Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co má vězeň svědomí Julian Assange společného s britskými žoldáky, zajatými na Donbasu? Svět Tomáše Koloce

komentář 25.06.2022
Co má vězeň svědomí Julian Assange společného s britskými žoldáky, zajatými na Donbasu? Svět Tomáše Koloce

Foto: Se svolením CNN

Popisek: Juliana Assange vytahovali před dvěma roky britští policisté z ekvádorského velvyslanectví jako králíka z nory, strávil tam sedm let.

9. června byli v Doněcku odsouzeni k smrti britští občané Aiden Aslin a Shaun Pinner a marocký občan Ibráhím Sádún, kteří v rusko-ukrajinské válce bojovali v svazcích ukrajinské armády a byli zajati, protože nejsou ukrajinskými občany, nevztahují se na ně Ženevské konvence o zacházení se zajatci. Osm dní nato, 17. června, rozhodla britská ministryně vnitra o vydání šéfredaktora stránek WikiLeaks, specializujících se na zveřejňování tajných materiálů světových vlád, Juliana Assange, do USA, pod moc amerického soudnictví. Doněčtí odsouzení mají na odvolání měsíc, Assange dva týdny. Rozuzlení obou případů, které spolu souvisí geopoliticky a v budoucnu se mohou protnout a ovlivnit i fakticky, se tedy odehraje počátkem července.

Připomeňme si Assangeův případ. Julian Assange je zakladatel internetového serveru WikiLeaks (WikiÚniky), který se specializuje na shromažďování a vydávání tajných informací, jež svědčí o porušování mezinárodního práva vládami současných států a jejich propojení s mezinárodními korporacemi. K nejvýznamnějším zprávám, které prostřednictvím WikiLeaks pronikly do světa, patří informace o mučení a zabíjení civilistů během války, kterou proti vůli Rady bezpečnosti OSN vedli George Bush mladší a Barack Obama v Iráku, zprávy o rozsahu čistek v tureckém státním aparátu po puči proti prezidentu Erdoğanovi v roce 2016, a zveřejnění informací o hromadném sledování ruských občanů vlastní vládou zpravodajským systémem SORM.

Největší zuřivost za mořem ale vyvolal balíček, týkající se kontaktů, praktik i afér americké rozvědky, který byl dostupný každému jejímu příslušníkovi. Jeden z nich, vojín Bradley Manning, předal v roce 2010 více než 90 tisíc těchto tajných informací (k nimž se – ano, je to tak! – ve vnitřní paměti amerických ozbrojených složek mohl dostat i vojín…) WikiLeaks, s tím, že server je postupně začne zveřejňovat. Ve chvíli, kdy se tak stalo, zejména americká (v té době ,demokratická', Obamova) administrativa se začala chovat jako radikální islám, který nad viníky vyhlásil rituální fatvu.

Australan Julian Assange (letos 51) byl za pár dní zatčen v Londýně pod záminkou „sexuálního deliktu ve Švédsku“, propuštěn na kauci, a léta 2012 až 2019 strávil v úkrytu na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, kde celé měsíce spal na tamním záchodku. Přes usnesení komise Rady OSN pro lidská práva, že je v Británii zadržován v rozporu s mezinárodním právem, byl v rámci dohody Ekvádoru s Británií po sedmi letech opět zatčen a přemístěn do britského vězení, kde je držen dodnes.

Jeho americký spolupracovník Bradley Manning (letos 35) byl v USA odsouzen na 35 let vězení a po sedmi letech s poškozenou psychikou (během věznění mj. požádal o změnu identity na ženskou) propuštěn díky milosti prezidenta Obamy. Třetí z trojlístku, pracovník CIA, Američan Edward Snowden (letos 39), který v roce 2013 předal v Hongkongu tajné informace o praktikách svého chlebodárce, během letu z Hongkongu do Ekvádoru uvízl v Rusku, kde americká administrativa během jeho letu do jižní Ameriky zrušila platnost jeho pasu, čímž mu fakticky vybrala zemi azylu: Snowden žije už devátý rok pod cizí identitou v Ruské federaci.

Tito tři muži jsou v současnosti nejstíhanějšími zločinci světa a hon na ně probíhá padni komu padni. V roce 2013 při návratu z moskevské konference zemí, vyvážejících plyn (!), zpět do sídelního města La Paz byl dokonce kvůli podezření, že ve svém letadle Snowdena pašuje, i nejvyšší představitel suverénního státu, bolívijský prezident Evo Morales, donucen pod tlakem Obamovy administrativy neplánovaně přistát ve Vídni, aby tam došlo k nedobrovolnému prohledání jeho letadla - protože poslušné vlády Francie, Itálie, Španělska a Portugalska operativně odmítly vládnímu letounu povolit jinak běžnou (protože zeměpisně logickou) leteckou trajektorii přes své území… (Což bylo sice takové porušení mezinárodního diplomatického práva, které si nedovolilo ani Německo, když přes ně z okleštěného Československa prchal whistleblowerův jmenovec Edvard Beneš, ale v naší ,demokratické' Evropě bylo minimálně mediálně pokryto - naopak tatáž média týden žila z toho, když tento kousek napodobil běloruský prezident Lukašenko, který v roce 2021 svými vojenskými stíhačkami donutil k přistání let Atény-Vilnius s nepohodlným opozičním novinářem Ramanem Pratasevičem, ačkoli v tomto případě nešlo o porušení diplomatických práv hlavy státu…)

