Z tropů zpátky do Čech za našimi příšerkami. Křížem krážem za zvířátky po třicáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Naše lovce záhad může u vody vyděsit maximálně vydra nebo sumec, případ,ě plavající pitbulteriér. Možná proto jsme si vymysleli vodníky a také „osvětimanskou“ příšeru.

V posledním dílu putování po stopách zajímavých a strašidelných tvorů i netvorů zamíříme pod hladinu řek, jezer a rybníků. Nejprve navštívíme Jižní a Severní Ameriku a Asii, a pak nás záhadné stopy zavedou až do Evropy, přičemž nevynecháme ani území naší republiky.

V roce 2003 pozorovala jakási žena na hladině kanadského jezera Crescent netvora podobného obrovskému úhoři, s velkou a šerednou rybí hlavou, která by byla schopna pohltit člověka. Pokud by toto pozorování nebylo výplodem bujné fantazie, tak by se turistka dostala do prestižního klubu lidí, kteří viděli takzvanou Cressii. K nejslavnějšímu setkání s monstrem však došlo v roce 1980, kdy se do jezera Crescent zřítilo malé letadlo. Záchranáři, pátrající po nešťastném pilotovi, se prý setkali s gigantickým úhořovitým netvorem, který na ně zaútočil. Naštěstí všichni členové záchranného týmu útok agresivní ryby přežili.

Perfektní historka se váže také k jezeru Sandesvatnet nedaleko norského města Narviku. Sandesvatnetská příšera prý vyděsila jakousi nejmenovanou zdejší dámu, jejíž loďka během projížďky po jezeře nečekaně narazila na nějakou překážku. Když se žena nahnula přes okraj svého miniaturního plavidla, setkala se s pohledem dvou ohromných očí, hledících přímo z vody. Netvor šokovanou ženu chvíli pozoroval, a pak údajně zmizel v hlubině.

Rybáři v tropech vás zahltí informacemi o všech možných druzích oblud

Také jezero u sibiřské vesnice Šapirovo má svou vodní šestimetrovou příšeru s dlouhým krkem a hlavou podobnou ovci, které dominují smaragdově zelené oči. Možná však jde jenom o výmysl nebo špatnou identifikaci jiného velkého tvora, vyvolanou konzumací nekvalitní vodky. Zelenooký hadovitý netvor z Šapirova plave údajně s hlavou vztyčenou vysoko nad vodní hladinou. Zbytek mohutného těla se prý podobá hadovitě se ohýbajícímu kmeni stromu. Netvor prý občas vodu opouští a plazí se po zemi.

Jak jsem slíbil v úvodu, blížíme se do finále za nefalšovanou českou lochnesskou z Osvětiman. Podle svědků prý jde o hadovitou vodní příšeru tmavé barvy. Podle mého skromného soudu jde samozřejmě o výmysl, žertík nebo pozorování velkého úhoře či sumce. Co si ale počít s tou obrovskou hřbetní ploutví a vykukováním brontosauří hlavy z vody?

Spousta mytologických oblud má po celém světě jedno společné – „dinosauří“ hlavu na dlouhém krku

Kdy celá kauza vlastně začala? V roce 1994 se začaly objevovat zprávy o záhadné jezerní příšeře, která prý obývá vody osvětimanské přehrady. Místní ji překřtili na lochnessku. Do médií také prosáklo několik zajímavých svědectví, z nichž některá vypadají docela hodnověrně:

V. B.: „Zdvihlo to hlavu a hledělo to na mne. Připomínalo mi to úhoře, tlustého jako lidská noha.“

L. K.: „Vešli jsme do vody a najednou jsme uviděli ve vzdálenosti patnácti metrů před námi, jak se čeří voda. Náhle se objevila obrovská hřbetní ploutev. Nemám vůbec představu, co by to mohlo být. Můj přítel je rybář a vyloučil, že by mohlo jít o rybu. O zdejší lochnessce jsem do té doby nevěděla. Až při rozhovoru s místními lidmi mě upozornili, že šlo s největší pravděpodobností právě o ni!

P. P.: „Něco šplouchlo a objevila se hlava s krkem, která vzápětí zmizela ve vodní tříšti. Mně připomněla brontosaura.“

J. R.: „Voda se čeřila a rýha se ztrácela snad až po patnácti metrech. Mohl to být obrovský úhoř, ale stopa byla zcela rovná. Jednu chvíli jsem viděl hřbetní ploutev.“

R. Š.: „Já jsem stál spíš na kraji přehrady, plavat neumím, a tak se rozhlížím po vodě. Najednou jsem zahlédl, jak se uprostřed něco vynořuje z vody. Takový dlouhý stín, jako kláda, kdyby tam plavala. Hned mě napadlo, že by to mohla být ta lochnesska, tak letím z vody. Už bych do přehrady nešel.“

Nebylo by úžasné, kdyby se nad poklidnou hladinou českého či moravského rybníčku objevila děsivá hlava vodní příšery?

V roce 1995 prý lochnesska vyděsila jezevčíka rodiny Š., který vždy vodu miloval, ale od té doby se k ní nepřiblížil.

Existuje však zcela reálný velký tvor, který v přeneseném slova smyslu je skutečnou českou lochnesskou. V proslaveném Brehmově životě zvířat, který je i dnes mnoha zoology vysoce ceněn, se v jeho archaickém českém překladu z roku 1927 píše, že „v Dunaji chytili čtvrttunového sumce, kterého nemohli obemknouti ani dva muži“. Sumec se, alespoň podle Brehmova barvitého popisu, „válí mezi většími kameny a za ponořenými kmeny, kde číhá na kořist; hraje dlouhými vousky ve vodě a pohlcuje nejen ryby, jež přiláká pohyby vousů ale vůbec vše, co může do tlamy popadnouti a pozříti. V jeho žaludku byla dokonce nalezena lidská hlava a pravá ruka se dvěma zlatými prsteny; požírá vůbec vše, co zmůže, husy, kachny a vůbec domácí zvířata, koupající se nebo pijící, ba dovede prý i koně zatáhnouti do hlubiny, utopiti a člověka také neušetří.“ To však není zdaleka všechno. Krvelačný Brehm totiž pokračuje ve svém děsivém líčení dál, když cituje ichtyology Haeckela a Knera, kteří prý zaznamenali, že „v žaludku sumce, chyceného u Bratislavy, byly nalezeny zbytky mrtvoly chlapce, v jiném pudlíka a husy, jež ryba bezpochyby uchopila za nohu, zatáhla do hlubiny, utopila a pozřela“, píše doslova klasik zoologie Brehm.

V pařížském přírodovědeckém muzeu mají uložen třímetrový exemplář sumce velkého, který byl vyhlášeným lidožroutem. Tento obávaný vousáč, ulovený v Rumunsku, dosáhl za svého života neuvěřitelné hmotnosti dvě stě čtyřicet kilogramů! Jak se zdá, sumci jsou ryby, které snad nejvíc jitří lidskou obrazotvornost. Abych však čtenáře uklidnil, musím mu říci, že v našich zeměpisných šířkách sumci zřejmě nepřekračují stokilogramovou hranici. Rekordním ověřeným kusem byl zatím jedinec z Vranovské přehrady, který měřil 215 centimetrů a vážil třiadevadesát kilogramů. Sladkovodní čelisti se tedy u nás zřejmě konat nebudou, i když kdoví, jaké obludy číhají na dnech českých a moravských jezer.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma