Neuvěřitelné kočky. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou poprvé křížem krážem za zvířátky
25.06.2022
Foto: Se svolením Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Staří Egypťané si zřejmě jako první ochočili divoké kočky. Své chlupaté miláčky navíc pěkně rozmazlovali.
Dvě fotografie koček v prvním dílu putování po stopách zajímavých tvorů, kteří s námi sdílejí naši planetu, dělí stovky let v čase, a navíc i tisíce kilometrů. Ta první micka je sice mumifikovaná, ale zato pochází ze světoznámých egyptologických sbírek Národního muzea v brazilském Rio de Janeiru. (Dnes už ji však neuvidíte, protože společně s jinými poklady vědění vzala za své při obrovském požáru.) Druhá, a hlavně živá kočka si zase hoví na sluníčku ve vietnamské metropoli Hanoji, na zápraží nefritové pagody Ngoc Son.
Výběr prvního snímku není náhodný, protože kočičí historie opravdu začala již 4000 let před naším letopočtem v Egyptě. Pramátí všech koček se tedy stala divoká egyptská kočka plavá. S definitivní jistotou však můžeme považovat kočku za domácí zvíře až od počátků egyptské Staré říše, tedy zhruba o 2000 let později. Kočka však nebyla považována pouze za lovce myší, drancujících egyptské obilné sýpky, ale časem se stala i domácím mazlíčkem a hystericky uctívanou ikonou. Významný antický historik Hérodotos píše, že pokud zachvátí dům požár, nestará se Egypťan o hašení do té doby, dokud není v bezpečí jeho kočka. Pokud zvíře uhyne, ostříhají si všichni obyvatelé domu vlasy na znamení smutku. Kdo kočku zabije, třeba i neúmyslně, propadá trestu smrti. Mrtvoly koček pak bývají napouštěny vonnými mastmi, zabaleny do pruhů plátna a pietně ukládány do hrobek.
Pečlivě mumifikovaná egyptská kočka z období římské okupace Egypta
Zatímco Egypťané své kočky rozmazlovali, v středověké Evropě jim byly v lidových pověstech přisuzovány démonické vlastnosti. Asi nejhloupější pověra praví, že spolkne-li dítě kočičí chlup, tak přestane růst, a podobně nespravedlivé je i rčení „falešný jako kočka“. Lidé dnes rozšířili domácí kočky opravdu po celém světě a přísně logicky vzato je kočka možná opravdu jediným typickým domácím zvířetem, protože není závislá na osobě člověka, ale právě na jeho domu.
Toto pravdivé rčení však poněkud nabourává neuvěřitelný, leč skutečně ověřený případ, který se stal rodině Andersonových z Kalifornie.
Líná kočka si hoví na sluníčku ve vietnamské metropoli Hanoji na zápraží nefritové pagody Ngoc Son.
Když se školní inspektor Anderson musel odstěhovat do Oklahomy, chtěli s sebou vzít samozřejmě i svého domácího mazlíčka Sugar. Kočka však nesnášela dopravní prostředky, a tak vždy z auta unikla. Andersonovi ji tedy nakonec nechali u sousedů a smutně odjeli. Po čtrnácti měsících skočilo na rameno vyděšené paní Andersonové jakési špinavé chlupaté zvíře, v němž k vlastnímu úžasu vzápětí poznala vychrtlou a zbědovanou Sugar. Bývalí sousedé pak rodině vysvětlili, že u nich Sugar zůstala pouze dva týdny, a pak jednoduše zmizela.
Kuriózní případ byl pak empiricky prozkoumán profesorem Reynem z americké Duke University. Profesor se svými asistenty zjistil, že Sugar musela uběhnout sama a bez jakékoliv cizí pomoci neuvěřitelných 2400 kilometrů. A pak ať někdo mluví o falešných a nevěrných kočkách!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma