Sežerou krávy celou Amazonii? Křížem krážem za zvířátky po sedmadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Krávy pijí vodu z brazilské řeky Amazonky. Chov dobytka ohrožuje křehkou rovnováhu v pralese.

Bučící a rohatý dobytek mám v hluboké úctě. Nemyslím samozřejmě některé volené zástupce lidu, ale příslušníky čtyřnohého skotu domácího, tedy lidově řečeno krávy, býky a voly. Kde bychom byli, nebýt mléka, másla, jogurtů, sýrů a smetánky do kávičky?

No, pravda a také bez hamburgerů, steaků, bifteků a špikovaných pečínek, servírovaných se světlou omáčkou a brusinkovým terčem. To všechno je krásné, ale čeho je moc, toho je zkrátka příliš. Jsem dalek jalovému ekologickému moralizování o ohřívání planety metanem a zuřivě kroužících molekulách oxidu uhličitého. Když ale něco vidím na vlastní oči, tak ve mně hrkne jako v starých kukačkách.

Tyto tři kusy hovězího patří mému kamarádovi Albertovi z amazonské osady Floresta. Na vlastní oči jsem viděl, co s pralesem dokáže udělat chov jen několika krav.

Na internetu si lze dohledat velké množství informací, kolik stojí vyprodukování jednoho kilogramu hovězího v litrech vody, metrácích píce či v pomyslné délce uhlíkové stopy.  Jsou to čísla docela alarmující. Po pravdě řečeno si ale normální člověk za těmito údaji nedokáže nic moc konkrétního představit.

Za čtvrtstoletí, co se potloukám po Amazonii, však vidím tu katastrofu v přímém přenosu na vlastní oči. Tam, kde byl kdysi les, jsou vypálená místa, na kterých se dnes pase dobytek. Brazílie je největším vývozcem hovězího masa na světě a kravičky samozřejmě potřebují pastviny a také výživné krmení v podobě geneticky modifikované sóji. A tak se všude vesele v pralese kácí a vypaluje, aby byl dostatek prostoru pro bučící skot. Výsledkem jsou černé jizvy na zemi a v podstatě mrtvá zóna, prostá veškerého divokého živočišstva, tedy až na otravně bzučící moskyty a krvežíznivé ovády, zvané motúky.

Vypálený kus pralesa poslouží jako pastviny věčně hladového dobytka

Kácení amazonského pralesa však naštěstí nepokračuje takovým tempem, o němž se píše a hovoří. Pokud by tomu tak bylo, už bychom v Brazílii, Venezuele, Peru, Kolumbii, Ekvádoru a Guyanách neviděli ani jeden zelený lísteček. Nenávratně zničeno je zatím zhruba sedmnáct procent zeleného ekosystému. Průšvihem ale je, že až toto kácení atakuje dvacetiprocentní hranici, začne celá složitá pralesní struktura, ale i okolní ekosystémy včetně zdejších obrovských řek, kolabovat. Možné důsledky pro lidstvo jsou věru hrozivé. Amazonský prales totiž vytváří velké množství kyslíku a zároveň absorbuje kysličník uhličitý, který způsobuje oteplování celé planety.

Místo jaguára můžete potkat v pralese krávu

Dalším problémem je narušení vlastního složitého koloběhu vody, kdy pralesní stromy, podobné jakýmsi obřím a přitom zcela ekologickým čerpadlům, nasávají dešťovou vodu, vypařenou z Atlantského oceánu. Vlivem intenzivního slunečního záření ji pak uvolňují zpátky do atmosféry, a tak si vytváří značnou část vlastních srážek. Druhá část vlhkosti pak díky vzdušným proudům zavlaží suché oblasti v Paraguayi a Argentině, které jsou na Amazonii životně závislé.

Při destrukci amazonských pralesů se cyklus samozřejmě cela naruší a hrozí další katastrofy v podobě sucha a následně lokálních požárů, a to dokonce v samém srdci poškozené Amazonie. Když k chovu dobytka připočítáme i neřízenou těžbu dřeva, je na problém zaděláno. K bodu zlomu už je celkem blízko, tak nám snad ty krávy Amazonii nesežerou!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma