Máte nadané dítě? Nesvěřujte péči o jeho nadání škole. Pojďme hovořit o školství s učitelem
10.03.2023
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Nadané dítě je dar.
Říká se, že nejvíc hovoříme o tom, čeho se nám nedostává. Plešatý mluví o bujné hřívě, chudý o penězích a bohatý o skromnosti. Stejně tak byrokrat bez nápadů neustále mluví o inovacích, a zkostnatělé MŠMT (které se svou zkostnatělost snaží kamuflovat šílenými nápady) sní o moderním školství. Ale jak známo – každý mluví o tom, kde ho nejvíc tlačí bota.
Jednou z oblastí, která se dnes na školách skloňuje ve všech pádech, a přesto nefunguje, je péče o nadané a mimořádně nadané žáky. Že to nefunguje, mě nepřekvapuje. Čeho se ujme blb, to nemůže skončit dobře. Nemám na mysli nějakého konkrétního „blba“. Jde o systém, který je postaven tak, že s neomylnou přesností zaangažuje toho nejaktivnějšího blbce, který se naskytne. Ptáte se proč? Protože je aktivní. A také proto, že je blbec.
Profesionálové se stáhli, pokrok razí ti, kteří zbyli
Přemýšliví lidé se zmítají v pochybnostech. Zato pitomci jsou sami se sebou naprosto spokojeni. Čím větší trouba, tím více si je jistý svou neomylností. Tomu odpovídá i zanícení, s jakým nesmysly, jimž věří, prosazuje. Právě zde je zakopaný pes českého školství jako celku – „pokrok“ neprosazují ti nejschopnější, ale ti nejaktivnější a nejochotnější – hloupí a ohební. Zatímco skuteční profesionálové se stáhli do bubliny své výuky, nebo ze školství rovnou odešli (často do důchodu, i když by vlastně odcházet ani nemuseli). Nemají totiž chuť se podílet na současném diletantství.
Péče o nadané žáky? Další skupina dětí v inkluzivním kotli
Péče o nadané děti je ve skutečnosti ze své podstaty jen součást inkluze. Ale protože se inkluze chopili ti, o nichž jsem psal výše, začal stát vyčleňovat obrovské prostředky na „podporu znevýhodněných dětí“, zatímco všechny ostatní děti přehlížel. A průměrné děti diskriminuje doposud.
Stát naprosto ignoroval, že do škol nechodí jen děti se „speciálními potřebami“, ale také děti průměrné a nadprůměrné. S tím, jak postupně začalo školství upadat jako celek, uvědomili si i „ti nahoře“, že na „slabé“ se sice dají dobře čerpat dotace, ale k rozvoji ekonomiky to asi nepovede. Jinak řečeno – začali mít strach, že nás „převálcuje“ Čína.
A tak se rozhodli přispět svou „troškou do mlýna“ k vědecko-technické pohádce, zvané „průmysl 4.0“. Proč „průmysl 4.0“ považuji za pohádku? Protože pokrok nikdy nefungoval na základě nějakého rozhodnutí nebo příkazu. Vždy byl důsledkem přirozeného vývoje. A také proto, že „průmysl 4.0“ prosazují lidé, kteří o tom, co nám vyprávějí, nepřemýšlejí. Kdyby skutečně přemýšleli, tak by se vyjadřovali mnohem skromněji – v souladu s tím, co si skutečně mohou ověřit. To nejsou žádní vizionáři jako Elon Musk nebo Steve Jobs. Viděli jste někdy, jak si lidé v roce 1900 představovali rok 2000? Mám obavu, že naše představy o budoucnosti budou od skutečnosti stejně vzdálené, jako byly představy našich předků o nás.
Kdo je nadané dítě?
Na MŠMT se probudili a přišel další extrém. Mocipáni rozhodli, že je třeba začít ve školách podporovat nadané a mimořádně nadané děti. Kdo to je? Pojmy nadání a mimořádné nadání nejsou ve školském zákoně přesně definovány. Od 1. září 2021 je účinná vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která § 27 obsahuje následující definice:
- „Za nadaného žáka se pro účely této vyhlášky považuje především žák, který při adekvátní podpoře vykazuje ve srovnání s vrstevníky vysokou úroveň v jedné či více oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech.
- Za mimořádně nadaného žáka se pro účely této vyhlášky považuje především žák, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech.“
Nadané děti nelze pěstovat v „líhních“
MŠMT se rozhodlo nadané děti podpořit tak, jak to umí nejlépe – „befelem“. Vydalo vyhlášku a školám přikázalo začít se věnovat nadaným dětem.
Problém je v tom, že lidské nadání se může projevovat v nejrůznějších směrech – někdo je dobrý v tanci, jiný hezky zpívá, další jezdí špičkově na skateboardu a jiný je rodilý básník či geniální matematik. Těch oborů, v nichž lze vyniknout, jsou tisíce. Ale škola má (z hlediska oborů) jen úzký „záběr“, takže v žádném případě nemůže postihnout všechny oblasti, k nimž může mít někdo ze žáků předpoklady. Navíc – ať to bude kterýkoliv obor, běžná základní škola se jím nezabývá (a ani nemůže) na dostatečně vysoké úrovni, jak by bylo u nadaných dětí třeba.
Škola je „konstruována“ na průměrnou úroveň. Nebo snad věříte, že se by na běžných hodinách hudební výchovy mohl rozvíjet klavírní virtuóz? Myslíte, že ve třídě s 25 dětmi, z toho pěti s IVP, má učitel možnost věnovat se individuálně žákovi s matematickým nadáním? To ze své podstaty nejde. I špičkový učitel má dnes laťku nastavenou na nižší průměr.
Škola je jen jedna, ale oborů, pro něž lze mít talent, jsou tisíce
Další problém spočívá v roztříštěnosti oborů, v nichž lze vyniknout. Škola je jen jedna, ale dětí s naprosto odlišnými talenty jsou v ní desítky (myšleno v jedné škole). A každé nadání je jiné. Dejme tomu, že mezi dětmi ve škole bude 5 nadějných matematiků, 2 tanečníci, 4 šachisté, 10 výtvarníků, 3 zpěváci, 1 fyzik, 3 běžci, 1 plavec, 2 biologové… každé z těchto dětí potřebuje ke svému rozvoji samostatného specialistu a jiný druh podpory. A to nejen k tomu, aby ho někdo rozvíjel, ale také k tomu, aby vůbec poznal, že dotyčný žák má talent.
Přitom je třeba si uvědomit, že tato „podpora“ – má-li dávat smysl, bude mít blíž k tréninku sportovců nebo k výuce na konzervatoři, než k „hodné“ základní škole. K dosažení špičkových výsledků je ve většině oborů nutný dril a disciplína. Žádný wellbeiing. Představa, že umělci něco „dostali od Boha zdarma“ a nemusejí na sobě pracovat, je mylná. Ano, musí mít jisté předpoklady, kterým říkáme „talent“ či „nadání“. Ale vždy je nutné tento talent rozvíjet. Nejen nadání „šolíchat“ tak, jak to umí současné rozmazlené školství.
Jak dnes podpora nadaných dětí na školách vypadá?
O tom, že by docházelo k nějakému intenzivnímu rozvoji dítěte, podobně jako v základních uměleckých školách, modelářských kroužcích nebo sportovních klubech, nemůže být v běžné škole ani řeč. Napadlo vás, že současná škola má na děti nižší nároky, než trenér v rámci zájmové činnost?
Ve skutečnosti je to přesně naopak – školy mají striktně stanovený maximální počet hodin, které se žáci za týden smějí učit a do těch se musejí vejít. A vejdou. Jak? Tak, že dítě, o kterém si učitel myslí, že má třeba talent na matematiku, chodí místo na běžné hodiny matematiky na matematiku pro nadané (k jinému učiteli). Ano, chápete to správně. Nadané děti přicházejí o běžnou výuku, aby se mohli zúčastnit specializované výuky pro nadané, která probíhá současně s běžnou výukou. Tu následně musejí dohánět.
„Rozvíjející hodiny“ nejsou vázány na běžnou výuku, takže „nadané děti“ nedostanou výklad k běžné látce. Místo toho hrají sudoku nebo piškvorky! Někteří rozumní učitelé se v tomto čase věnují přípravě k přijímacím zkouškám, ale ti „pokrokoví“ se opravdu věnují obecnému rozvoji nadání – tedy činnostem typu piškvorky. Proto už dnes některé „nadané děti“ na výuku pro nadané chodit nechtějí a hledají výmluvy, proč tam nejít. Nechce se jim dohánět zameškané učivo.
Další formou rozvoje nadaných dětí jsou různé soutěže, jako olympiády z různých předmětů, a sportovní utkání – ale to není nic nového. Takové aktivity tu máme už desítky let.
Pokud chcete z nadaného dítěte něco mít, postarejte se o něj sami
Novou formou rozvoje nadaných dětí jsou soutěže typu „školní superstar“, škola má talent“ atd. Tam je problém v tom, že jen máloco z toho, co žáci předvádějí, se naučili ve škole. Většinou se jedná o znalosti a dovednosti získané v uměleckých školách, sportovních klubech nebo v kroužcích. Takže se školou tyto aktivity nemají nic společného.
Je to smutné, ale dá se z této věty vyvodit doporučení pro rodiče, kteří chtějí rozvíjet talent svého dítěte. Zapište své dítě do základní umělecké školy, do šachového kroužku, na konzervatoř, do sportovního oddílu nebo do klubu modelářů – podle jeho zájmů a předpokladů. Věřit, že vám nadané dítě škola posune někam dál, by bylo velice naivní. Péče o nadané děti je jen další modifikace inkluze – do společného kotle přidáme další skupinu dětí. Nic víc. A jakou dostanou péči? Špatnou, nebo žádnou. A to i přes to, že vám na dítě škola vystaví „speciální učební plán“. Nebo snad někdo vážně věří, že na základě jednoho papíru z poradny či školského poradenského zařízení dostane hudebně nadané dítě ve škole kvalitnější péči než u hudebního mistra?
Dobrá zpráva – ministerští úředníci odletěli na Mars
Je mi líto, že mé články jsou tak negativní, ale intenzita nesmyslů, přicházejících z MŠMT, se neustále zvyšuje. Připomíná mi to hru Tetris. Jen místo geometrických útvarů na nás padají hlouposti. Jde to tak rychle, že už ani nejsem schopen určit, o čem budu psát příště, protože nevím, co nového nám ministerští úředníci připraví. Nepřijde-li nějaká jiná zajímavější zpráva, budu se příští týden zabývat otázkou, zda budou děti místo známek dostávat čtverečky (to není vtip). Ale něco takového přebije jen máloco. Snad jen zpráva, že úředníci MŠMT odletěli na výjezdní zasedání na Mars. A proč by ne? Pocit, že naše školství řídí Marťané, už mám dávno.

Vložil: Stanislav Korityák