Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Znají demokratickou tóru, ale neumějí počítat. Pojďme hovořit o školství s učitelem

09.10.2022
Znají demokratickou tóru, ale neumějí počítat. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Podle plánů by ve školství měla vítězit nad skutečným vzděláním znalost „správné“ ideologie. Zůstává ale otázkou, kdo pak ty davy nositelů velkých myšlenek uživí.

Nedávno jsem narazil na velice zajímavý článek, věnovaný problematice nedostatečné nebo žádné výuky „světských předmětů“, jakými jsou třeba zeměpis, angličtina nebo matematika, na ultraortodoxních náboženských školách v Izraeli. Článek se zabýval soudním sporem tří mladých absolventů náboženské školy se státem Izrael.

Ti si stěžovali, že po absolvování náboženské školy nemohou najít zaměstnání, neboť nemají znalosti, potřebné pro uplatnění v běžném životě. A ačkoliv se v článku píše o Izraeli, je text aktuální i pro české školství.

Sekulární = světský, nenáboženský, neideologický

V úvodu jsem použil slovní spojení „světské předměty“, ale v původním článku bylo napsáno „sekulární předměty“. Doposud jsem znal jen slovní spojení „sekulární stát“, tedy stát, oddělený od církve. Proto jsem se podíval na Wikipedii. Tam se píše:

Sekularismus je zásada, že státní moc, státní instituce a stát sám mají být nezávislé na náboženství a náboženském uvažování. (…) Termín sekulární použil poprvé britský vydavatel novin George Holyoake ve svých textech v letech 1851 až 1852. (…) Holyoake Definoval tři základní principy sekularismu: 1) Zlepšení života je možné hmotnými prostředky; 2) věda je Prozřetelnost dostupná člověku; 3) je dobré konat dobro. Ať už existuje jiné dobro, nebo ne, dobro současného života je dobré a je dobré ho hledat.“ Pan Holyoake nám tím říká, že se máme věnovat tomu, co je, a ne si ničit současnost v zájmu „věčného blaha“, „světlých zítřků“ nebo „udržitelné budoucnosti“.

Za dítě zodpovídají rodiče – první důležité sdělení soudu

Studenti spor se státem Izrael prohráli. Soud totiž dal státu za pravdu v tom, že za dítě nesou zodpovědnost rodiče, kteří měli možnost dát syny na bezplatnou státní školu, ale neudělali to. Myslím, že soud rozhodl správně. Rozhodnutí odpovídá i pojetí českého Občanského zákoníku, který stanoví, že za dítě nesou odpovědnost rodiče (§ 865). Dokonce jim výslovně svěřuje odpovědnost za výchovu a vzdělání: „§ 858 Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, (…)“. Toto výsadní právo potvrzuje i § 884: (1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte.

Potvrzení skutečnosti, že za dítě zodpovídají rodiče, je první dobrá zpráva. A potěším vás i podruhé, další citací Občanského zákoníku, ten totiž nevylučuje trestání dětí: § 884 (2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.

Proč to píši? Protože stále častěji narážím na přesvědčení, že by zodpovědnost za výchovu a vzdělávání dětí měla být přenesena na stát, školu, nebo dokonce na dítě samotné! Snaha přenést prostřednictvím tzv. formativního hodnocení zodpovědnost za vzdělávání z rodiče na žáka je přímo součástí schválené Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+: „Posílíme využívání formativního hodnocení, které se zaměřuje na pokrok každého žáka, podporuje proces učení a vede k přebírání odpovědnosti za vlastní výsledky i cestu k jejich dosažení. (str. 18)

Kdo má dítě školou povinné – všimli jste si, že školy přestávají psát do Bakalářů (či jiných elektronických systémů) domácí úkoly? Pokud jste se zeptali proč (tak jako já), tak jste se mohli dozvědět, že cílem je „vést dítě k zodpovědnosti“ za vlastní vzdělávání. Tím ovšem já jako rodič ztrácím kontrolu nad vzděláváním svého dítěte.

„Sekulární předměty“ – předměty bez náboženské či ideologické zátěže

Při psaní konceptu vzdělávacího programu pro české základní školy jsem nedokázal přesně definovat, co jsou to ideologicky zatížené předměty. K nim počítám zcela jednoznačně občanskou nauku, ať už je označována jakkoliv (zpočátku oficiálně nazývanou „politická výchova“). V dnešní době se ideologicky zatíženým předmětem stávají i moderní dějiny. Ty svou selectivností také směřují do říše ideologie. Věřím, že při současném tempu rozvoje tohoto oboru zanedlouho budeme mít i budoucí české dějiny. Dříve se budoucím dějinám říkávalo plán. Dnes jsou označovány jako agenda EU.

Řeknu-li, že nějaký předmět nese ideologickou zátěž, pak potřebuji nějak označit ostatní předměty, které ideologicky zatížené nejsou. Asi tak jako výraz „politické neziskovky“ dokázal odlišit poctivé neziskové organizace, které provozují sportovní kluby nebo pečují o postižené, od těch, které fakticky fungují jako politicko-ideologické líhně a svou činností poškozují dobré jméno ostatních neziskových organizací. Dnes už odlišujeme „neziskovky“ a „politické neziskovky“.

Výraz „sekulární předměty“ – anglicky „secular subjects“ je přesně to, co potřebujeme. V jeho vytvoření vidím druhý přínos izraelského školství. Toto označení dokáže jednoznačně označit ty předměty, které nejsou závislé na politické či náboženské situaci. Nepodléhají proto ideologickým vlivům. Přírodopis, matematika, fyzika či angličtina jsou naprosto nezávislé na tom, kdo zrovna vládne. Žula byla, je a bude vždycky žulou. Neexistuje něco jako „tradiční žula“, nebo „zastupitelská žula“ atd. Zato slova rodina či demokracie mají tolik podob, kolik máme zájmových skupin a ideologií.

Náboženství a ideologie k sobě mají blízko

Možná vám může výraz „sekulární předměty“ připadat nepatřičný, protože si slovo „sekulární“ spojujeme spíše s náboženstvím, ale není tomu tak. Ve skutečnosti mají ideologie a náboženství mnoho společného. Pamatuje na to i článek 2, odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Čím se liší agenda víry v jediného (správného) Boha, od agendy lidských práv? Hořelo málo hranic při šíření víry? Bylo bombardováno málo zemí při šíření demokracie?

Politické neziskovky? Jen ptáčci u krmítek

Ačkoliv se konzervativní pisatelé, mezi něž se počítám, velice často „otírají“ o „politické neziskovky“, problém je trochu složitější. Celé to funguje na principu „zákona padajícího ho*na“. Nejprve OSN (či jiný nadnárodní moloch) vytvoří nějakou agendu – souhrn toho, co je potřeba udělat. Slovo agenda znamená v latině seznam nebo souhrn úkolů. Následně tuto agendu, seznam úkolů, postoupí jednotlivým státům. Ty na každý z určených úkolů vyčlení peníze (dotaci), a o ty se pak přihlásí ony neziskové organizace. Jsou to tedy jen takoví ptáčci u krmítka (někteří – s milionovými rozpočty – pěkně vypasení).

Samozřejmě, že za přidělený peníz musí ptáčci plnit požadovanou část úkolu – hájit v médiích inkluzi, vychvalovat Vzdělávací politiku ČR do roku 2030+, „přežvýkávat“ paní Miladu, pořádat den bez aut, nebo bojovat za klima (také by na tyto demonstrace mohli chodit pěšky).

Znají tóru a neumějí počítat. Papouškují lidská práva a počítat neumějí také

V článku se píše, že absolventi náboženských škol mají problémy s uplatněním, protože, lidově řečeno, neumějí nic užitečného. Stejným směrem se ubírá i naše školství. Podle Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ má být posíleno „občanské vzdělávání“ a zajištění „rovných vzdělávacích příležitostí“ pro všechny žáky. Jedná se o soubor znalostí, nebo spíše hodnot? Jistěže jsou to hodnoty. S pomocí znalostí dokážu vypěstovat brambory. Pomocí hodnot žádné brambory nevypěstuji, ale zato mohu prostřednictvím hodnot přesvědčit toho, kdo brambory vypěstoval, že je jeho morální povinností mi brambory odevzdat.

Zároveň má dojít k „odbřemenění učiva“ (tak to napsali členové expertní komise – já bych takové moudré slovo nevymyslel), tedy k snížení objemu učiva. Z čeho budeme ubírat? Z občanského vzdělávání? Kdepak! Budeme ubírat z oněch prakticky zaměřených „sekulárních předmětů“, které nás učí stavět auta, pěstovat ovoce a vařit. Na izraelských náboženských školách už „odbřemenili“ a vidíme, jak to dopadlo. To samé čeká i nás. Bohužel, pojedeme výrazně větší rychlostí, protože v Izraeli se jednalo o cca 12 procent dětí, zatímco u nás jde tímto směrem celé školství.

Bude mě někdo nosit do školy?

Za nesmyslný považuji i druhý cíl Vzdělávací strategie 2030+, kterým má být zajištění rovného přístupu k vzdělání. Dostupnost vzdělání spočívá v tom, že do školy mohu přijít. A to u nás mohou všichni. Nespočívá v tom, že mě tam někdo odnese. V tomto smyslu jsou vzdělávací příležitosti dětí v naší zemi stejné. Pokud nějaké dítě do školy nechodí, pak je chyba jednoznačně na straně rodiny – jak správně rozhodl izraelský soud. Kéž by stejně moudře rozhodovaly i české a evropské soudy.

(Článek o výuce na ultraortodoxních náboženských školách v Izraeli najdete ZDE.)

 

Stanislav Korityák

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák