Pavouci z Brazílie, Čech, Moravy a Slezska. Křížem krážem za zvířátky poosmnácté s cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou
22.10.2022
Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Velký tropický křižák uloví do svých sítí kromě velkého hmyzu i drobné pralesní ptáčky
V dalším dílu putování po stopách zajímavých tvorů, kteří s námi sdílejí naši planetu, zamíříme do tak rozdílných destinací, jako jsou Brazílie a Česká republika. Musím vás však hned na začátku trochu varovat. Stopy, které teď budeme sledovat, totiž zanechává osm hbitých nožiček, což může být některým lidem trochu nepříjemné.
Z dutiny stromu se pomalu vysouvaly tři zakřivené a chlupaté prsty pralesní čarodějnice. Člověk se maně dotkl krku, aby ho ochránil před smrtícím stiskem děsivé pohádkové bytosti. Byl jsem přece jenom nepříjemně blízko dutině, ale naštěstí nebyl žádný důvod k panice.

Někdy vyleze z dutiny amazonského stromu obrovský pavouk, sklípkan, jindy se zde ukrývá drobný had
Před mýma očima se totiž děsivá ruka s pařáty pozvolna proměňovala v nohy, a pak i v hlavohruď a tučné tělo pěkně velkého sklípkana, soukajícího se z dutiny. Byl to opravdu pořádný chlapák, i když nebyl ani zdaleka tak velký jako největší druh, který zde v Amazonii také žije. Ten se jmenuje sklípkan největší a v rozpětí nohou dosahuje až třiceti centimetrů při hmotnosti 170 gramů, což už je například normální váha potkana.
Ten můj drobek měřil i s nohama něco kolem dvaceti centimetrů a na světle vypadal opravdu nádherně. Škoda, že jsem ho nemohl vyfotografovat, a tak jsem si později své dokumentární nadšení vybil na o něco menším, ale přesto zajímavém amazonském křižákovi (na úvodním snímku). I ten byl alespoň na pavoučí poměry značně velký, takže jsem nakloněn věřit i tomu, že do svých pevných sítí, napjatých mezi pralesními stromy, uloví i nějaké menší ptáčky.

Nohatá příšerka, pózující na mé ruce, patří k mnoha neškodným druhům, kterými hýří tropické lesy Jižní Ameriky
Takové osminohé příšerky u nás sice nežijí, ale i tak dokážou čeští pavouci pěkně překvapit. V roce 2009 si česká média v okurkové sezoně vychutnala kauzu, když byl na sídlištním pískovišti v Počeplicích u Štětí bolestivě kousnut do ruky jakýsi muž velkým a podivně vyhlížejícím pavoukem neznámého druhu, navíc vybaveným velkými červenými chelicerami. Vzhledem k tomu, že byl osminohý agresor lapen, byl také v Národním muzeu poměrně rychle determinován jako zápřednice jedovatá. Z kauzy české pavoučí příšerky tak za pár dní nezbylo nic, kromě oteklé ruky oběti a pomalu opadávající a řádně našlehané mediální pěny.
Zápřednice jedovatá je jedním z téměř 900 druhů českých pavouků, ale rozhodně není druhem původním. Na naše území začala pronikat z jižního Slovenska v 90. letech dvacátého století a stala se jedním z nejnebezpečnějších českých pavouků. Kousnutí zápřednice působí opravdu velkou bolest, často spojenou s dočasným ochrnutím pokousaných partií a horečkou, doprovázenou pocity úzkosti. Naštěstí vede zákeřnice skrytý způsob života, a setkání s ní tak není příliš časté, i když u nás už žije asi deset druhů těchto velkých a jedovatých pavouků.

Kousnutí jiných silně jedovatých druhů pavouků může zabít i papouška či opici
Abyste však nebyli zklamáni, že se v případě zápřednice jedovaté nejedná o nový druh, tak vám mohu posloužit kauzou stepníka moravského, který byl objeven arachnologem Milanem Řezáčem v roce 2003 na vrchu Květnice u Tišnova. Nově objevený stepník moravský je jedním z vůbec největších a také nejjedovatějších evropských pavouků. Stepník moravský je mimo jiné pozoruhodný tím, že se první potravou mláďat stává jejich matka.
Nález nového druhu pavouka je v střední Evropě celkem jedinečný. Absolutní většina z nich byla totiž popsána již v 18. století. Nový druh pavouka byl u nás objeven naposledy v sedmdesátých letech 20. století a od té doby žili odborníci v domnění, že je na území Čech, Moravy a Slezska již nemůže nic překvapit.

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma