Škola je na houby, říkají někteří rodiče. A mají pravdu. Pojďme hovořit o školství s učitelem
02.09.2022
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Taky do školy? Tam tě naučí štěkat!
Odjakživa někteří rodiče říkali svým dětem, „že je škola k hov…“. Fakticky jim tím sdělovali, že škola poskytuje malou přidanou hodnotu. A není to náhoda. Rodiče vzdělání hodnotí – a vždy hodnotili – právě z hlediska toho, jaký přínos má daná forma vzdělávání pro jejich děti ve smyslu jejich představ o budoucím zabezpečení svého potomstva. To je přirozené. I v přírodě se učí ptáče létat, „rybě“ plavat a „krtče“ hrabat. Každý z nich se učí něco jiného, ale vždy je to správně! Přesně podle budoucích potřeb. Mějme se však na pozoru, až nějaký progresivista začne učit ptáče plavat a „rybě“ létat.
Demokratické „žvásty“ a komunistické „kecy“
Z pohledu vývoje společnosti platí, že člověk dělá přesně to, co se vyplatí – co se osvědčí a co mu přinese nějaké výhody. Ne vždy se musí jednat o hmotný prospěch, ale většinou to tak je. Za komunistů bylo výhodné být komunistou. Bylo výhodné být v komunistické straně, papouškovat „komunistické kecy“ a být ve střehu před „buržoazními živly“. Dnes je výhodné být demokrat, papouškovat „demokratické žvásty“, mít v mobilu „tečku“ a být ve střehu před dezinformátory.
Předpokládám, že procento uvědomělých demokratických soudruhů je dnes zhruba stejné, jako bylo za předchozího režimu obyčejných soudruhů – měli jsme jich přes milión! Zkrátka, vždy se vyplatilo říkat „správné věci“, dělat „správné věci“ myslet si „správné věci“ a mít „správný postoj“. To platilo za komunistů i dnes. A stejně jako tehdy, i dnes se začínají rozevírat nůžky mezi oficiálně hlásanou „pravdou“ a realitou.
Vyrobím „stodvácu“, ale chci Mercedes
Problém je v tom, že lidé „to chtějí mít (v práci) lehké“, ale neuvědomují si, že výsledkem práce bez úsilí je nekvalitní výrobek. Nám za socialismu vyhovoval „piánko přístup“ k práci, jejímž výsledkem byla třeba Škoda 120. Ale „slintali“ jsme po Mercedesech. Nedocházelo nám, že můžeme mít jen takový Mercedes, jaký si vyrobíme. Pokud bychom totiž vyrobili Škodovku, ale koupili Mercedes, neměl by tu naši Škodovku kdo koupit, takže bychom byli bez výplaty. To, že komunisté nepustili západní výrobky na naše trhy (nebo jen omezeně), byla vlastně ochrana našeho pracovního trhu. Výsledkem byla nízká kvalita práce odůvodněná tím, že to či ono „nejde“. Svou nechuť dělat něco navíc si vždycky nějak zdůvodníme. Člověk prostě bez biče (ekonomického) nepracuje naplno. Ovšem oficiálně jsme překračovali plán a směřovali ke světlým zítřkům.
Výchova Trabantů v Čechách
Obdobná situace je v dnešní „přeideologizovaném“ školství. Děláme „projekty“, žáky nepřetěžujeme, začleňujeme kdekoho, pouštíme do škol neziskovky, papouškujeme s nimi „správné pravdy“, ale reálně neučíme. Jak hlásá vláda: „Důraz by se podle kabinetu měl do budoucna klást na občanské vzdělávání, etickou výchovu, finanční a mediální gramotnost a kritické myšlení.“ Přitom objem učiva se má snížit na polovinu! A já se jako hloupý učitel ptám – budou tito naši žáci vyrábět Trabanty, nebo Mercedesy? Obávám se, že to časem nebude ani ten Trabant. Kam takový vývoj spěje, geniálně zobrazuje film „Absurdistán“.
Pokud jste se na ukázku podívali, byly to dobře investované tři minuty vašeho života.
Kdo nepotřebuje vzdělání?
Pokud někteří rodiče nepřikládají vzdělání valný význam, musí pro to mít nějaký racionální důvod. Dříve se nezájem o vzdělávání týkal hlavně rodin, které děti potřebovaly pro práci na poli. Chovaly se racionálně – potřebovaly pracovní sílu.
Další velkou skupinou jsou ti, kteří sedí doma na sociálních dávkách. Proč by chodili do práce, když dostačující příjem mohou mít i bez vstávání a chození do práce? I to je racionální řešení.
Ale jak chcete dítě z takové rodiny přesvědčit, že má vstát a jít do školy, když vidí, že jeho rodiče večer hulákají, ráno vyspávají a mají i na alkohol a cigarety? Krásně to vykresluje film Roming: „Začal dělat všechny ty strašné věci. Začal pracovat.“
Školství je promořené aktivisty
Bohužel – dnes vzdělání začíná ztrácet hodnotu i pro střední třídu. Ale ze zcela jiného důvodu. Ne proto, že by o vzdělání nestáli, ale naopak proto, že o kvalitní vzdělání stojí. Jenže dnešní aktivisty prorostlé školství jim jej nedává. Není to jen otázka inkluze. Je to i otázka vzdělávacích programů, v nichž se rozsah učiva má snížit na polovinu, a ideologizace školství. I lidé patřící ke střední třídě už mají oprávněný důvod svým dětem říci, že je jim škola k ničemu. Bohužel.
Skutečně své děti neposílám do školy proto, aby jim někdo z neziskovky vykládal své rozumy a pro dobrou věc je zneužíval k charitativnímu žebrání s kasičkou. Posílám je do státní organizace. Ne do zájmového sdružení. Nestojím ani o to, aby mé dítě učil tzv. „odborník z praxe“ – člověk bez pedagogického vzdělání, který se ve svém oboru nedokázal uživit. Pro své děti si přeji profesionály, na které státu ze svých daní dávám nemalé peníze.
Vysokým školám se chytří lidé začínají vyhýbat
Netýká se to jen „základek“. Znám několik nadaných žáků, kteří se po střední škole rozhodli, že nepůjdou na vysokou školu, protože jim „nemá co dát“, a raději si k maturitě udělali výuční list.
Na vysoké školy naopak mnohdy směřují lidé, kteří potřebují dostat potvrzení, „že jsou chytří“ a současně získat možnosti uplatnění, které jim vysokoškolské vzdělání nabízí. Kdo jiný potřebuje potvrdit, že je chytrý, než hlupák? To se týče především tzv. „humanitních oborů“, kde nehrozí zřícení mostu nebo pád letadla. To je také důvod nebývalého zájmu o ony „měkké obory“, založené v podstatě na těžko průkazných „žvástech“.
Novodobý exodus
Prakticky všichni rodiče, kterým na vzdělání svých dětí záleží, se snaží své děti přesunout na víceletá gymnázia. A jsou ochotni za přípravné kurzy k přijímacím zkouškám dát nemalé peníze, pohybující se v řádu desítek tisíc korun. Samozřejmě jen ti, kteří si to mohou dovolit.
Jiné skupiny rodičů zase zakládají soukromé školy, případně si své děti učí doma sami. Je to ale cesta? My – učitelé, doktoři a ostatní lidé s vysokoškolským vzděláním (a kontakty mezi vysokoškoláky) máme na to, abychom si buď navzájem vypomohli, nebo zaplatili ony přípravné kurzy. Ale co obyčejní lidé, kteří poctivě pracují v továrnách, platí daně, a kteří na takové kurzy nemají dostatečný příjem? Zároveň však nejsou ani „socky“, takže od nikoho nic nedostanou. Není na čase začít zase poctivě a kvalitně učit namísto vymývání dětských mozků „občanským vzděláváním“?

Vložil: Stanislav Korityák