Chlupatí tuláci jako zachránci i adoptivní rodiče. Křížem krážem za zvířátky po šestadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Smečka psích tuláků táhne ulicemi. Tento snímek jsem před lety pořídil ve venezuelském Caracasu.

Toulaví psi terorizují obyvatele velkých měst! Policie vytáhla do boje se smečkami agresivních psů! S takovými titulky se můžeme čas od času setkat v nejrůznějších médiích. V čase vánočním se však můžeme směle podívat i do značně laskavější tváře chlupatých tuláků.

Je prokázáno nade všechny pochybnosti, že vedoucí zvíře šéfuje celé smečce se značnou inteligencí. Když například zjistí, že některý z členů jejího gangu je při loudění potravy úspěšnější, což v lidském pojetí znamená roztomilejší než ostatní, vysílají ho k dvounohým protihráčům zcela záměrně na žebrotu.

S toulavými psy mám řadu zkušeností z celého světa, které jsou však do našich krajin prakticky nepřenosné. V každém případě se mi vždy vyplatil klid a rozvaha, takže jsem od tuláků doposud neutržil žádný kousanec. Nevím, čím to je, určitě se nedá paušalizovat, ale jako největší sympaťáky hodnotím toulavá psiska v Řecku, Venezuele a Brazílii. Jeden přátelský chlupatý bezdomovec v amazonské osadě Jacaré dokonce pravidelně pospával a částečně i hlídkoval u mého stanu a vůbec se choval jako domácí mazlík. Pokousal mě naopak jeden zcela netoulavý český bobtail, řádně držený na vodítku, a to ve chvíli, když jsem ho zcela mírumilovně míjel po olomouckém chodníku.

Fenka s podivným jménem Kapuša z brazilské osady Jacaré byla polovičním tulákem. Místní jí sice občas hodili nějaký odpadek, ale jinak byla součástí smečky, která lovila v pralese.

Vraťme se však zpět k dobrým skutkům psích tuláků. Před třemi lety otřásla lidmi smutná zpráva z indického města Kaithal, kde zoufalá matka pohodila svou novorozenou dcerku do strouhy u tamní prašné silnice. Smečka toulavých psů, která si tragického aktu povšimla, však novorozeně vytáhla z bahna zpátky na silnici a holčičce nejenom neublížila, ale zuřivým štěkotem přivolala pomoc. Otřesení lidé pak zavolali policii, která miminko zachránila.

Ještě neuvěřitelnější událost se stala před časem v Rusku. Hlavními hrdiny tohoto příběhu, který se odehrál v městě Reutov nedaleko Moskvy, jsou toulaví psi Goga, Máša, Seva a Jesse. Tato chlupatá čtveřice se ujala tříletého osiřelého chlapce Ivana Mišukova, kterého soud neprozřetelně svěřil do péče věčně opilého dědečka, či spíše žlučovitého dědka. Ten se místo o svého vnuka raději staral o stakany (panáky) vodky a každý den se zpíjel do němoty.

Z většiny štěňat se v tropech stanou bezdomovci a budou se společně toulat ulicemi měst

Vypadalo to, že malý Ivan nakonec zemře hlady, ale naštěstí se ho ujala zmíněná čtveřice, jež mu na dva roky vytvořila podivnou adoptivní rodinu. S chlapcem se dělili o zbytky jídla, které vyžebrali v místní pekárně nebo někde našli u popelnic. V Ivanových pěti letech však policisté dítě konečně smečce sebrali a malý chlapec byl po krátkém čase v dětském domově svěřen do péče adoptivní matky. „Vím, že kdyby nebylo těchto toulavých psů, určitě bych na ulici nepřežil,“ vzpomínal nedávno Ivan na svou neuvěřitelnou životní epizodu.

Je tragické, že celý příběh nemá tak úplně happy end. Městští úředníci totiž nechali později všechny pejsky pochytat a následně utratit. Stalo se tak prý během jedné z jejich návštěv dětského domova, kde tehdy bývalý člen smečky Ivan pobýval. Nevím, jestli mají psi duši, ale tihle úředníci ji měli jaksepatří černou.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma