Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Navždy hvězdou za tři roky aneb Mistr tragikomedie, který o slávu ani trochu nestál. Tajnosti slavných

09.01.2023
Navždy hvězdou za tři roky aneb Mistr tragikomedie, který o slávu ani trochu nestál. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Vladimír Pucholt v roce 1964, jako Jirka Kouba přezdívaný Žluťásek v psychologickém dramatu První den mého syna

VIDEO Poprvé na sebe upozornil už jako dětská hvězda, přesto snil odjakživa o úplně něčem jiném. Jenže aby mohl vystudovat, musel opustit svoji vlast. Díky tomu ale zůstal pro své fanoušky navždy mladý.

Čerstvý osmdesátník má sice ve své filmografii titulů jen pětadvacet, k tomu, aby se stal nezapomenutelným, jich ale úplně stačilo pouhých sedm. Vedle nesporného talentu měl totiž štěstí i na dobu a skvělé tvůrce. Vladimír Pucholt sice ztvárnil různé charaktery, přesto ale všechny mají něco společného. Jsou komické i tragické zároveň, především jsou ale hluboce lidské. Jeho hrdinové jsou nedokonalí, zranitelní, neustále pochybující i chybující, chlapci či muži, kteří po něčem touží a v životě něco hledají.

 

Lásky jedné plavovlásky

Dětská hvězdička

Narodil se v Praze v jednom z nejdramatičtějších období historie, 30. prosince 1942. Hitlerovské Německo právě odstartovalo tzv. konečné řešení židovské otázky, na východní frontě zuřila největší bitva v dějinách – u Stalingradu. Vladimírův otec byl advokát, což pro něj znamenalo do budoucna velký problém, tzv. buržoazní původ. Poprvé se mihnul před kamerou už v deseti letech jako jeden z chlapců v dobrodružném rodinném filmu Jana Matějovského a Jiřího Slavíčka Konec strašidel, líčící statečnost malých pionýrů. O dva roky později si ho filmaři vybrali znovu jako představitele malého fotoamatéra v komedii Miloše Makovce Návštěva z oblak, která bývá hodnocena jako nejsympatičtější česká agitka, která kdy byla natočena. A pak už se jeho kariéra začínala slibně rozjíždět.

Kádrový škraloup

V necelých patnácti poprvé stanul před kamerou slavného režiséra Jiřího Krejčíka. V jeho komedii O věcech nadpřirozených ztvárnil v povídce Glorie kominického učně a jediný jeho dvouvteřinový udivený pohled prý Krejčíka přesvědčil, že tenhle kluk má mimořádný talent a spolupracovat s ním stojí určitě za to. Pak Vladimír ztvárnil několik dalších postav, například zámečnického učedníka v krimikomedii Kasaři či Cyrilka Bureše v další mravokárné komedii Žalobníci. Úspěšně odmaturoval, o své herecké budoucnosti ale přesvědčen rozhodně nebyl. Toužil po medicíně, uvažoval i o studiu jazyků. Nakonec ale za něj rozhodl jeho nevhodný původ. Otec advokát totiž odmítl po roce 1948 dál vykonávat právnickou praxi v bezprávním státě, takže se pak živil jako tramvaják či pomocný dělník na stavbách. A jeho syn nedostal doporučení ke studiu na žádnou z vysokých škol. Jedinou, která byla ochotna přivřít oko a pozvat ho k přijímačkám, byla DAMU, napoprvé ale neuspěl.

 

Černý Petr:

Krejčíkova jednička

Vyučil se spojovým mechanikem v Tesle Karlín a v posledním ročníku se rozhodl, že DAMU přece jenom ještě jednou zkusí. Při přípravě se ho ujal legendární Ladislav Pešek a tentokrát to vyšlo. Dostudovat ho ale nakonec nenechali, protože odmítl roli chovance polepšovny. Prostě prý cítil, že by ho nedokázal zahrát pravdivě. A tak v roce 1965 na fakultě skončil, a dokonce mu za trest hrozil dočasný zákaz herecké činnosti. Na ten ale nakonec nedošlo, protože se mezitím stal přece jen už příliš známým a oblíbeným. Přičinil se o to právě Krejčík, který si ho přes odpor vyšších míst prosadil v roce 1962 pro roli Dormědonta v inscenaci Pozdní láska, filmařsky náročné televizní adaptaci divadelní hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, v hlavních rolích s Olgou Scheinpflugovou a Vladimírem Šmeralem. A právě ta Vladimírovi otevřela cestu k velkým a nezapomenutelným rolím.

Ahój! Slyšíš ten rozdíl?

Tuhle hlášku snad zná úplně každý, přinejmenším ze starší generace. Vladimír se jí proslavil coby zednický učeň Čenda Semerád v roce 1963 v jednom z prvních filmů takzvané československé nové vlny a zároveň hraném debutu režiséra Miloše Formana Černý Petr. A pak přišla životní role, kterou mu už nikdy nikdo neodpáře, svérázný, čestný, zásadový a po uši zamilovaný Filip v legendárním muzikálu režiséra Ladislava Rychmana Starci na chmelu. Pokud jde o diváckou návštěvnost, řadí se k nejúspěšnějším českým filmům, po premiéře ho totiž viděly téměř tři miliony diváků, a rozhodně nikoli díky propagaci. Významně k tomu přispěly chytlavé písničky v podání Karla Gotta, Josefa Zímy, Jany Petrů, Karla Štědrého a Jany Malknechtové, z nichž se rázem staly hity, i mimořádná baletní choreografie Josefa Koníčka, v nichž se představili tehdejší studenti taneční konzervatoře.

 

Starci na chmelu:

Role na tělo

Vladimír natolik zaujal, že se v roce 1965 Miloš Forman rozhodl společně s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem napsat mu hlavní roli takzvaně na tělo. Partnerku jeho Mildy a hlavní postavu příběhu ztvárnila mladší sestra jedné z největších hvězd šedesátých let a Formanovy první exmanželky Hana Brejchová a romantická komedie s poněkud hořkým koncem sklízela úspěchy po celém světě. V roce 1967 se dokonce stala jedním z pěti neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. Ten největší Pucholtův herecký koncert ale měl teprve přijít a přičinil se o něj opět režisér Krejčík. Jeho vrcholná exhibice v roli mladého strážmistra v Krejčíkově trpké komedii Svatba jako řemen. Scénář pedagoga, spisovatele, scenáristy, publicisty a muzikologa Zdeňka Mahlera nastavil nekompromisně zrcadlo všem možným státním autoritám, od policistů přes různé funkcionáře a vojáky až po pokladního na nádraží. Především se ale tato nelichotivá satira stala důvodem, proč se pak film ocitl na dvaadvacet let v trezoru, přestože to leckdo sváděl na Pucholta, pro nějž byl Milda poslední postavou v jeho československé herecké kariéře.

Snažil se neublížit

Mezitím se Vladimír stal jedním z největších taháků pražského Činoherního klubu. Byl jedním ze zakládajících členů souboru a Jan Kačer, který ho v roce 1965 dával dohromady, později prohlásil: „Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“ Na lístky do Činoheráku se stávaly dlouhé fronty a Pucholt v něm vydržel dva roky. To už ale vážně uvažoval o emigraci, takže sice nastudoval Chlestakova, smlouvu na další sezónu už ale nepodepsal. A jen umělecký šéf Jaroslav Vostrý věděl, že odehraje pouze premiéru a několik repríz. Stejně tak nechtěl ublížit režiséru Krejčíkovi, takže nabízenou roli v připravované komedii Penzion pro svobodné pány odmítl a v roli Halibuta ho nahradil Jiří Hrzán. Roli, a dokonce hlavní, pro něj v té době měl i Jiří Menzel ve svém oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. Místo Pucholta pak zazářil jako Miloš Hrma Václav Neckář.

 

Svatba jako řemen:

Emigrace na druhý pokus

O emigraci uvažoval dlouho a tatínek, který v té době pracoval jako topič v jednom z pražských divadel, ho intenzivně učil anglicky. Málokdo ví, že se nechtěl vrátit do Československa už během hostování divadla v Dánsku. Napsal mamince dopis, že na Západě požádá o azyl, tehdy ho ale ještě k návratu přesvědčili během telefonního rozhovoru. V roce 1968 ale dostal povolávací rozkaz k nástupu na základní vojenskou službu, a tak využil toho, že měl dosud platnou výjezdní doložku, a odjel do Velké Británie. Hlavním důvodem byl pocit křivdy, že mu nebylo umožněno stát se lékařem. Aby nemusel žádat o politický azyl, na popud britského filmaře českého původu Karla Reisze za něj požádal spisovatel John le Carré prostřednictvím známého novináře manželku tehdejšího ministra vnitra Roye Jenkinse o pomoc. Ta pak manželovi předložila prosbu ráno k snídani společně s vejcem natvrdo.

Dluh platil do poslední pence

V Anglii začínal od nuly, zpočátku uklízel byty, pak se mu podařilo získat místo laboranta v nemocnici. Českou maturitu mu ale neuznali, a tak začal chodit do večerní školy. Poslal přihlášky ke studiu na několik lékařských fakult a byl přijat v Sheffieldu. Přispěl prý k tomu i doporučující dopis od slavného anglického režiséra Lindsaye Andersona. Během studia mu finančně pomáhal Le Carré a vděčný absolvent pak celou půjčku vrátil do poslední pence. Absolvoval v roce 1974 s vynikajícím prospěchem, dokonce získal Zlatou medaili za klinickou medicínu, a specializoval se na neonatologii (péči o novorozence). Oženil se s Angličankou Rosemary, výtvarnicí, zaměřenou na tkaní goblénů, a narodil se jim syn Lyndsey, a poté dcera Camilla. V roce 1981 se rodina přestěhovala do Kanady, která měla lékařů s Vladimírovou specializací nedostatek. Rok působil v Torontu, pak zamířil na sever do North Bay. V roce 1985 se do Toronta vrátil, po čase se stal vedoucím lékařem neonatologického oddělení a současně si otevřel ve svém domě soukromou ordinaci. Úspěšné v životě byly i jeho děti, syn se stal kapitánem dopravního letadla a dcera novinářkou a fotografkou.

 

Hoteliér:

Návrat ztraceného syna

Dlouhá léta Vladimír říkával, že další film už nikdy nebude. Nakonec se ale přece jenom nechal v roce 1999 přemluvit, aby si v dramatu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje zahrál emigranta Poutníka, který se vrací po letech na skok domů. Svoji poslední stopu v jeho životě zanechal i legendární režisér Jiří Krejčík, jenž se pustil do realizace dokumentu Můj Vladimír Pucholt, přestože s natáčením hlavní protagonista nesouhlasil. Vznikl tak netradiční dvojportrét, zahrnující autorovo vzpomínání na oblíbeného herce a ukázky Pucholtových divadelních i filmových rolí. Jiří Krejčík bohužel zemřel v roce 2013 a projekt nestihl dokončit, jeho díla se ale s pokorou a úctou ujali střihač Miloslav Liška a režisérka Jana Hádková. Dotáhli tak dílo do vysílatelné podoby a v roce 2015 se přece jen dočkal televizní premiéry na ČT.

(zdroje: Wikipedie, ČSDF, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Český film, Činoherní klub)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská