Olinka Schoberová, holka od železné opony. Tvář naší země pro celý svět. Výročí Jakuba Vosáhla
15.03.2023
Foto: Se svolením Playboy
Popisek: Olga Schoberová na titulní straně Playboye. Ano, i takové byly časy.
Viděl jsem nedávno na nějaké sociální síti meme: Vaše babička byla tak cool, jak vy nikdy nebudete. Znovu mě napadlo právě k dnešním osmdesátinám Olgy Schoberové, která tehdy byla cool úplně nejvíc ze všech. Jako „Olinka Berova“ měla fanouškovskou základnu napříč všemi kontinenty a v šedesátých letech měl svět spojenou naší zemi, pokud ji vůbec poznal, právě s její tváří.
Dejte si její jméno do Googlu a vyjedou vám stovky fotek. Já mám ale ze všech nejraději jednu fotku od Oldřicha Škáchy.
Ta fotka byla pořízena v Praze na nábřeží 21. srpna 1968. Královna glamourových snímků na ni má rozcuchané vlasy, místo vyzývavého pohledu má v očích šok, a víc než kdy jindy vypadá jako holka odvedle. Přesto se ale do fotoaparátu snaží lehce, spíš povzbudivě, usmívat.
„Proč se na mě tehdy Olina usmívala? To víte, že byla zdrcená, ale co jí mohl kdo udělat? Už měla americké občanství a žila s Johnem Calleyem, snad druhým nejbohatším producentem v Americe. Takže se sebrala a odjela za ním,“ vzpomínal fotograf, když snímek o srpnovém výročí před deseti lety vyšel na webu IDNES.cz.
Olga patřila k těm šťastným, co mohly odejít na Západ legálně a pak se vracet.
O pár dní dříve prováděla Prahou britský televizní štáb. I když anglický název reportáže zní Praha- smutné město, ve skutečnosti tehdy byla Praha a celé Československo na naprostém vrcholu.
A totéž platilo pro blonďatou ikonu, která skutečně hrála světovou extraligu šedesátkových krasavic.
I když o sobě tvrdila, že hraní ji vlastně tolik nebere.
„Víte, já se nikdy necítila být herečkou. A proto jsem taky nikdy nešla za kariérou, nikdy jsem, co se filmu týká, nebyla cílevědomá. Byla jsem jen hezká a to je všechno,“ shrnula s nadhledem svou filmovou kariéru.
Ta ve skutečnosti nebyla vůbec zanedbatelná. Třeba v roce 1968 dokázala narychlo naskočit za slavnou Ursulu Andressovou do anglického filmu Její pomsta. Zdařilé fantasy posbíralo i několik cen, a především byli jeho tvůrci přijati královskou rodinou v Buckinghamském paláci. Hlavní ženská hvězda měla okouzlit dvacetiletého prince Charlese, takže britský bulvár pak nějakou dobu spekuloval, že to následník se Schoberovou tajně táhne.
Průlomovým filmem pro její kariéru byl o čtyři roky dříve Limonádový Joe, kde jednadvacetiletá absolventka střední ekonomky z pražské kanceláře zazářila jako spanilá Winnifred, arizonská bojovnice proti alkoholismu. Westernová parodie upoutala i za železnou oponou, takže Olga hned další rok točila v Německu.
Ale ještě ve stejném roce 1964 se objevila na titulní stránce časopisu Playboy, kam si ji prý osobně vyžádal zakladatel časopisu Hugh Hefner.
Ta vyzývavá fotografie na polštáři (doplněná na obálce půvabným titulkem „Holky z Ruska a dalších zemí za železnou oponou“) byla skutečným průlomem do světa.
Když se na její tehdejší snímky díváte dnes, dýchnou na vás šedesátá léta. Éra nadějí, barev, vyzývavého mládí a specifického „švihu“. A Olga měla vše, na co pánové tak rádi koukají.
„Bardotka Východu“, jak ji také říkali, osvěžila světu pověsti o slovanské kráse, dvacet let skryté za železnou oponou. Byla i „reprezentantkou“ Československa, která dodávala šarm a přitažlivost jeho výrobkům.
A dál točila filmy. Na rozdíl od jiných krasavic se křečovitě nesnažila stát „umělkyní“, akceptovala svůj typ i důvody, proč ji režiséři obsazují. Byla ozdobou filmů a v této roli nikdy nezklamala, ale ani nikdy neklesla pod hranici elementárního vkusu.
Díky tomu v roce 1966 mohla zazářit ve Vorlíčkově komedii „Kdo chce zabít Jessii“, kde měla minimum textu. Kája Saudek, jehož obrázky se staly důležitou součástí filmu, byl jedním z Olžiných pražských partnerů. Také třeba zpěvák Josef Laufer, režisér Juraj Jakubisko, nebo slavný sexuolog Miroslav Plzák.
A pak poznala Brada Harrise, bývalého kulturistu a kdysi celkem slavného herce, který tehdy natáčel v Evropě. Vzali se v listopadu 1967 a Olga sňatkem získala americké občanství.
Po srpnu 1968 příliš neváhala a trvalé bydliště přesunula na Západ.
O rok později se manželství rozpadlo, blonďatá hvězda, která se toho roku triumfálně vrátila na stránky Playboye, povýšila do ještě vyšší „ligy“.
Jejím partnerem a posléze i manželem se stal John Calley, významný hollywoodský producent, který kariéru završil jako šéf koncernu Warner Brothers. Jeho ženu obdivovali Paul Newman, Clint Eastwood nebo Robert Redford, kteří byli pravidelnými hosty v jejich rozlehlé vile v Beverly Hills.
V sedmdesátých letech se Olga z Hollywoodu pracovně vracela i do Prahy, měla zde několik natáčení, zejména komedií Pane, vy jste vdova a Adéla ještě nevečeřela.
Po třicítce se postupně vzdala filmové kariéry a více se věnovala rodině. Manželství se slavným producentem se ale na konci 80. let rozpadlo. Od té doby žije někdejší vyhlášená kráska mezi Prahou a USA sama a pozornost veřejnosti rozhodně nevyhledává.
Ale to, jak si ji pamatujeme, zcela postačuje.
Zdroje: MFDnes, Wikipedia
Vložil: Jakub Vosáhlo