Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Luděk Ševčík: Slovo mír se prezentuje jako nedemokratické, vlastizrádné, nahrávající Putinovi. Vaše dopisy

02.10.2022
Luděk Ševčík: Slovo mír se prezentuje jako nedemokratické, vlastizrádné, nahrávající Putinovi. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Holubice míru mezi listovím

Válka na Ukrajině stále probíhá a na různých frontách eskaluje. Napětí mezi Evropou a Ruskem roste. Řešení je i po půl roce v nedohlednu. Po míru se nevolá. Mluví se jen o válce a přemýšlí se, jak nepřítele zničit, ne jak ukončit celé to fiasko naší civilizace. Mír je sprosté slovo. Paslovo, jak píše Luděk Ševčík.

„Měl jsem sen,napsal Luděk Ševčík a pokračoval: „Na rozdíl od snu M. L. Kinga to byl sen hrozný. Zdálo se mi o jaderné válce. Viděl jsem záblesk, obrovský hřib a tlakovou vlnu. Řítila se mým směrem a já jsem byl hrůzou bez sebe. Co se, proboha, stane s mými vnoučaty, dětmi a vůbec všemi blízkými? S mými známými? Se světem, s lidmi? Byla to hrůza neskutečná! Probuzení z takového snu je vždy úleva. Ale tahle úleva nebyla kdovíjaká. Ten sen je totiž až příliš reálný. Tak, jak ještě nikdy nebyl! A my, přestože jej prožít nechceme, nic proti jeho zreálnění neděláme. S mlčením posloucháme bláznivé Trussové, bláznivé Medveděvy a další bláznivé, kteří hovoří o použití jaderných zbraní, jako by se jednalo nějakou téměř všední bezpečnou záležitost.

Nechali jsme se totiž spoutat. Nechali jsme si vzít právo rozhodovat o nás, našich životech. Nechali jsme si vnutit, že to, co se nehodí těm nahoře, je špatné. Přímo trestuhodné! A abychom netápali, byl vytvořen tzv. Slovník slov a paslov. Třeba termín sociální turistika, německy Sozialtourismus. Je naprosto běžná, a to v obrovském množství. Ožebračuje místní obyvatelstvo na úkor převaděčských mafií a kapitánů průmyslu, tyjících ze stovek tisíců nových, státem dotovaných zákazníků. Zřejmě proto byl tento termín v roce 2013 zařazen do slovníku paslov. A každý, kdo jej použije, už dostane nálepku nedemokrata. A v Rakousku se zase naopak v roce 2015 zvolilo slovo roku Willkommenskultur, kultura vítání. Je to zjevná manipulace. Zastrašování těch s jiným názorem. Náhubek.

Nyní, ač se to zatím přímo veřejně neuvádí, se zdá být paslovem roku Mír. A slovem roku Válka. Slovo mír se prezentuje jako nedemokratické, vlastizrádné, nahrávající Putinovi. Zatímco válka a její podpora je naopak vrcholem demokracie! Tedy ta na té naší správné straně. Přináší sice obrovskou spoustu mrtvých, a tak dělá z dětí sirotky a z žen vdovy. Přináší sice obrovskou spoustu raněných a zmrzačených. Přináší sice obrovskou bídu a zničení kvalitního života po řadu generací. Ale přináší také hlavně obrovské zisky. Všem těm asociálním obchodníkům s nástroji a stroji na zabíjení a mrzačení. Všem těm asociálním keťasům s energiemi. A ti nyní zjevně určují, co je slovo a co je paslovo. Asociálové, sociopati, psychopati.

Už chápu jejich boj proti Lennonovi, jeho Give Peace a Chance – dej šanci míru! Mír je a bylo pro ně vždy paslovo, mír by jim totiž vzal jejich obrovské peníze! Vymývají nám mozky přes koupená média, vnucují nám, že čím více mrtvých, čím větší eskalace konfliktu, tím lépe! Ano, ale jen pro ně! Přestaňme je poslouchat, přestaňme je nechat o nás rozhodovat! Zvolme si svá vlastní slova a paslova roku! Zvolme slovem tohoto roku Mír a paslovem Válka! Zaplňme náměstí nejen bojem proti chudobě, ale bojem za mír! Můžeme spustit lavinu, která se prožene Londýnem, Moskvou, Pekingem i Washingtonem. Stopněme války, hrozící jadernou katastrofou! Chtějme, a hlavně vyžadujme mír! Máme na něj plné právo!

 

Máme na mír plné právo. Nemusíme trpně poslouchat volání po ještě větším prolévání krve. To jsou ale zvláštní slova. Člověk až cítí, že by za ně měla padnout trestně právní odpovědnost. Mír. Sprosté slovo. Obzvláště v době, kdy se bojuje o zdroje a přetahuje se o sféru vlivu. V době, kdy si velmoci začaly vyřizovat nesplacené účty.

Jenže my nejsme povinni plnit přání velmocí. Jsme násilně nuceni se jim podřídit. To na nás dopadají důsledky jejich chování. Těch sociopatů a psychopatů, kteří si s cynismem sobě vlastním přivlastňují roli osudu v životech obyčejných lidí, kteří jsou základem veškeré civilizace. To na nich, na nás, všechno stojí. I ochota s nadšením křičet válka a s odporem slovo mír.

Někde jsem četl o americkém prezidentu Nixonovi. Stál u okna Bílého domu, hleděl na desítky tisíc protestujících proti válce ve Vietnamu. Vedle něho stál válečný jestřáb z Pentagonu a vemlouval prezidentovi, že válku během okamžiku vyhrají, když na Vietnam svrhnou atomovou bombu. A Nixon se s pohledem upřeným na protestující zeptal: Jak dlouho bude trvat, než sem doběhne ten dav a zlynčuje nás? Vím, nejspíš jen legenda. Nixona nezastavil strach před davem, ale realita, kdy když by USA použily atomovou bombu, reakce Sovětského svazu by byla obdobná. Však v obdobné roli válečného pole velmocí byl před padesáti lety Vietnam a teď je Ukrajina. Ale přesto k ukončení války přispělo právě i neuvěřitelné vzepětí americké veřejnosti, která válku odmítala a hlasitě volala po míru.

I my bychom mohli volat po míru. Hlasitě, napříč planetou. Vyvolat globální nechuť k válce. Odpor k válce. Vyvolat nechuť k válce hlavně v Rusku a v USA a v evropských metropolích. Masové protesty. Křik, že bylo dost krveprolévání a neúcty k životu člověka.

Válka slouží jen zlu a ničemu než zlu. Zabíjí, ničí, vyvolává nesmiřitelnou nenávist, dává potvrzení naší civilizaci, že je stále nevyzrálá a ubohá ve své sebestřednosti.

Ale jak to udělat? Ustoupit Putinovi, nechat ho obsadit Ukrajinu a dělat, že se nic neděje? Ale vůbec, jen uvést do jednání a do přemýšlení slovo mír. Mír. Křičet mír. Přes celou zeměkouli. Mír. Chceme mír. Zasloužíme si mír. Máme právo žít v míru. Jsme ti, kterými se krmí kanóny. Sprostý kanónenfutr, na kterém nezáleží. Nemusíme jím být. Nechceme jím být. Na Ukrajině i v Rusku jsou do války povoláváni muži se svými sny. Jeden chtěl mít autoopravnu. Další se viděl na univerzitě, chtěl věnovat svůj život záchraně životů na operačních sálech. Další si snil o vlastní firmě. Další měl rozehranou počítačovou hru a rozdělanou holku odvedle, s kterou chtěl mít tři děti a splacenou hypotéku. Dalšího bavil fotbal. Další se těšil, až svoji mámu překvapí první výplatou. Další se pyšnil sbírkou pivních víček. Další uměl přemet ze stoje. Dalšímu šla matika. Další má doma dvě děti a rád s nimi chodil na houby.

Všichni, kompletně všichni jsou a byli neopakovatelní, jedineční, řešili svůj strach ze smrti, učili se poznávat, milovat i nenávidět. Stejně jako my, kteří jsme sekundárními oběťmi války. A je úplně jedno, z které byli strany. Byli to lidé. Jsou to lidé. Teď je zabíjí. A oni zabíjí. Stali se státem podporovanými vrahy. Jsou součástí nenávisti, zla, zrůdnosti. A přitom by rádi se svými dětmi na houby, rádi by dohráli počítačovou hru, splatili hypotéku, sehnali do své sbírky víčko od piva ze Zimbabwe, rádi by postavili svou firmu. Jenže ne, psychopati a sociopati začali řídit jejich životy.

Hodnota lidského života a snaha uchránit ho před utrpením a bolestí by měla převažovat všechny ostatní touhy. Vím, je to naivistické, ale, sakra, pravdivé.

A stačí jen myslet na mír, chtít mír, volat po míru, tlačit na to, aby se středobodem jednání stal mír a jen mír. Máme tu společnost špatně postavenou, když se do našeho vedení dostávají převážně psychopati a sociopati. U nás, v Rusku, za velkou vodou, kdekoliv. Něco je strašně špatně. Stále ještě. 

V tomto pak není redakce Krajských listů jednotná. Část volá po tom, aby se středobodem jednání stal mír, druhá část volá po tom, že míru se dosáhne, jen když se porazí Rusko. Nepereme se pro své rozdílné názory. Prostě svět a řešení jeho problémů vidíme jinde a jinak, což z nás nedělá nepřátele na život a na smrt. ... Jdeme v redakci světu příkladem, abych tak řekl.

Vložil: Štěpán Cháb