Chrápající obluda, zlatá opice a kostry draků. Křížem krážem za zvířátky po devětadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: V jihoamerických barech se dozvíte spoustu historek o místních strašidlech i záhadných zvířatech

V předposledním dílu putování po stopách zajímavých tvorů zamíříme do jihoamerických barů, kde se dozvíte věci, nad nimiž vám budou vlasy vstávat hrůzou. Na své si přijdou zejména milovníci strašidel a záhadných tvorů.

Bratři Grimmové, Božena Němcová nebo Karel Jaromír Erben by zde nasbírali materiálu na několik pohádkových knih. Jedna z nich by se třeba mohla jmenovat O chrápající obludě. A věřte nebo ne, v brazilských barech jsem vyslechl ještě šílenější historky. Takže dormidera neboli spáč je lidožravá hadovitá příšera, která údajně vydává během spánku hlasitý zvuk, nápadně připomínající chrápání. Vyskytovat se má například v nížinách kolem řek Araguaya a Tocantis. Přestože je legenda o monstrózní dormideře stále živá, poprvé o ní do Evropy přinesl informace už v 19. století britský cestovatel Percy Fawcett. Muž, který pak záhadně zmizel v pralesích jižní Brazílie, byl považován za seriózního průzkumníka, i když se občas honil za chimérami.

Mystéria amazonských pralesů jsou často námětem indiánských umělců. Vedle obrázků jaguára (na snímku) se můžete setkat i s mytologickými tvory.

Další pohádka by zase mohla nést lákavý název O zlaté opici. Může takový zázračně zbarvený tvor vůbec existovat? Jediným důkazem jsou opilecké historky z barů a také jeden jediný obrázek z 18. století.

Německý biolog Johann Schreiber popsal a nakreslil pozoruhodnou zlatavě zbarvenou opici z Brazílie, kterou pokřtil v roce 1774 jménem Simia flavia (česky se pro ni ujal název malpa zlatá). Zoologové však v její existenci většinou vůbec neuvěřili a nemnozí, kteří se za ní vydali do brazilských pralesů, navíc vůbec nic nenalezli. Malpa zlatá tedy upadla v zapomnění či lehké opovržení a její vědecká hodnota (respektive platnost jejího popisu) nebyla o moc vyšší, než u pověstné lochnesské příšery. V roce 2006 však brazilští zoologové Oliveira a Langguth získali jeden exemplář této opice a popsali ho jako Cebus flavius. V tomtéž roce však popsal malpu zlatou i další brazilský primatolog Pontes, který jí ovšem přisoudil jméno Cebus queirozi. Ať už však patří priorita a taxonomické vavříny komukoliv, jedno je jisté: Schreiberova zlatá malpa opravdu existuje!

V amazonské hospodě na březích Rio Negro patří k místním oblíbeným historkám povídání o obrovských anakondách a lidožravých sumcích

Na Madagaskaru jsem na rozdíl od Brazílie sice nebyl, ale dobře znám pověst o chlupaté příšeře, známé jako Tre-tre-tre. Podle madagaskarských legend je to údajně obrovský lemur, velký jako člověk, a navíc se pohybuje po zadních končetinách. Není bez zajímavosti, že se kdysi na tomto obrovském ostrově podobná monstra opravdu vyskytovala. První z takových pohádkových obrů byl velký asi jako orangutan (dosahoval hmotnosti kolem 60 kilogramů) a patřil k rodu Megalapidis. Úplně největším doposud známým druhem však byl až 200kilogramový monstrózní Archaeoindris fontoyonti z čeledi Indridae, který vymizel teprve před tisíci lety. Madagaskar však stále skrývá svá lemuří tajemství. Největší zoologická žeň v historii ostrova zde probíhala mezi lety 2005 až 2006, kdy odsud bylo popsáno na čtrnáct nový druhů lemurů!

Stále ještě nevěříte ani v minimální možnost přežití obřího lemura tre-tre-tre? V březnu roku 2004 měli návštěvníci místních hospůdek nedaleko města Kokopo (v provincii Nová Anglie na Papua-Nová Guinea) o čem vyprávět. Na vlastní oči prý viděli děsivé monstrum, které s rachotem zmizelo v bažině. Svědkyně Christine Samei tvrdí, že běžela jako o život, když uviděla šedé třímetrové stvoření, které bylo prý tlusté jako 900litrová nádrž na vodu. „Je to velmi velké a odporně vypadající zvíře,“ sdělila paní Samei místním médiím. Starosta města Kokopo prohlásil, že podivný netvor (v zprávách se dokonce hovoří o přežívajícím dinosaurovi) by byl skvělou turistickou atrakcí. Nejmenovaný vládní úředník následně potvrdil, že policisté, vyzbrojení automatickými zbraněmi a brokovnicemi, prohledali danou oblast, ale po záhadném tvoru nenašli ani stopy. Úředník také prohlásil, že vesničané identifikovali tvora z knih a filmů jako dinosaura.

I když policisté nenašli po tvorovi ani stopy, starší seržant Leuth Nidung varoval vesničany, aby dbali zvláštní opatrnosti vzhledem ke zprávám, že tvor již sežral tři psy. Vesničanům nařídili, aby ohlásili jakýkoliv další případ policii, která už nyní organizuje důkladnější prohlídku celé oblasti. Mezi obyvateli převážně vesnických oblastí Papuy-Nové Guiney přežívají mnohé pověry. Každý rok tuto oblast Nové Anglie navštíví velké množství cizinců, aby viděli pozůstatky z druhé světové války a také zdevastovaný Rabaul, jediné město na světě, postavené uvnitř kráteru gigantického vulkánu. Zpráva se rozletěla po internetu jako blesk. Někteří dobrodruzi se okamžitě vydali do Nové Anglie hledat dinosaura. Dnes, o mnoho let později, víme, že zcela bezvýsledně.

Dračí kosti z jeskyně Drachenhohle patřily většinou vyhynulým medvědům

A na závěr malá zajímavost o dracích, přímo ze srdce Evropy. Zprávy o velkém množství dračích kostí byly ve středověku poměrně běžné. Nepochybě byly také častým tématem, které probírali ctihodní měšťané ve středověkých krčmách. Dnes však již víme, že tak byla vykládána naleziště nahromadění ostatků jeskynního medvěda (Ursus spelaeus). Napovídají tomu ostatně již podivuhodně jednotné místní názvy v převážně krasových oblastech. Například velká jeskyně v Mixnitzu ve Štýrsku je známá jako Dračí jeskyně (Drachenhohle) a její švýcarskou obdobou je zase Drachenloch (Dračí díra) v kantonu St. Gallen. Po první světové válce se v slavné Dračí jeskyni u Mixnitzu těžily fosfátové hlíny jako cenné hnojivo, přičemž bylo objeveno na 30 000 kostí a zubů údajných draků, ve skutečnosti jeskynních medvědů, kteří vyhynuli relativně nedávno. Jejich nejbližším žijícím příbuzným je medvěd hnědý (Ursus arctos), který se ostatně sporadicky vyskytuje i v Beskydech.

Určitě tedy nepodceňujme hospodské historky o různých příšerách a strašidlech, některé z nich mohu mít i reálné jádro!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma