Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Psychohygiena? Hodinka v hospodě. A „nezisky“ ať se nám do toho nepletou. Pojďme hovořit o školství s učitelem

03.10.2022
Psychohygiena? Hodinka v hospodě. A „nezisky“ ať se nám do toho nepletou. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Učitel, ilustrační foto

Čas od času nám do redakce přijdou různé tiskové zprávy. Jednu z nich nám poslali, z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), jak sami sebe tito vědečtí hoši a děvčata nazývají. Institut vznikl 1. června 2022 a není mi jasné, proč mají v názvu slovo „národní“, když se na něm dle informací na jejich webu podílí jedna brněnská neziskovka a jedna brněnská univerzita. Možná by se měli jmenovat Betálné Brněnské kantoršaškec, aby si snad někdo nemyslel, že jsou to nějaká netáhla z Práglu nebo z Blavy.

„Kantoršaškec“?

Pro nebrňáky jen doplním krátké vysvětlení neznámých slov, která pocházejí z tzv. brněnského hantecu. Slovem šaškec je označována psychiatrická léčebna. Pod slovem betálný se rozumí výborný či perfektní – někdy můžete slyšet betelný, ale to je prý jen zkomolenina slova betálný. Prágl – jasně, že to Praha, a Blava = Bratislava. Ale to už není slovo z hantecu, nýbrž z blavatštiny, jak Slováci říkají dialektu, jímž se hovoří v Bratislavě.

Práce učitele je stresová. A co má být? 

Citace z tiskové zprávy SYRI: „Českému školství chybí soustavná péče o učitele, kteří ve své profesi čelí zvýšené míře psychické zátěže. Její zvládání je přitom podmínkou k tomu, aby se učitelé byli schopni účinně bránit tlakům, které jsou na ně ve škole vyvíjeny, a nepodléhali syndromu vyhoření. Dlouhodobě se však ukazuje, že školy nejsou na takovouto podporu připravené a nechávají na učitelích samotných, aby se naučili psychické zátěži čelit. Někteří učitelé na sobě systematicky pracují, jiní, zejména starší ročníky, obor opouštějí.“ Konec citace.

S tvrzením, že je práce učitele stresová, mohu do jisté míry souhlasit. Ale která práce stresová není? Každá práce, kde člověk nese zodpovědnost, je stresová ze své podstaty. Myslí si snad výzkumníci, že chirurg při operaci pod tlakem není?

Také nechápu, proč by měla být vyvíjena nějaká soustavná péče o učitele. Nevím, jak mí kolegové, ale já žádného pečovatele, ani osobního cvokaře nepotřebuji. Mám vysokoškolské vzdělání a měl bych být schopen se o sebe postarat.

Schopnost umět pracovat sám se sebou je prvotní předpoklad pro výkon učitelské profese. Nevyrovnaný člověk do školy nepatří. A i když každý máme nějaké osobní problémy, měli bychom je při vstupu do třídy nechat za dveřmi. A obráceně, při příchodu domů bychom měli zapomenout, že existuje nějaká škola. Jak může někdo chtít pečovat o jiné, když si neporadí ani sám se sebou?

Všechny články autora najdete ZDE. 

Přijdou sociální kredity?

Je správné, že se školy nevměšují do toho, jak učitelé pečují o své psychické zdraví. Nerad bych se dočkal toho, až budu muset kromě periodických zdravotních prohlídek chodit povinně i k psychologovi, nebo odevzdávat nějakou tabulku s výkazem činností ve svém volnu podobně, jako rodiče v Norsku vyplňují pro Barnevernet výkaz činností, které realizovali se svým dítětem (viz dokument Děti státu – stopáž 22:25). Odtud už je jen krůček k sociálním kreditům, jaké mají mít údajně v Číně – jak to je doopravdy, nevím. 

„Někteří“ – exaktní údaj hodný Masarykovy univerzity

Že učitelé pracují v určitém stresu, je fakt. Co ovšem musím odmítnout, je nepodložené tvrzení, že „zejména starší ročníky obor opouštějí“. Nějaký výzkum pro objasnění příčin odchodů by nebyl? Jak může vědec navázat na větu: „někteří učitelé na sobě systematicky pracují“ tvrzení, že „zejména starší ročníky obor opouštějí“. Mám to chápat jako manipulaci anebo jen nedostatek jazykového citu? Je snad prokázána nějaká příčinná souvislost mezi věkem, „prací na sobě“ a odchody ze školství? Nechodí náhodou starší lidé prostě jen do zaslouženého důchodu? A nebývají starší lidé unaveni i v jiných oborech? Co když je příčinou odchodů pouhé znechucení z nevyžádaných rad a „doporučení“ Ministerstva a školství, ale i jiných „odborníků“?

Výzkumníci z Masarykovy univerzity ve zprávě nedokládají výzkum, který by porovnával míru odchodů pedagogů z různých věkových kategorií, aby bylo srovnání. Ale pobavil mě exaktní údaj někteří. Možná bych takové plácání mohl odpustit nějaké partičce aktivistů z neziskovky, ale ne univerzitě, již jsem absolvoval. 

Jste medvěd, vlk, nebo delfín? Otestujte se!

Na svém webu nám vědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně nabízejí odkazy na spoustu článků. Nenašel jsem tam ovšem nic z jejich výzkumu. Na mě web působil spíše jako lifestylový magazín, než jako zdroj vědeckých informací.

Na webu též naleznete odkazy na testy. Ani ty však „vědci“ nevytvořili. Osobně jsem si otestoval svůj well-beiing. Měl plných pět otázek a za veřejné peníze ho vytvořil Národní ústav duševního zdraví. Web se jmenuje www.opatrujse.cz. Opatrujte se, pokud k zjištění vašich potíží stačí našemu zdravotnímu systému pět on-line otázek!  Další vědecký „testík“, kam mě vědci odkázali, je na serveru Idnes. Z něj se dozvíte, co jste za zvíře. Nevěříte? Posuďte sami. 

A co zdroje – ty se mezi vědci nenosí?

Budu pokračovat v citaci tiskové zprávy SYRI: „České školství prošlo s covidem obrovskou a neočekávanou změnou. Ze dne na den museli učitelé přejít k distanční výuce. To s sebou neslo nejenom změnu ve způsobu výuky, ale i potřebu naučit se ovládat technologie, s kterými do té doby učitelé běžně nepracovali. „Průzkumy u učitelů ukázaly, že distanční výukou učitelé trávili více času než běžným vyučováním. Narostl jim zejména objem přípravy a komunikace se žáky a rodiči. Stres vedl k psychickému a fyzickému vyčerpání, zejména u starších učitelů. Po návratu žáků do lavic nesmíme zapomínat ani na strach starších učitelů z nákazy covidem. Někteří se proto rozhodli svoji práci opustit,“ uvedl vědec SYRI.“ Konec citace. Tomu říkám dobře „předžvýkaná“ zpráva pro líného novináře. Osobně bych očekával odkazy na výzkumné zprávy, aby je mohl žurnalista sám posoudit. Hodnota novinářské práce závisí především v kritickém zhodnocení předkládaných informací. 

Jak problému čelit? – Dobrou radu dá ti každý přítel

V tiskové zprávě neopomenou zdůraznit jméno pana Hlaďa, hlavního řešitele, a to opakovaně. Zajímalo by mě, zdali sám sebe citoval pan Hlaďo, nebo u pana Hlaďa „šplhal“ někdo z jeho podřízených – jen cituji: „Podle Hlaďa by měli učitelé od vedení školy získat podporu při rozvíjení dovedností, jako je zvládání konfliktních a stresových situací, self-management či time-management. Ředitelé by měli v neposlední řadě také podporovat work-life balance učitelů, aby měli dostatek času na odpočinek, na svoji rodinu, rozvíjení zájmů. Celkově tedy můžeme říci, že by škola měla podporovat pracovní schopnost učitelů. Nejde pouze o to, aby učitel uměl dobře učit, ale aby měl dostatečnou duševní a fyzickou kapacitu vypořádat se s každodenními pracovními nároky učitelské profese. Kromě poskytování dostatečného volna a vytváření příležitostí ke vzdělávání a osobnostnímu rozvoji mohou školy svým učitelům poskytnout například služby kouče či supervizora. Obojí by mohlo být pracovní náplní školních psychologů,“ uvedl vědec SYRI. Konec citace.

Zajímalo by mě, jak bude ředitel pečovat o můj vztah k rodině a o mé zájmy. Čas mi možná uvolnit může. Ale jak zaručí, že jej nestrávím v hospodě? Nebo to bude právě ten čas, který mám strávit u kouče či supervizora?

Něco podobného, povinné diskuse nad plány osobního rozvoje, už ve školství máme. Sám za sebe mohu uvést, že mě povinnost bavit se s kýmkoliv o svém osobním rozvoji obtěžuje. Takové rozhovory vnímám jako vměšování do svého soukromí, kam stejně nikoho nepustím. A myslím, že obdobně tuto nevyžádanou „podporu“ vnímá více učitelů. Jednoduše proto, že po našich osobách a jejich rozvoji nikomu nic není. 

Tužtička v kvadrantu A7?

Je až dojemné, jak by nám, učitelům, každý rád pomáhal. Zvláště když na to jsou vyčleněny patřičné granty. Ale myslím, že to mu tak bylo i dříve. Podívejme se na práci kolektivu Katedry duševní hygieny, který také plnil „státní výzkumný úkol“ v podání Jana Svěráka:

 

Jednou týdně s kolegy na pivo

Líbila se vám ukázka z filmu? Nepochybuji o přínosu práce kolektivu Filozofické fakulty MU a neziskové organizace Age Management. Přesto se domnívám, že většina učitelů se bez jejich práce ráda obejde. K udržení duševního zdraví opravdu stačí řídit se zdravým rozumem a jednou týdně navštívit s kolegy z práce restauraci.

Mimo půdu školy si člověk dovolí říci věci, které by ve škole neřekl, ať už jde o podstatu sdělení, třeba že je něco blbost, případně si můžeme ulevit jadrným výrazem, tady jde o formu. V této neformální atmosféře lze probrat jak metodické otázky, tak i výchovné problémy. Ale také organizační otázky. Člověk potřebuje „odventilovat“ nesmysly a vyslovené hlouposti, které do nás Ministerstvo školství i jiné organizace tlačí. Kde jinde říci „na plnou hubu“, že inkluze poškozuje děti, že na školách klesá úroveň výuky, protože „obskakujeme potřebné“, a že se na školách neučí, protože děláme nesmyslné projekty?

Budeme takové věci povídat školnímu psychologovi, který je na výplatní pásce našeho šéfa? Kdepak. Toto si dovolíme říci právě a jenom v hospodě. Dovolíme si to právě proto, že se v hospodě se scházíme s lidmi, kteří jsou nám blízcí a kterým důvěřujeme. 

A opět chvála hospody

Hospoda je místo duchovní očisty, ne psycholog. Hospoda je taková duchovní umývárna, kde se pořádně vysprchujeme, umyjeme se a také si nahlas zanadáváme (kolik z nás si ve sprše zpívá?), než vyrazíme očištěni na cestu domů. Protože domů škola nepatří. Ještě jste nebyli po práci s kolegy v hospodě? Zkuste to! Když už nic jiného, je to fajn zakončení týdne.

 

Vložil: Stanislav Korityák