Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Opičáci dobývají Cukrovou homoli. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřinácté křížem krážem za zvířátky

17.09.2022
Opičáci dobývají Cukrovou homoli. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřinácté křížem krážem za zvířátky

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Malý desperát a udatný bojovník kosman bělovousý z podhůří Cukrové homole nebojácně pózuje před fotoaparátem

V třináctém dílu putování po stopách zajímavých tvorů, kteří s námi sdílejí naši planetu, zamíříme přímo do epicentra zuřivé války mezi opicemi a člověkem. Kosman bělovousý, rozježený maličký opičák a zároveň udatný hrdina, totiž dobyl již prakticky celé Rio de Janeiro, obsadil městské parky, a dokonce i pralesní podhůří falické hory Pão de Açúcar neboli Cukrové homole.

Ikonická hora nenese své jméno nadarmo a opravdu se pyšní tvarem, který cukrovou homoli, z níž si naši předkové odsekávali kousky cukru na oslazení melty, nápadně připomíná. Pão de Açúcar se již po tisíce let výbojně tyčí v zátoce Guanabará celých 396 metrů nad mořem, a jedinečně tak dotváří strhující panoráma, které z palub lodí vidí námořníci a pasažéři, připlouvající do Ria po vlnách Atlantského oceánu. Není proto divu, že jsou Cukrová homole a její blízké okolí plné štěbetajících turistů a hora sama jedním z nejznámějších symbolů nejen Ria a Brazílie, ale i celé Jižní Ameriky.

 

kosman

Kosmani jsou neobyčejně obratní a neexistuje snad překážka, kterou by nezdolali

No a právě do téhle napůl maloměstské a napůl velkoměstské idylky vtrhli maličké opičky kosmani bělovousí. Podle biologů a ekologů však zde nemají co pohledávat. Správně mají totiž spořádaně žít v lesích státu Bahia na severovýchodě země, a nikoliv na turisty oblíbeném jihu. Díky své velké přizpůsobivosti, a především značné houževnatosti, kterou by v jejich patnácticentimetrových huňatých tělíčkách nikdo nečekal, se však opičky sešikovaly a nedbajíc geografické mapy svého rozšíření, postoupily dál, než je z lidského pohledu zdrávo.

 

kosman

Opička se tváří jako neviňátko, ale sežere všechno, od housenek po ještěrky

Průšvihem totiž je, že kosmani sežerou všechno, od ovoce přes houby a hmyz až po ještěrky či ptačí mláďata. Ještě větším problémem ale je, že z lovišť vytlačují své méně schopné a mírnější příbuzné, nebo se s nimi dokonce kříží, a tím kazí takzvané dobré druhy. Tohle jim samozřejmě u ochránců přírody nemůže projít, a tak nastoupí brutální síla. Opičáci naštěstí nejsou (alespoň v to doufám) přímo likvidováni, ale lapáni do pastí a uspáváni šipkami z pušek a foukaček. Vypadá to tak, že zatím v lokálních městských bitvách vítězí, ale zdá se, že nakonec lidé přece jenom získají navrch, a to především díky injekcím, které chyceným zajatcům aplikují. Po nich se totiž opičky nemohou dále rozmnožovat. Některé opičáky možná pustí, ale většinu jich odvezou zpátky do jejich původní vlasti. Píšou to alespoň v místních novinách, ale nejsem si jistý, zda se tomu dá tak docela věřit.

 

kosman

Kosmani bělovousí z lovišť vytlačují své méně schopné a mírnější příbuzné. Koho mi to, sakra, připomíná?

Když jsem se letos v červenci procházel po nábřeží pod Cukrovou homolí, neviděl jsem ani jednoho kosmana. Velmi mě to mrzelo, protože jsem si z předchozích let tyto ježaté darebáky, loudící po vás jakoukoliv pochoutku, prostě zamiloval. Jejich téměř lidská mimika a pisklavé ševelivé hlásky, jimiž spolu komunikují nebo vám sprostě nadávají, jsou prostě neodolatelné stejně jako jejich drobné hubené ručičky, které k vám z větví okolních stromů a keřů nebo třeba i zábradlí prosebně natahují. Teprve když jsem se s ,postcovidovým' chroptěním a funěním vydal vzhůru pralesem k podhůří Cukrové homole, zvanému Morro Urca, jež končí nějakých sto metrů pod samotným vrcholem, na který se ovšem dostanete pouze lanovkou, jsem ty maličké desperáty znovu uviděl. Jako vždy obtěžovali smějící se turisty, elegantně před nimi poskakovali a loudili další a další lahůdky. Nebylo jich zdaleka tolik jako v minulých letech, ale byli tu stále. Drží se zkrátka statečně, chlapíci jedni ušatí!

Je to neekologické, nezoologické a nekolegiální, ale já těm malým drsným opičákům držím palce. My lidé ničíme přírodu s děsivou bezohledností, a když totéž, samozřejmě v nekonečně menší míře, udělají drobní kosmani, tak je hned začneme kastrovat. Někde se asi stala chyba.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma