Ukousané hlavy, hrbilky a život s houbičkami. Křížem krážem za zvířátky po čtyřiadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Mravenci rodu Atta krájejí kusy listů a nosí je nad hlavami jako plachty

V dalším dílu putování po stopách zajímavých tvorů vás zavedu do podivuhodné pracovité komunity, kterou vždy při návštěvě venezuelské či brazilské Amazonie bez dechu pozoruji. Všichni tam makají jedna radost, jenom tu a tam někomu upadne hlava, která se odkutálí bokem, a pak si žije zdánlivě vlastním životem, minimálně se trochu hýbá.

Je to trochu podivný, ale přesto pravdivý popis  poněkud monotónního, ale o to morbidnějšího života jihoamerických mravenců rodu Atta. Češi jsou prý největší houbaři a zahrádkáři na světě, ale tito mravenci je v obou činnostech zdaleka předčí. Houby jsou totiž prakticky jejich jedinou potravou. Péčí o zahrádky, na nichž ušlechtilé houbové kultury pečlivě pěstují, tráví veškerý čas, který je jim na tomto světě vyměřen.

Lidé v pralesích znají dobře zvyklosti mravenců a jsou vás schopni dovést až k jejich obrovským hnízdům v podzemí

Proces založení takové zahrádky je velmi náročný. Stavbu zahájí mladá královna, která si z předchozího mraveniště, kde se vylíhla, přinese v kusadlech malý vzorek houby. Ten uloží do vyhrabané komůrky a zřídí tam první zahrádku. Nejprve však musí houbu zavlažit a pohnojit drtí z rozkousaných listů, promísených ze slinami a biologickým odpadem. Když naklade vajíčka a vylíhnou se první dělnice, ponechává starost o rozrůstající se zahrádku na nich. Dělnice pak budují další a další houbové farmy. Spíš než o zahrádky v našem slova smyslu jde o jakési jamky o objemu zhruba tří litrů. K úspěšnému pěstování hub je ale samozřejmě zapotřebí obrovského množství hnojiva z rozdrcených listů.

Dělnice se tedy organizovaně rozlezou po okolí a začínají doslova holit nejbližší stromy. Extrémně silnými kusadly vykoušou velký kus listu, který zvednou nad hlavu jako plachtu, a vracejí se do své podzemní říše. Člověk úplně slyší, jak u tohoto výkonu funí námahou.  Pracují opravdu všichni, jenom jacísi drobní hajzlíci se na listech zcela bezohledně vezou. Můžete si je ostatně prohlédnout na úvodním snímku.

Rybaření na březích Amazonky. Tady od mravenců přebírají vládu nad lidmi komáři. Amazonii totiž dodnes vládne hmyz.

Všechno je samozřejmě jinak! V přírodě, jak známo, nic nefunguje jenom tak a všechno má svůj hlubší smysl. Malí černí pasažéři se sice zdánlivě jenom tak přidržují na vrcholku listu, ale ve skutečnosti jsou to udatní bodyguardi, kteří velké pracující dělnice chrání před drsnými útoky shora. Ano, už se blížíme k těm padajícím hlavám z prvního odstavce.

Šestinozí drobci musí být zkrátka stále ve střehu a rozevřenými kusadly odrážet nálety parazitických mušek hrbilek. Tyto děsivé mikroskopické potvory se totiž snaží usednout na nesený kus listu, a ostrým kladélkem pak nasázet vajíčka přímo do nechráněných mravenčích těl. Agilní vylíhlá muší larvička se pak prokousává mravenčím tělem a své dílo zkázy dokončí v mravencově hlavě. Tu doslova vyžere, a pak ji dekapituje. V upadlé hlavě se pak zakuklí a po ukončení vývoje ze své morbidní schrány vyleze.

Pány tropických džunglí kolem rovníku (na snímku výsek amazonského deštného pralesa) nejsou lidé ani velké šelmy, ale miliardy mravenců, kteří jsou pevnou součástí zdejšího ekosystému

Úplně tu nově vylíhlou hrbilku vidím, jak radostně roztahuje zavlhlá křidélka a s jásajícími trylky vylétává v paprscích slunce k milostným rejům. Hororový kruh se následně uzavírá slabounkým lupnutím prázdné mravenčí hlavičky, která dopadá na pralesní stezku. No, raději už končím, sám nevím, kde mi samou prací hlava stojí. Musím ještě napsat zprávu o náplni třídnických hodin a opravit hromady písemných prací. Doufám, že mi z té práce hlava neupadne!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma