Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A matka poslušně klesla k zemi a byla poslušně mrtvá. Komentář Štěpána Chába

komentář 24.11.2022
A matka poslušně klesla k zemi a byla poslušně mrtvá. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Erdogan, prezident Turecka

Turci se chystají ukázat světu praktické cvičení z létající anatomie. Názorně světu ukázat, že i střeva, ač nemají peří, létat umí, když se k jejich rozletu použije dostatečně silná výbušnina typu vzduch-vzduch nebo země-vzduch. Turecký sultán Erdogan se v reakci na teroristické výbuchy v Ankaře rozkatil nad Kurdy a oznámil, že je vezme šturmem. Jak v Sýrii, tak i v Iráku. Bude válka. Bude se střílet. Zabíjet. Mordovat. Znásilňovat. Svět zaplaví dojemné fotky dětí bez nohou, bez rodičů, případně bez života. To bude paráda, že? Jako by se těch z donucení mrtvol po světě neválelo i tak dost.

A všechno se to točí kolem sebeurčení početné skupiny obyvatel planety Země. Etničtí Rusové na východě Ukrajiny tak dlouho křičeli o vlastním národním sebeurčení, až se dosebeurčili někam na pomezí internačního tábora a hrobu. Obdobné sebeurčení chtěli Tibeťané, a kam to dopracovali. Podobně křičí Katalánci na Španělsko a dožadují se nejapně svého národa. Skoti se chtějí v rámci sebeurčení trhnout od Velké Británie.

Podobné v bledě modrém Kurdové. Bájný Kurdistán, věren bájné Atlantidě, odmítá být zakreslen do atlasů světa i Google map, ale v hlavách Kurdů je vypálený jako cejch. A tak tu máme turecké, syrské i irácké Kurdy (a mnohé další). A všichni chtějí svůj Kurdistán. A sultán Erdogan má pocit, možná v mnohých případech i oprávněný, o tom žádná, že Kurdové páchají v Turecku zlo a jsou to teroristé.

Po první světové válce dostali Kurdové slib od velmocí i Turecka, že vznikne jejich vlastní Kurdistán. To už nějaký ten pátek bude. V roce 1984 došla Kurdům trpělivost. Čekání bylo dost. Vrhli se tedy do bojů s Tureckem. A od té doby jsou na válečné stezce. To už máme skoro čtyřicet let boje o vlastní neexistující zemi. Ale protože nemají vlastní zemi, a tedy ani mezinárodně uznávanou a svrchovanou vládu a armádu, zvolili trochu guerillový boj. Z pohledu Turecka boj teroristický. Z pohledu Kurdů boj o vlastní sebeurčení. No ano, už jsme zase u něho.

Co to je, ten bájný Kurdistán? Země, která se nalézá na území Sýrie, Iráku a Turecka. Přičemž v mapách z alternativní reality by si Kurdistán ukousl řádný kus současného Turecka. Trochu Iráku. A malinko Sýrie. A, upřímně, Turek to v té naší realitě nedovolí. A tak se bojů mezi Kurdy a Turky nikdy nezbavíme. Požadavky Kurdů jsou velmi ambiciózní, a turecká ochota se jim podřídit naprosto mizivá. To nemá řešení.

Ač přichází mrazení po zádech, protože Erdogan se chystá rozjet další frontu v té naší globální válečné hlouposti, je s největší pravděpodobností bezpředmětné. Turecko bombarduje kurdské jednotky, tábory, sklady a lidi už od roku 1984. Naposledy se na Kurdy Turek vypravil letos v únoru (nějak jsme si nevšimli, protože ve stejné době zněl vojenský marš z Ukrajiny, který přehlušil všechno). A letos v únoru Turci udělali to samé, čím vyhrožují teď. Že vlétnou do Iráku a Sýrie a s Kurdy si to tam vyříkají už definitivně. Posté už definitivně.

Ano, budou umírat lidé. Ale to nevadí. Naše civilizace je totiž slepá, hloupá a tupost je jí věčným souputníkem. Mordovat se jako opice o banán. Pořád a dokolečka. Vypouštíme holubice míru, abychom je ještě než se rozlétnou, rozstříleli na cucky. A baví nás to. Je v tom vášeň. Jsou v tom emoce. Můžeme beztrestně nenávidět, pohrdat, rozdělovat na různé druhy lidí a podlidí a ještě víc podlidí. A do toho se nám z křesílek své nedotknutelnosti smějí hlavy korporací, které vždy a rády přiloží ruce k dílu na obou stranách konfliktu, protože prachy se točí u obou. A to je paráda.

Hele, letí dětské střívko. A tady leží jenom noha, která ještě včera utíkala o život před zrůdností naší nelidskosti. Té nelidskosti, které se chvěje chřípí, protože teče krev. Krev teče. Z mrtvých Kurdů. Z mrtvých Rusů. Z mrtvých Ukrajinců. Z mrtvé lidskosti. A pak se budeme dojímat nad velkými díly té geniální lidské kultury, která právě to bude s nenávistí a pohrdáním popisovat. A u čtení takového díla si vždycky řekneme, že válka je vůl, je vůl, je vůl. Přitom naše chřípí začne postupně bažit po další krvi. Ta vůně zkrvavené nohy s dětskou botičkou, která ještě včera běžela spolu se zbytkem zítra mrtvého dítěte k hračce malého umělohmotného kulometu, a mířila na matku a dělala – bum, bum, jsi mrtvá, mrtvá, jsi mrtvá, bum, bum bum, mrtvááááá. A matka poslušně klesla k zemi a byla poslušně mrtvá.

Hloupé lidstvo. Tupé lidstvo.

 

Vložil: Štěpán Cháb