Tajemství trpaslíků z Jeskyně temnot. Křížem krážem za zvířátky po jedenadvacáté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou

Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Jeskyně Ghar Dalam skrývala tajemství dávné trpasličí říše

V dalším dílu putování po stopách zajímavých tvorů dnes zamíříme do nitra jeskyně Ghar Dalam neboli Jeskyně temnot. To, co tam tehdy badatelé objevili, šokovalo veřejnost na celém světě. Před jejich užaslýma očima se z hlubin zapomnění začal vynořovat úplně jiný svět, v němž vládli trpasličí sloni a obrovské labutě s více než třímetrovým rozpětím křídel.

Není to ani měsíc, kdy se mi splnil sen a já jsem slavnou jeskyni Ghar Dalam navštívil. Nebrodil jsem se tam močály a džunglemi ani jsem netrpěl žárem pouště. Jednoduše jsem vystoupil z autobusu na vídeňském letišti a za dvě hodiny neuvěřitelně otravného letu jsem opustil přeplněné letadlo přímo na vybetonovaném a rozehřátém ostrově Malta.

Jeskyně Ghar Dalam u městečku Birzebbuga a sousední muzeum, přeplněné fosilními nálezy, leží mimo hlavní turistické trasy. Téměř všichni návštěvníci středomořského ostrova totiž logicky dávají přednost koupání v blankytném teplém moři a prohlížením strhujících památek, které zde zůstaly po maltských rytířích. Přelidněná a zastavěná Malta je dnes hotovým Babylónem. Slyšet je zde kromě domorodé maltštiny hlavně angličtina a také celkem nepřekvapivě ruština, ukrajinština, polština a čeština.

Skvěle zachovaná kostra sloního trpaslíka z Malty. Drobní sloni dosahovali zhruba velikosti poníka.

Nepřítomnost turistů mi však při prohlídce jeskyně Ghar Dalam vůbec nevadila, ba právě naopak. Mohl jsem si tak alespoň na prchavou chvíli užít ten slastný pocit prvních objevitelů, když ze dna Jeskyně temnot vyzvedávali kyklopské lebky sloních trpaslíků, kteří zde zřejmě zahynuli při nečekané povodni. Kulaté sloní lebky totiž díky otevřené nosní dutině na první pohled trochu připomínají hlavy bájných jednookých Kyklopů. Není pochyb, že podobné objevy stály za legendami o těchto starověkých, lidem podobných netvorech.

Maltští trpasličí sloni byli řádně změřeni a také dostali vědecké jméno Palaeoloxodon falconeri. Samci s výraznými kly byli vysocí necelý metr a ti největší vážili až 300 kilogramů. Samice byly výrazně nižší a dosahovaly zřejmě jenom poloviční hmotnosti. Byly tedy menší než poníci, a novorozené slůně tak mohlo vážit něco kolem osmi kilogramů.

Obrázek v muzeu v městečku Birzebbuga ukazuje, jak byli maltští sloni malí ve srovnání s průměrně velkým dospělým člověkem

Když si uvědomíme, že takové trpasličí slůně bylo velké asi jako štěně kokršpaněla, dostávají středověké povídačky proslulého cestovatele Marca Pola o ptácích, kteří unesou slona, zcela jinou váhu. Ve svém proslaveném díle, nazvaném Milion, píše Marco Polo o obřím ptáku Ruchchovi: „Vypravují pak lidé, že v jisté roční době přilétají z jihu jacísi podivuhodní ptáci, které nazývají Ruchch. Podobají se orlům, jsou však nesrovnatelně větší a jsou tak velcí a silní, že prý svými spáry uchopí slona, vynesou ho do výše a pustí, takže se slon zabije. Pak prý se snesou na jeho tělo a pasou se na něm. Ti pak, kdož viděli ty ptáky, popisují, že když rozevřou křídla, měří od jednoho konce ke druhému šestnáct stop a jejich peří je prý dobře na osm stop dlouhé a tlusté podle toho.“

I přes svou drobnou velikost se podle posledních průzkumů sloní trpaslíci dožívali téměř sedmdesáti let, což je na savce jejich velikosti neuvěřitelné. Musel to být úžasný pohled, když se stádo nosatých skřítků vydalo hledat vodu a potravu. Miniaturním slonům dělali občas společnost také drobní maltští hroši, kteří byli (samozřejmě až na velikost) věrnou kopií svých afrických příbuzných. Také jejich kosti se našly v Jeskyni temnot.

Dnes je vstup do jeskyně Ghar Dalam mimo provozní hodiny zabezpečen mřížemi

Maltského trpasličího slona vědecky popsal slavný paleontolog George Busk, který byl pravým kosmopolitou. Světlo světa totiž spatřil v carském impériu, konkrétně v Sant Petersburgu v rodině britského obchodníka. Stal se slavným chirurgem, odborníkem na léčbu cholery a kurdějí, a především známým paleontologem. Trpasličího slona pojmenoval po snad ještě významnějším vědci Hughu Falconerovi, který kosti slonů veřejnosti představil. A co více, Falconer v jeskyni Ghar Dalam objevil vedle trpasličích tlustokožců také pravého ptačího giganta, který po něm rovněž dostal vědecké jméno. Obří labuť Cygnus falconeri byla podstatně vyšší než dnešní labutě a samozřejmě i než trpasličí sloni (od ocasu k zobáku měřila 210 centimetrů). Jenom v rozpětí křídel měla tři metry, ale vzhledem k velké váze možná nebyla vůbec schopna létat. Jediným místem na světě, kde si dnes můžete fosilní zbytky obří labutě prohlédnout, je právě muzeum u jeskyně Ghar Dalam.

Sloní trpaslíky a miniaturní hrochy, doprovázené obřími labutěmi, jste mohli na Maltě potkat ještě před čtyřmi tisíci lety, kdy je definitivně vyhubila změna klimatu. Negativní roli zde zřejmě sehrál i člověk, který poslední ušaté miniatury s chobotem i jejich opeřené obří souputníky nemilosrdně zlikvidoval.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma