Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Holčička, s níž nikdo ani nepočítal aneb Kde se vzala důstojná panovnice s duší temperamentní divošky. Tajnosti slavných

12.09.2022
Holčička, s níž nikdo ani nepočítal aneb Kde se vzala důstojná panovnice s duší temperamentní divošky. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením The Royal Family

Popisek: Její královská výsost princezna Elizabeth Alexandra Mary z Yorku, budoucí královna Alžběta II.

AUDIO / VIDEO Se šlechtickým titulem se sice už narodila, zpočátku se ale zdálo, že na post nejvyšší má šanci jen nepatrnou. V deseti letech jí ale nečekaně obrátili život naruby zamilovaný strýc a žena, kterou okouzlil královský majestát.

Její Veličenstvo královna Alžběta II., z milosti Boží královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Jejích dalších říší a území, Hlava Commonwealthu a Ochránkyně Víry. Takový titul kdyby mi osud přidělil, musela bych se ho nejspíš učit zpaměti hodně dlouho, když připustím, že jen číslo vlastního mobilu jsem si zapamatovala až po zhruba dvou letech. (Proč také, když sama sobě nevolám, takže ho znát nepotřebuji.) V těchto dnech miliony truchlí nad odchodem ženy, která byla navzdory upřímné celoživotní snaze plnit vzorně povinnosti, s nimiž původně vůbec nepočítala, plná rozporů. Jedno jí ale musím upřímně přiznat, před její vnitřní disciplínou smekám. Žít déle než sedmdesát let, čtyřiadvacet hodin denně, pod drobnohledem veřejnosti a podřizovat se leckdy téměř středověkým pravidlům dvorního protokolu je výkon téměř nadlidský. Je mi jasné, že bych to nedokázala a stala bych se černou ovcí rodiny a rebelkou. Tou koneckonců tu a tam byla i Alžběta II.

 

Svatba Alžbětiných rodičů v roce 1923:

Elizabeth Angela Marguerite Bowes-Lyon, pocházející ze starobylého skotského šlechtického rodu hrabat ze Strathmoru a Kinghornu, kteří byli potomky skotských králů, dvakrát žádost o ruku odmítla, na vytoužené ANO čekal budoucí král Jiří VI. dva roky. Byl první, kdo si vzal ,pouhou‘ šlechtičnu, do té doby se přivdávaly do rodiny jen ženy z jiných královských rodů. A britská veřejnost to tehdy považovala za gesto modernizace.

Třetí v pořadí

Její královská výsost princezna Elizabeth Alexandra Mary z Yorku se narodila 21. dubna 1926 v půl třetí ráno v londýnské čtvrti Mayfair, v domě prarodičů z matčiny strany v Bruton Street č. 17, jako prvorozená dcera tehdejšího vévody a vévodkyně z Yorku, pozdějšího krále Jiřího VI. Měla jediného sourozence, o čtyři roky mladší sestru Margaret. Pokřtěna byla v soukromé kapli Buckinghamského paláce yorským arcibiskupem Cosmo Gordon Langem Alžběta (Elizabeth) po matce, Alexandra po dánské manželce krále Eduarda VII. a matce jejího dědečka Jiřího V., která zemřela půl roku před křtem, a Marie (Mary) po Marii z Tecku, babičce z otcovy strany. Když se narodila, byla po strýci Eduardovi a svém otci až třetí v pořadí nástupnictví na trůn, takže se s možností jejího budoucího panování vlastně ani moc nepočítalo. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se stal 20. ledna 1936 panovníkem strýc Eduard VIII. a předpokládalo se, že se ožení a bude mít děti.

 

Abdikace Eduarda VIII.:

Nevhodná partie

Jenže už po pouhém měsíci místo toho vyvolal ústavní krizi, když požádal o ruku členku americké prominentní vrstvy Wallis Simpson. Ta se poprvé provdala za pohledného pilota amerického námořnictva Winnfrieda Spencera, s nímž se v roce 1927 rozvedla, a v době, kdy poznala Eduarda, byla manželkou makléře Ernesta Simpsona, který kvůli ní opustil ženu a dítě. Jako muž prý na ni Eduard nezapůsobil, velmi ji ale zaujal lesk a sláva britské koruny. Na podzim 1936 se rozvedla se Simpsonem s podmínkou, že se půl roku nesmí stýkat s jinými muži. Eduard se pak ještě naposledy pokusil legalizovat ji jako svoji manželku tzv. morganatickým manželstvím, tedy že by nebyla korunována a jejich případní potomci by byli vyloučeni z nástupnictví na trůn. Návrh ale nebyl přijat, takže se musel rozhodnout mezi Wallis a královskou korunou a 11. prosince 1936 abdikoval. Na trůn nastoupil Alžbětin otec Jiří VI. a první, co udělal, bylo udělení titulu vévoda z Windsoru odstupujícímu Eduardovi. Alžběta se tak dostala do postavení následnice trůnu. Pokud by její rodiče pak ještě měli syna, měl by přednost, dalšího dítěte se už ale královský pár nedočkal.

 

Poprvé v rozhlase:

Škola pro Alžbětu

Obě princezny byly od počátku vychovávány doma, pod dohledem matky a guvernantky Marion Crawford, výuka se soustředila především na historii, jazyky, literaturu a hudbu. Aby se mohla stýkat s vrstevnicemi, byla speciálně kvůli ní založena dívčí škola, organizovaná Buckinghamským palácem na principu, podobném skautskému hnutí. Hlavními předměty v ní byly recitace a rétorika neboli mistrovství mluveného projevu, plavání, tanec, jízda na koni, vaření, péče o děti a vyšívání. Historii a ústavní právo ji soukromě vyučoval Henry Marten, profesor na chlapecké internátní střední škole Eton College, a problematiku anglikánského náboženství s ní osobně probíral arcibiskup canterburský. Učila se ale i moderní jazyky, takže mimo jiné dokonale ovládala francouzštinu. Od počátku druhé světové války až do Vánoc 1939 žila se sestrou na skotském zámku Balmoral, pak se přesunuly do Sandringhamu v Norfolku a v květnu 1940 na hrad Windsor.

Princezna válečnice:

Princezna v uniformě

Sice existoval plán na evakuaci celé panovnické rodiny do Kanady, její matka ho ale rázně odmítla slovy: „Mé děti nikdy neodcestují beze mě. Já nikdy neodejdu bez svého manžela krále. A král zemi neopustí.“ Dne 13. října 1940 Alžběta poprvé promluvila z windsorského hradu v rozhlasovém vysílání BBC. V populárním programu Children’s Hour oslovila britské děti, aby podpořila jejich naděje v době evakuace před nepřátelskými nálety a na závěr jim popřála dobrou noc i tehdy desetiletá princezna Margaret. Počátkem roku 1945 doprovázela Alžběta rodiče na cestě po Commonwealthu a v únoru 1945 se připojila k Ženskému pozemnímu pomocnému sboru (Auxiliary Territorial Service, ATS) jako nižší důstojnice Alžběta Windsor. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla funkce mladší velitelky. Byla posledním žijícím panovníkem, který sloužil během druhé světové války v uniformě, a nejspíš jediným, který si také uměl v autě sám vyměnit třeba převodovku.

 

People Will Say We're In Love:

Hit z muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II Oklahoma!

První a jediný

O pět let staršího Philippose Andreou von Schleswig-Holstein-Sonderberg-Glücksburg, prince řeckého a dánského, potkala poprvé v roce 1934 na svatbě jeho sestřenice, řecké princezny Mariny. Podruhé se setkali o pět let později při návštěvě námořní akademie, Alžbětě ale bylo teprve třináct, takže zpečetili přátelství na tenisovém kurtu limonádou a zázvorovými sušenkami, a pak jí Philip předvedl svou skvělou fyzickou kondici skákáním přes síť. Začali si dopisovat, znovu se ale mohli sejít až poté, co skončila druhá světová válka. A zrodila se láska, z níž královská rodina neměla právě radost. Mimo jiné býval totiž následnický pár před svatbou leckdy tak rozverný, že by to do nich sotva někdo řekl. Tak například když spolu ještě randili, měli rádi píseň Lidé řeknou, že jsme zamilovaní ze slavného muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina Oklahoma!. Na schůzkách s přáteli hrávali salonní hru na vraha, a když zhasla světla, končívali prý v tmavých zákoutích. A jednou se dokonce vypravili na maškarní bál, převlečení za číšníka a služku.

(Pokračování ve středu 14. září)

(zdroje: Wikipedia, Royal Family, Česká televize, Královna Alžběta II. a královská rodina, Královna Alžběta II., Sally Bedell Smith: Alžběta II., BBC, Český rozhlas)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská