Budou třídy pro hloupé a pro chytré? A kdo bude učit fyziku Einsteina? Pojďme hovořit o školství s učitelem
18.09.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Škola, ilustrační foto
Dostal se mi do rukou článek, pojmenovaný Organizace ve vzdělání se neshodnou na možném rozdělení učiva v základních školách. Článek se zabývá záměrem Ministerstva školství rozdělit učivo základních škol na základní – označované jako jádrové - a rozšiřující. Základní učivo by měly zvládnout všechny děti, rozšiřující jen některé. Tento záměr byl schválen už v roce 2020 a za určitých podmínek by nemusel být špatný, pokud se udělá dobře. Opravdu je nesmysl trápit dítě, které nepatří na základní školu, věcmi, které přesahují jeho chápání. To je, bohužel, následek inkluze.
„Organizace ve vzdělávání“ – kdo to je?
Jako první mě v článku zaujalo sousloví „organizace ve vzdělávání“ – o jaké organizace se jedná? Co dělají, když to jsou „organizace ve vzdělávání“ a přitom se nejedná o školy? Všimli jste si, že ve větě zcela chybí sloveso? To je ten činný prvek jazyka, který nám řekne, CO DĚLAJÍ. A není tam ani přídavné jméno, které by nám alespoň řeklo, JAKÉ to jsou organizace.
Mám si zkusit chybějící slovo doplnit sám? VYUČUJÍ? To ne. PRACUJÍ s dětmi? Také ne. „KAFRAJÍ“ do vzdělávání? ŠKODÍ vzdělání? PARAZITUJÍ na dotacích, určených pro vzdělávání? Realizují na dětech, které nemají možnost úniku, svou zájmovou agendu? Slouží nadnárodním společnostem? Netuším. „Organizací ve vzdělávání“ by vlastně mohla být i úklidová firma, provádějící úklid na školách.
V každém případě jsou to všechno neziskové organizace. A jako takové jsou to podle zákona zájmová sdružení, sdružující skupiny osob se stejnými ZÁJMY. Nikoliv odborné organizace. Z legislativního hlediska se jedná o organizace na úrovni Svazu zahrádkářů nebo třeba spolku Stálá konference cvičitelů morčat. Nevím, zda existuje, ale vypište dotační titul a určitě nějaká taková neziskovka vznikne.
Děti byly nějak rozdělené vždycky
Že jsou děti různě nadané pro různé činnosti je přirozené a je to tak v pořádku. Je dobře, že v konečném důsledku „ten dělá to a ten zas tohle“. Otázkou individuálního přístupu k různě nadaným dětem se školství nějakou formou věnovalo vždy. Lišila se jen forma. Jednou to byly zvláštní školy, jindy víceletá gymnázia či specializované třídy – sportovní, matematické, výtvarné atd.
Nyní Ministerstvo školství přichází s návrhem na „jádrové a rozšiřující“ učivo. Tento stav tu už ve skutečnosti reálně funguje od roku 2016 na základě úprav RVP a navazující vyhlášky Ministerstva školství z 21. 1. 2016. Ta v podstatě stanoví minimum, které by měli zvládnout všichni žáci, tedy i ti, kteří mají úlevy. Vyhláška zároveň umožňuje některé formy práce s nadanými žáky, např. učit se některý z předmětů o ročník výš, doplňovat učivo nad rámec školního vzdělávacího programu atd.
Jak lze rozdělení učiva na základní a rozšiřující realizovat?
V zásadě rozdělení učiva lze realizovat ve třech variantách:
Určí se jádrové a rozšiřující učivo tak, jak navrhuje vláda. Chápu-li to správně, mělo by to být jako u zubaře – standard a nadstandard. Trochu přeháním, ale to riziko, že školy budou poskytovat jen standardní minimum, tu existuje. Zatímco dříve se říkalo, že každé dítě má nárok na maximální dosažitelné vzdělání (rozvoj), dnes už se setkávám s formulací „poskytnout přiměřené vzdělání“. Nikoliv maximální. Je to logické. Pokud máme ve škole inkluzi, tak nadané děti nemají šanci svůj potenciál plně rozvinout, a stát by tak mohl být žalovatelný, že je poškozuje. A dle mého je stát vnucenou inkluzí opravdu poškozuje. Sečteno, podtrženo – v této variantě by bylo stanoveno nárokové minimum znalostí, na které má žák nárok, a za ostatní by si musel (časem) připlatit. Nevěříte? Vzpomeňte, jak se nám salámovou metodou změnilo zdravotnictví z bezplatného na placené.
Pak je tu druhá varianta, kterou navrhli zástupci SKAV, EDUin a Asociace ředitelů základních škol (také neziskovka). Podle nich by měla být stanovena pouze dolní hranice vědomostí, ale bez omezení horní hranice – označované jako rozvíjející učivo. Ač k těmto organizacím většinou bývám kritický, tentokrát s nimi musím souhlasit.
Třetí varianta je tak trochu moje, protože se touto otázkou už delší dobu zabývám. Základní učivo bude na současné úrovni, přičemž si žáci budou moci VYBÍRAT z povinně volitelných předmětů, jeden náročnější než základ a druhý méně náročný. Uvedu příklad. Třeba v matematice bude kromě základní úrovně výuky možnost vybrat si mezi přípravkou na střední školu a doučováním matematiky. Díky tomu se šikovní žáci nebudou na hodinách nudit a slabí nebudou brzdit výuku. Jak můj vzdělávací koncept vypadá, se můžete podívat ZDE.
O nadané už systém začíná pečovat. Na průměrné stále kašle
Otázka, jak nemrhat potenciálem šikovných dětí, mě už trápí delší dobu, protože tento problém vidím dnes a denně, na rozdíl od politiků a ministerských úředníků. Proto hledám cesty, jak šikovné děti rozvíjet na systémové úrovni, ale též přímo v hodinách. Bohužel Ministerstvo školství se touto otázkou po mnoho let příliš nezabývalo. Většina „projektů“ a „programů“ byla zaměřena na děti nějak „znevýhodněné“, přičemž se zcela ignorovaly děti průměrné a nadprůměrné.
Až v poslední době začínají naši politici zjišťovat, že se bez schopných lidí neobejdou, a tak začali „bít na poplach“, že není postaráno o nadané žáky. Tedy že oni sami se nepostarali o nadané žáky. Jak také mohli? V změti hlasů lobbistů hlas běžného rodiče a učitele naprosto chyběl. Nyní byly vypsány dotace na péči o nadané, a tak začíná péče o nadané. Na průměrné žáky se stále „kašle“.
Tvůrčí člověk potřebuje svobodu
Opravdu někdo věří, že jsou řešením rozvoje nadaných dětí třídy pro nadané žáky? Já si myslím, že ne, a to ze dvou důvodů:
Skutečně nadaný člověk potřebuje pro svůj rozvoj jen volné pole působnosti – cestu si najde sám. Z toho vyplývá, že není možné vytvořit nějaký specializovaný vzdělávací program pro nadané žáky. Nadání obsahuje určitý neřiditelný tvůrčí prvek, který nejsme schopni předem určit, a tedy ani naplánovat. Navíc geniální děti nemůže učit průměrný člověk. Řídit mohu jen toho, koho intelektuálně přesahuji.
Problematický je i samotný výběr dětí do tříd „pro nadané“. Kdo určí, zda je žák nadaný? Pěkné známky ne vždy znamenají nadání. Někdy se jedná jen o obyčejnou poslušnost. A jindy zase o obyčejnou lenost. Proto mají hodné holčičky ve škole dobré známky, zatímco zlobiví kluci nikoliv. Ale všimněte si, že mezi špičkovými vědci převažují muži. Není to jen otázka mateřství. Zatímco „hodná děvčata“ dlouho plnila přání svého okolí, a dosahovala tedy vzdělávacích úspěchů, „zlobiví hoši“ si dělali, co chtěli, a „vypracovali se“ v tom, co je opravdu bavilo. Nevěříte? Běžte se podívat k U-rampě, co dokážou nejhorší žáci vaší školy!
Einstein s Masarykem by dnes jistě dostali asistenta
Troufám si tvrdit, že Einstein by v dnešní době mezi nadané žáky rozhodně vybrán nebyl. Však měl také ve škole špatné známky, nenosil ponožky, a mám dokonce pocit, že i propadl! Ani profesor Masaryk na tom v mládí nebyl o mnoho lépe. Ten dokonce pohrozil učiteli, že ho zmlátí pohrabáčem. Jasná porucha chování! Myslím, že by oba dva v současném „inkluzivním systému“ seděli „medikováni“ vedle asistentky pedagoga, ta by za ně psala sešity a hoši by se váleli po lavici.

Vložil: Stanislav Korityák