Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Peťo, přitlač, pořád je to málo. Komentář Štěpána Chába

komentář 23.09.2022
Peťo, přitlač, pořád je to málo. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolení Petra Fialy

Popisek: Člověk roku Petr Fiala při přebírání ocenění Člověk roku

Člověk roku Petr Fiala (na vedlejšák i premiér ČR) měl zase jednou týden. Nasedl do letadla, odletěl potěšit svou přítomností Velkou Británii a dopustil se tam několika vyjádření. Posadili ho podle pevných pravidel. Člověk roku tak potlačoval slzy nadšení, že je mezi velkými kluky, na štokrlátku přesně za americkým prezidentem Joe Bidenem. A byla to čest, hluboká čest a pocta a kadeřnický zážitek.

Podle pravidel zasedacího pořádku při pohřbu britského monarchy ale vyšlo najevo, že státníci se usazují podle toho, kdy byli uvedeni do své funkce. Kdybychom tedy žili v alternativní realitě a na pohřeb Alžběty II. by byl pozván i ruský prezident Vladimir Putin, oba, jak Člověk roku, tak i Joe Biden, by vyvalení jako sůvy hleděli na jeho temeno. A to už by taková čest, předpokládám, nebyla.

Donald Trump, bývalý prezident USA, zkonstatoval, že Joe Biden seděl mezi lídry zemí třetího světa a že on by seděl na daleko lepším místě. Ale Trump je lump. Takže jeho slova není nutné brát v patrnost. Takhle ponižovat Člověka roku. Troufalost, ještě že toho Trumpa vyšachovali a pronásleduje ho FBI i americká justice. Měli by mu za taková slova vypnout doma i teplou vodu a rozbít mu splachování, aby trpěl jako to zvíře.

Ale stejně, politika v kostce. Sebestřední se předhánějí v tom, kdo seděl na lepším místě s tím, že by nejspíš všichni nejradši seděli zesnulé královně na břiše, aby na ně bylo dost vidět. A stejně by se hádali, kdo sedí na tom břiše vedle koho a co to znamená. A my se divíme, že jsme v mnohočetné celosvětové krizi, když to vedou takoví… lidé roku.

Člověk roku Petr se dopustil i dalšího sebesvatořečení u toho, když Karlu III., jemuž umřela máma, kterou právě pohřbíval, připomínal, že před dvanácti lety jako budoucí Člověk roku dělal rektora na Masarykově univerzitě. A jako bych to viděl i s obrázky a tlumočením pro neslyšící: „Helou, ajem Pítr Vijolet, ajem men of d jír, aj líd Masaryk univerzity, tventy jír egou, jů remembr, bro?“ Karel III., hlavu v pejru z nefungujících propisek a dvou tisíc potentátů, kteří si s ním chtějí na pohřbu jeho mámy udělat propagační fotečku pro svůj regionální tisk, jistě ocenil Fialovu jedinečnost. Neměla by se funkce rektora v případě Člověka roku přejmenovat na rektála? Já nevím, možnost by to byla.

Tyto dvě události nám dávají jistý klíč k tomu, jak se bude chovat Člověk roku při nějakém hromadném setkání politických pohrobků naší civilizace, kde potká senilního Joe Bidena. Přistoupí k němu, gestikulací srazí k zemi jeho ochranku a s dýchavičným nadšením Hujera s pytlíkem čerstvých švestek Bidenovi bude připomínat, že na pohřbu Alžběty mu dýchal na zátylek a že to byla čest (pro Bidena, samozřejmě, ten to sice ještě neví, ale měl by vědět, měl, vždyť mu na zátylek dýchal Člověk roku a chrabrý ochránce barmských žen). „Jů remembr, bro?“

Jisté taškařice jsme se dočkali i při letu našeho speciálního Člověka roku speciálním vládním letem. Přičemž Velká Británie důrazně žádala, aby provinční politici přiletěli běžnou linkou. Jenže mezi tu chátru z komerčních letů se Člověk roku a barmský gentleman přece cpát nebude. A tak nastartovali speciální vládní aeroplán a vyrazili dobýt si slávu v Albionu tak nějak na pankáče. Odtamtud musel speciál s nepořízenou zpět do domoviny a Fiala dostal od nějakého britského pucfleka decentně vynadáno. Načež si Člověk roku zapomněl zabůkovat letenku zpět komerčním letem (však víme, s chátrou jezdit nebude), takže pro něj zase musel letět speciální vládní aeroplán z domoviny do Albionu. A zase zpět. Na kolik nás to přišlo? Jak se můžeme tak hloupě ptát, když Rusko právě válčí na Ukrajině, odpověděl by jistě Člověk roku a v rozčilení by při gestikulaci srazil tazatele k zemi.

Máme dobrého premiéra. Chytá odlesky velkých kluků, jejichž hru na pískovišti celého světa může od rantlu pozorovat a sám sebe mylně utvrzovat, že i on je ten velký. Je to dobře. Sebevědomí našemu premiérovi musíme přát. Jen aby ho rozpumpoval i při okrádání České republiky o budoucnost. Totiž při ochraně budoucnosti České republiky. Který démon mi tam nacpal slovo okrádání? Který to byl? Přiznejte se.

 

Vložil: Štěpán Cháb