Dinosauři skrytí mezi námi. Křížem krážem za zvířátky po osmadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Dinosaurus na náměstí maltského hlavního města Valletta vypadá jako živý.

Na náměstí v maltské metropoli Vallettě na vás číhá dinosaurus, přesněji řečeno utahraptor. Je to naneštěstí pouze model, i když perfektně a do nejmenších detailu propracovaný. Člověku to připadá, jako by na něj právě vyskočil z filmu Jurský park. A co kdybychom model vyměnili za realitu. Nebylo by to senzační, kdyby se dinosauři dodnes někde proháněli?

Pst! Neříkejte to nikomu, ale není vyloučeno, že někde zkamenělá minulost ještě přežívá. Nevěříte?  Ve třicátých letech minulého století byla například objevena údajně dávno vyhynulá lalokoploutvá ryba latimerie podivná, jejíž nejbližší příbuzní byli až do této doby známi jen ze zkamenělin. Stejně senzační byl například nález okapi, která se do značné míry podobá dávno zmizelým krátkokrkým žirafám. Dokonce i největší lidoop na světě, gorila horská, čekal na svého objevitele až do začátku dvacátého století.

Kromě desítek každoročně nově popisovaných druhů dojde čas od času k objevení tvorů, kteří nemají dnes vlastně vůbec právo na existenci. Jednou z největších událostí v dějinách zoologie byl objev novozélandského prastarého plaza haterie s dosud funkčním třetím okem, který má být dokonce výrazně starší než ikoničtí dinosauři. Připočítáme-li k těmto indiciím i bezproblémovou existenci krokodýlů, kteří jsou souputníky a vzdálenými příbuznými dinosaurů, dostává otázka o možném přežití údajně vyhynulých tvorů úplně jinou dimenzi.

I dnes se tedy lze setkat s tvory považovanými za dávno vyhynulé. Mnozí lidé tuto možnost stále zuřivě popírají a jsou ochotni ji vzít na vědomí většinou až ve chvíli, kdy je zvíře vědecky zdokumentováno. Pak tohoto živočicha ovšem prohlásí za „živou zkamenělinu“ a tedy výjimku z jimi stanoveného vývojového pravidla. Takže tu máme „pravěké výjimky“, jako jsou ostrorepové, latimerie, haterie, žraloci, bahníci, bichirové, rejnoci, varanovec, tapíři, ptáci kiwi, vačice, obrovské množství hmyzu jako jsou například švábi, delfínovci, ježura, paježura či ptakopysk.

A co je nejzajímavější, mezi tyto výjimky patří i žijící dinosauři! Nevěříte? Ptáci jsou totiž podle některých paleontologů tetanuroidními teropody, tedy laicky řečeno dravými dinosaury. Prohlašuje to například kanadský paleontolog P. J. Currie. Jiný odborník, Jacques Gauthier, zase zjistil víc než 120 znaků, které jsou společné pouze ptákům a dinosaurů a které nemá žádná jiná třída obratlovců. Naši opeření souputníci jsou však sami natolik rozdílní, že i kdybychom je za dinosaury nepovažovali, jejich dnešní třída zvaná „Ptáci“, do níž jsou stále setrvačně řazeni, je již zcela neudržitelná a měla se již vlastně dávno rozpadnout.

Ještě jeden pohled na dinosaura utahraptora z Valletty. Někteří paleontologové tvrdí, že ptáci jsou přežívající dinosauři.

A na závěr trochu optimismu: naši oblíbení dinosauři rozhodně nevymřeli. Vyjděte ven ze svých panelových domů a podívejte se na zbědované keře, na nichž se choulí unavení vrabčáci. Před očima tak budete mít jasný důkaz, že se některým zástupcům stále dobře daří.

Dovolte mi prosím zarecitovat půvabné čtyřverší velkého básníka Christiana Morgensterna, které jsem pro lehce parafrázoval:

Teropodní dinosauři tedy žijí! Proč by však nemohli přežít i dinosauři z jiných skupin, například nějací menší zástupci dlouhokrkých sauropodů? A co říkáte na možné přežití ptakoještěrů, plesiosaurů a ichtyosaurů ve stále málo prozkoumaných mořích a oceánech? Otázek je zkrátka daleko víc než jasných odpovědí.

Možnost přežití větších druhů dinosaurů (například v neprozkoumaných tropických deštných pralesích) zůstává stále otevřená.

Pozoruhodný podpůrným důkazem, že lidé a dinosauři žili ve stejné době, jsou i zajímavé sošky z mexického Acambara, zhotovené před dvěma tisíci lety. Tyto artefakty představují lidi a dinosaury, ale i tvory naprosto neznámé. Mnoho vědců na základě teorie, že dinosauři údajně vyhynuli před desítkami milionů let a člověk je mnohem pozdějšího původu, tyto figurky a destičky striktně odmítá. Jde o podvrh? Nevypadá to tak. Úlomky jedné figurky byly v sedmdesátých letech poslány do laboratoře Isotopes Inc. ve Westwoodu v New Jersey, aby tam určili jejich stáří radiokarbonovým datováním. Výsledek všechny překvapil: organická hmota byla stará asi 3 600 let s odchylkou jednoho století! To znamená, že předmět byl vyroben buď někdy kolem roku 1600 před naším letopočtem, nebo že nějaký zlomyslník přidal do některé z figurek velmi starou organickou hmotu.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma