosti. Ano, mají dlouholetou praxi ve „žvanění“ o těchto věcech.

Pokud bych tento koncept přenesl do školského prostředí, a ocenil bych, kdyby tomu tak skutečně bylo, pak je škola oním pomyslným obvodním lékařem. Poskytuje základní vzdělávání všem dětem bez rozdílu, podobně jako obvodní lékař poskytuje základní péči všem pacientům bez rozdílu. Ale v případě, že se objeví dítě se speciálními potřebami, měla by jej škola předat do péče odborníka, který mu dokáže poskytnout specializovanou péči. Tu dokáže poskytnout třeba Jedličkův ústav.

„Segregace“ v zdravotních službách?

V medicíně je zcela běžné, že máme specializovaná oddělení – gynekologii, plicní, oční, ušní atd. Nikdo nehovoří o segregaci žen na ženských odděleních ani o segregaci duševně nemocných na psychiatrických klinikách. Jedná se o odbornou péči na specializovaných pracovištích. Ovšem pokud se objeví větší procento romských dětí na „zvláštních školách“, případně „základních školách praktických“, už tu máme segregaci. A my, místo abychom zjistili, zdali tyto děti skutečně nějakou pomoc potřebují, počítáme, kolik procent z nich tvoří Romové.

Jde o pomoc dětem, nebo o statistiku? Že jich je vyšší procento, ještě vůbec nemusí znamenat, že se jedná o diskriminaci nebo segregaci. Může se opravdu jednat o adekvátně poskytnutou pomoc zanedbaným dětem, bez ohledu na původ. Možná právě odpírání odborné péče je ta skutečná diskriminace. Na základě původu by některé děti neměly mít přístup na speciální školy. Co kdyby nás zase „hubovala“ EU?

Nikoho by ani nenapadlo tvrdit, že péče kardiochirurga je diskriminační, protože vyčleňuje pacienta z kolektivu, sedícího v čekárně obvodního lékaře. Prostě protože tento pacient potřebuje péči, kterou mu „jeho pan doktor“ při sebelepší vůli poskytnout nedokáže. Proto je vyslán na specializované pracoviště. Ale má-li speciální péči dostat dítě, už se zjišťuje, jaký má původ.

Jak by asi vypadala „inkluze“ v zdravotnictví?

Pokud bychom skutečně přenesli koncept „společného vzdělávání“ (praktikovaný v školství) do zdravotnictví a zavedli „společnou lékařskou péči“, pak bychom asi začali rušením odborných pracovišť. Podobně jako byly omezeny některé speciální školy. Pak by bylo na místě přijmout asistenty lékaře, s minimálním požadavkem na vzdělání, kterým je ukončené základní vzdělání. Ano, asistenta pedagoga může dělat „absolvent“ základní školy.  Nelze přece diskriminovat nevzdělané.

Následně by „odborníci z neziskovek“ pro lékaře připravili kurzy na téma „práce s heterogenní skupinou pacientů“ a mohli bychom začít. Že lektoři z neziskovky nikdy neléčili? Nevadí. Učitele také učí odborníci bez praxe. A jak se nám to začleňování daří! Do čekárny bychom pak spravedlivě inkludovali všechny pacienty bez rozdílu onemocnění. Lékař by se věnoval svým „chřipečkám“, vydával různá potvrzení, a pacientům se speciálními potřebami by se věnovali asistenti lékaře. Připadá vám to chycené za vlasy? Tak to ale ve škole vypadá. Mongolskému dítěti „pomáhá“ asistent, který se s ním nedomluví, a agresivního osmdesátikilového „pořízka“ usměrňuje padesátikilová asistentka.

Speciální potřeby – převod lékařské péče do sociální oblasti

Jak jsem napsal, inkluze je ideologický koncept, který nestojí na odborných základech. Spíše se jedná o zbožná přání těch, kteří z tohoto konceptu profitují. Že je to nesmysl, zjistili už v Norsku, kde inkluzi před několika lety zrušili. Nově (po prudkém propadu finských žáků v mezinárodním srovnání) prozřelo i Finsko a na oficiální úrovni uznalo, že bude nutné přehodnotit koncept vzdělávání, ke kterému my stále ještě vzhlížíme.

Každá ideologie si vytváří obranné mechanismy, jimiž chrání sebe sama před ohrožením zvenčí. K těm patří dogmata – pevné základy, o nichž se nediskutuje. Dále to jsou zakázaná témata, to jsou ta, která není možné uhájit v odborné diskuzi, a proto jsou nepřípustná. Za tímto účelem mívají ideologie vlastní jazyk, který fakticky neumožňuje překročit mantinely „přípustné komunikace“, vymezené předchozími dvěma body.  Tomu v jedné neziskovce říkají „bezpečná komunikace“ – znám ze školení.

Jako příklad mohu uvést také sousloví „speciální potřeby“. Dnes je nekorektní říci, že je žák postižený. Říkáme, že má speciální potřebu (třeba protézu nohy). My tím nepřímo tvrdíme, že je daný člověk zdravý. Pak je ale otázkou, zda potřebuje odbornou péči, je-li „zdravý“. A odpovíme-li, že ano, musíme zákonitě dojít k závěru, že dotyčný nepotřebuje lékaře, ale asistenta, kterého dodá kterákoliv neziskovka. Může jím klidně být i člověk se základním vzděláním. Už se přece nejedná o lékařskou péči, že ano?

Umělé vytváření „speciálních potřeb“ je dobrý byznys

Termín „speciální potřeby“ se využívá i ve školství. Speciální potřeby má třeba nevidomý žák, umístěný v běžné třídě. Pokud by se nacházel v zařízení, specializovaném na práci s dětmi s poruchami zraku, jeho potřeby by nebyly „speciální“, jednalo by se o standardní potřeby, na něž je ústav zařízen. Ve škole se však jedná o speciální potřebu, protože je odlišná od potřeb zbytku třídy. A v téže třídě můžeme mít další dva žáky s úplně jinými „speciálními potřebami“, na něž škola není připravena. Kdyby tyto děti byly v specializovaném zařízení, dostaly by nesrovnatelně kvalitnější péči a zároveň by jejich potřeby nebyly „speciální“.

Dovolím si ještě jeden příměr. Školy v „době inkluzivní“ fungují jako kukuřičné pole, kde jsou mezi stonky kukuřice „inkludována“ rajčata a slunečnice. Jejich „speciální potřeby“ uspokojují asistenti s konvičkami, kteří chodí polem a pečují o ně, ovšem bez potřebného vzdělání. Kdyby měla rajčata a slunečnice vlastní pole, stačil by k péči o všechny jeden vystudovaný agronom.

Takto uměle vznikají „speciální potřeby“, na něž se pak „nabalují“ štědře dotované služby, které platíme my všichni. Není to tedy výhodné ani pro nás ani pro děti. Nebylo by opravdu lepší poskytovat péči přesně podle jejich potřeb, jak navrhuje paní senátorka Zwyrtek-Hamplová?

Slovo „rasa“ bylo použito opravdu hloupě. Věřím, že omylem. Odbornou péči skutečně nelze poskytovat na základě rasy, i když se tak na základě tzv. pozitivní diskriminace někdy děje. Toto řekl v roce 2011 pan Šimáček, hlasitý kritik paní Zwyrtek-Hamplové, „šéf“ Agentury pro sociální začleňování: „Dokonce by bylo žádoucí přednostně nabízet místa v mateřských školkách právě sociálně znevýhodněným domácnostem.“ Nedojde pan Šimáček nakonec k tomu, že na základě „přednostního přijetí“ vznikne segregovaná školka? Já myslel, že podle školského zákona, i podle Listiny lidských práv a svobod jsou si všechny děti rovny...

(Senátní projev Jany Zwyrtek Hamplové najdete v plném znění ZDE.)

 

Stanislav Korityák

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák