Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pro odvrácení katastrofy musí jít jakékoli nepřátelství stranou. Svět Tomáše Koloce

komentář 25.02.2023
Pro odvrácení katastrofy musí jít jakékoli nepřátelství stranou. Svět Tomáše Koloce

Foto: Se svolením Davida Oganesjana

Popisek: David Oganesjan

ROZHOVORY NA OKRAJI Rozhovor s profesorem Davidem Oganesjanem, emeritním velvyslancem Arménské republiky v Sýrii. Prof. Oganesjan je kandidát filologie, učitel katedry arabistiky na Jerevanské státní univerzitě a katedry světové politiky a mezinárodních vztahů Rusko-arménské univerzity. V letech 1992 až 1998 vedl diplomatickou misi Arménské republiky v Syrské arabské republice, v letech 1998 až 2003 působil jako arménský velvyslanec ve speciálních záležitostech. Od roku 2007 je vedoucím Centra civilizačních a kulturních studií na JSU. Je autorem několika monografií a více než 200 vědeckých článků.

Historická Arménie se v minulosti rozkládala od Kavkazu až k Středozemnímu moři, kde se v době turecké genocidy Arménů odehrál román pražského rodáka Franze Werfela Čtyřicet dnů. Dnes tam leží Turecká republika a také Sýrie, kde jste byl v letech 1992-98 arménským velvyslancem. Od roku 2011 tam probíhá občanská válka a počátkem tohoto roku tam došlo i k dvěma vlnám ničivého zemětřesení, velice podobným tomu, k němuž v roce 1988 došlo i u vás v Arménii. Slyšel jsem, že toto neštěstí změnilo i mapu zahraničních vztahů ve vašem regionu, konkrétně vaše vztahy k Turecku (které ani po stu letech nepřiznalo vyhlazení své arménské menšiny v letech 1915-18 a v letech 2020 a 2022 podporovalo zbraněmi i letecky ázerbájdžánský útok proti arménskému obyvatelstvu Náhorního Karabachu a blízkého Lačinského koridoru…).

Zemětřesení s epicentrem ve městě Spitaku v roce 1988 bylo pro Arménii velkou katastrofou. Zasáhlo asi 40 procent území Arménie, v důsledku zemětřesení byly zničeny více než dvě desítky měst a více než 300 vesnic, zemřelo 25 000 lidí, 140 000 lidí se stalo trvale invalidními, plus půl milionu jich zůstalo bez domova. Do tehdy ještě sovětské Arménie vyslalo více než sto zemí svou pomoc včetně profesionálních záchranných týmů, bez nichž mohl být počet obětí mnohem vyšší. Arménie jako země, která už zažila takovou tragédii a bylo jí tolik pomoženo, přirozeně projevuje zvláštní přístup k lidem, kteří se ocitli v stejné situaci, a je vždy připravena pomoci jiným zemím, bez ohledu na možné problémy.

Po letošním zemětřesení v Turecku a Sýrii byla Arménie jednou z prvních zemí, které spěchaly poslat pomoc Turecku a Sýrii. Do Turecka byl vyslán tým našeho ministerstva pro mimořádné situace, který se zúčastnil pátracích a záchranných operací v tureckém městě Adıyaman. Dne 11. února pak arménské kamiony s prvním nákladem plánovaných sta tun humanitární pomoci překročily arménsko-tureckou hranici, která byla z důvodu bezpečnosti po třicet let uzavřena. Arménie se také zavázala k provedení restaurátorských prací na slavném mostě Ani z 10. století, který byl zemětřesením poničen.

Minulou neděli 19. února jsem zachytil zprávu o izraelském bombardování syrského hlavního města Damašek. Jak se na to díváte?

Mám za to, že pro odvrácení katastrofy musí jít jakékoli nepřátelství okamžitě stranou.

Jak velká je arménská komunita v Sýrii a jak se tam Arméni cítí v podmínkách ničivé války, která začala v roce 2011, genocid spáchaných Islámským státem nebo současnou tureckou ofenzivou proti místním Kurdům v roce 2018, i současné živelné katastrofy?

Před syrskou válkou byl počet Arménů, žijících v Sýrii, 120 000, ale v důsledku této války se jejich počet znatelně snížil. Ze všech arménských menšin v okolních zemích se Arméni před destabilizací situace v této zemi cítili nejsvobodněji. Vzhledem k tomu, že od roku 2004 nebylo v Sýrii provedeno žádné sčítání lidu, není ale přesný počet Arménů, kteří žijí v Sýrii v současnosti. Podle arménského ministerstva diaspory (Má v Arménii své opodstatnění, protože mimo Arménii žije víc Arménů, než v ní. Doma tři miliony, v zahraničí pět i více milionů. – pozn. autora) opustilo Sýrii v důsledku syrské války více než 60 000 Arménů, z nichž do Arménie odešlo 25 tisíc. Dnes žije v Sýrii přibližně 25-30 000 Arménů, většinou v Aleppu. Arméni, kteří zůstali v Sýrii a vynaložili veškeré úsilí, aby v minulých letech obnovili své domovy, kostely, školy, podniky, kluby zničené válkou, jsou nyní v mimořádně složité situaci, kterou následky katastrofálního zemětřesení ještě mnohonásobně zhoršily…

Zmínil jsem, že území, na němž se zemětřesení odehrálo, bylo v minulých tisíciletích a staletích domovem i státem Arménů. Krutou historii tam ale napříč historií spoluzažívali s dalšími menšinovými národy, Asyřany, Řeky a Kurdy. Jaké jsou dnešní arménské vztahy s těmito národy?

Vztahy Arménů s Kurdy, Řeky a Asyřany jsou hluboce zakořeněné stoletími. V průběhu pozdního středověku se území, která odnepaměti obývali Asyřané, Řekové a Arméni, stala součástí Osmanské říše, což mělo přirozeně významný vliv na jejich vztah. Některé provincie, jako Diyarbakir, Van a Erzurum, pak měly společné arménsko-kurdsko-asyrské obyvatelstvo. Po rozpadu Osmanské říše žilo určité množství Kurdů a Asyřanů nejprve v první samostatné Arménské republice, a poté v sovětské Arménii.

Poté co sovětská vláda udělala v letech 1923-29 a 1930 dva pokusy o zřízení zdejších kurdských autonomních celků, a pak v roce 1937 Kurdy ze zdejšího území vyhnal Stalin, dnes na území Arménie (podle sčítání lidu z roku 2011) žije 35 308 kurdsky mluvících Jezídů (Příslušníků unikátního kurdského náboženství, které je někdy vnímáno i jako samostatná národnost. – pozn. autora) a 2162 dalších Kurdů, 2769 Asyřanů a 900 Řeků. V Arménii mají všechny podmínky k zachování svých národních jazyků a tradic. (Na rozdíl od sousedního Turecka, kde se ti, kdo přežili z nemuslimských Jezídů a křesťanských Řeků, Asyřanů a Arménů, vůbec nemohou hlásit ke svým kořenům a i muslimští Kurdové jsou odnárodňováni a nazýváni horskými Turky, přestože hovoří s turečtinou zcela nepříbuzným indoevropským jazykem. – pozn. autora)

Je třeba poznamenat, že Arménie a Řecko vzájemně uznaly tureckou genocidu pontských Řeků a arménskou genocidu (Těch se Turecko dopustilo v letech 1914-1922 a dodnes zmínku o nich na svém území trestá… – poz. autora) Arménie též navázala spolupráci s autonomní oblastí Kurdistán v Iráku, v jehož hlavním městě Irbílu v únoru 2021 otevřela generální konzulát, a kurdština se na Jerevanské státní univerzitě vyučuje na základě vlastní učebnice, vyvinuté vědci naší univerzity.

Zmínil jste Sovětský svaz, jehož součástí byla Arménie v letech 1920-1991. Nedávno jsem dělal rozhovor s manželkou mého přítele, která se narodila v ukrajinské rodině v Doněcku. O rozdělení SSSR a vyhlášení nezávislosti Ukrajiny hovořila jako o tragédii pro celou svou rodinu a lid regionu. Částečně s ní souhlasím, že rozpad SSSR se nyní projevuje jako počínající tragédie pro celý svět. Jak jsem se dozvěděl od Davida Petrosjana, i Arménie po rozpadu SSSR poklesla z hlediska sociální úrovně i úrovně mezinárodní bezpečnosti. Jak vy osobně vnímáte rozpad SSSR, co na něm bylo pozitivního a co negativního pro vás osobně?

Jakékoli impérium je odsouzeno k zániku a rozpad SSSR není výjimkou. Zpravidla pak následuje přechodné období, během kterého vzniká mnoho různých problémů v různých oblastech, politika, ekonomika, bezpečnost atd. Pro Arménii se situace zhoršila v důsledku konfliktu s Ázerbájdžánem. Pro mě osobně jsou obnovení arménské státnosti, svoboda a nezávislost mé vlasti základními hodnotami, které určují můj způsob myšlení a veškeré mé aktivity.

Přesto je bývalý hegemon SSSR, Rusko, zárukou existence křesťanské Arménie, jejíž existenci v islámském regionu smluvně zajišťují ruské jednotky. I tak se ale Arménie stala demokratickým státem a (na rozdíl od většiny Evropy) dnes přijímá ruské uprchlíky před „částečnou mobilizací“ a Putinovým režimem. Jak si jako diplomat představujete ideální stav, v kterém by mělo být Rusko po skončení této války?

Rusko je politickým a vojenským spojencem Arménie a oslabení ruských pozic nemůže být v jejím zájmu. Ale na pozadí nedávných událostí začala Arménie uplatňovat diverzifikovanější politiku, protože Rusko do důsledku neplní své spojenecké závazky. Pokud jde o vztahy Arménie se zeměmi s velkou muslimskou populací, náboženský faktor v nich nikdy nehrál důležitou roli. Íránská islámská republika je jedním z důležitých partnerů Arménie v regionu, naše země udržuje dobré vztahy s většinou arabských zemí regionu a aktivně s nimi spolupracuje v různých oblastech. Společnost a vláda Arménské republiky nikdy nepřipisovaly konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem náboženský charakter, na rozdíl od ázerbájdžánských úřadů, které se čas od času pokoušejí náboženského faktoru využít. Co se týče Ruska, samozřejmě bych ho rád viděl jako silnou demokratickou a prosperující zemi se silnou vědou a skvělou kulturou, bez korupce a hrubosti.

[relatedarticles|Psali jsme|27527

Navzdory různým politickým otřesům (například Kubánská raketová krize počátkem 60. let 20. století) nejpozději po smrti Stalina byli vůdci SSSR a USA jednomyslní v tom, že jaderné mocnosti by neměly vstupovat do přímého konfliktu a jaderné zbraně by neměly být použity. Nyní lídři Ruské federace (např. exprezident Medveděv), ale i ti ze západu (např. bývalá britská premiérka Liz Truss) dávají jasně najevo, že válku je třeba vést za každou cenu. Patřím ke skupině, která věří, že jediným rozumným mezinárodně-politickým postojem k současnému konfliktu na Ukrajině je okamžitá cesta k uzavření míru za každou cenu. Jaký je váš názor na tuto záležitost? A který mezi Armény převládá (ať už doma, nebo v diaspoře na Západě)?

Plně s vámi souhlasím. Za žádných okolností by neměly být použity jaderné zbraně, protože to by vedlo k ještě větší katastrofě, jejíž následky budou katastrofální nejen pro Rusko a Ukrajinu, ale i pro zbytek světa. Tento názor převládá i u většiny Arménů. Je třeba vyloučit samotnou možnost použití jaderných zbraní. Domnívám se však, že pouze občané Ukrajiny mají právo diskutovat o ceně, kterou jsou ochotni zaplatit za mír.

 

QRcode

Vložil: Tomáš Koloc