Agresivita, s níž zejména Spojené státy americké stíhají nezávislého novináře a dva novinářské zdroje, jejichž jediným faktickým zločinem byla snaha zveřejnit pravdu, vypovídá leccos nejen o státu, který se v minulosti rád nazýval světovým četníkem a dnes se zuby nehty brání pádu své unipolární globální vlády nad světem, ale i o těch z nás, kteří se chovají jako devótní loutky v jeho absolutistickém područí. (Což je zejména v případě většiny dnešních východoevropských ,demokratických' politiků trapná repríza jejich ustrašeného distancování se od opozičních skupin typu československé Charty či polské Solidarity v 70. a 80. letech…)

Naštěstí takoví nejsou všichni. V symbolické rovině se kompetentním osobnostem podařilo prosadit nominaci Snowdena a Manninga na Nobelovu cenu míru (pro mnohé rusofoby možná bude překvapením, že pro Juliana Assange, přes jeho podíl na zveřejnění ruských afér, o ni požádal ruský exprezident Dmitrij Medveděv), a v praxi se díky čestným lékařům, kteří upozorňovali na vězeňské poměry Bradleyho Manninga, a nezávislým médiím, které jim daly svůj hlas, podařilo nejprve zmírnit jeho trest, a posléze dosáhnout milosti. O totéž se dnes odborníci snaží i u Juliana Assange, v jehož případě upozorňují na fyziologické změny v jeho organismu, které můžou být smrtelné.

Přes nebezpečí, které je viditelné každému, kdo by chtěl zkusit to, co Assange, Manning a Snowden, vstávají noví bojovníci, například skupina Panama Papers, jež se sice už nezdá být tak nestranná jako WikiLeaks, na druhou stranu byla dostatečně nestranná na to, že novinářům předala důkazy o účtech, které si v daňových rájích otevřeli jak milenka ruského prezidenta Vladimira Putina a matka jeho dcery Světlana Krivonogich, tak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. A jak to vypadá (možná i díky současným hlavám vlád Rakouska a Maďarska, které se odvážily vzdorovat evropské direktivě neodebírání přírodních zdrojů z východu v rámci doktríny boje proti Ukrajinu okupujícímu Rusku, o jejíž skutečné efektivitě se dá úspěšně pochybovat) vstávají v Evropě i Politici s velkým P.

Mám na mysli Jean-Luca Mélenchona, lídra francouzského opozičního hnutí Nepoddajná Francie, za něž v koalici s francouzskou socialistickou, komunistickou a ekologickou stranou kandidoval. Před volbami, které se konaly před týdnem, prohlásil: „Pokud se v pondělí stanu premiérem, Julian Assange dostane francouzské občanství a bude vyznamenán.“ V pondělí jsme se dozvěděli, že J.-L. Mélenchon skončil velmi těsně za koalicí prezidenta Macrona jménem SPOLU (srovnej s ,originálně stejným' názvem dnešní české vládnoucí koalice) a premiérkou zůstává znormalizovaná Élisabeth Borne, což ovšem nic nemění na nadějném faktu, že pro osvobození a vyznamenání psance globálního režimu číslo 1, se poprvé vyslovil vrcholný politik - navíc politik, který téměř dosáhl na místo premiéra významné evropské země.

Lenka Procházková, která stejně jako její otec, spisovatel a scénárista Jan Procházka, čelná osobnost Pražského jara 1968, ztělesňuje českou tradici vedení agendy nezávislé politiky v zemi závislých politiků nezávislými umělci (LP byla mimo jiné zakládající signatářkou Charty 77), naopak svůj projekt, jak zachránit Juliana Assange, nepodmínila žádnými volebními výsledky. Známá česká spisovatelka a aktivistka (která léta razí srovnání archetypu Juliana Assange a řeckého hrdiny Prométhea, který lidem dal zpět bohy odňatý oheň a byl za to odsouzen k doživotnímu přikování na skálu, kde mu generace orlů denně vyrvávaly játra) přišla s netradičním řešením, propojujícím oba případy, jež jsem zmínil v úvodu tohoto článku:

 

„…Na rozdíl od Edwarda Snowdena, který unikl odsouzení v USA tím, že získal časově neomezený azyl v Rusku, Julian Assange je v nevýhodě, neboť ve svých materiálech zveřejňoval i důkazy o praktikách, které užívali a jimiž se obohacovali ruští oligarchové, čímž se i v RF stal personou non grata. Nicméně časy se rychle mění a zdá se, že hájení těchto ,žraloků' v současném Rusku (dočasně?) pominulo. Přinejmenším je zřejmé, že běžný občan RF necítí účast se zbohatlíky, jejichž jména se ocitla na seznamu (západem) sankcionovaných Rusů. V této nové situaci je možné, že výměnu vězně svědomí za dva britské žoldáky by ruští občané (ani ti z Donbasu) nevnímali jako zákulisní handl, ale jako názorný příklad, jak lze obranu svobody slova uplatnit v praktické diplomacii. Neboť umění diplomacie spočívá nejen v malých vytrvalých krůčcích, ale někdy i ve velkorysých gestech…“

Sama Lenka Procházková v textu svou snahu zaujmout obě bojující strany (Velkou Británii a Ruskou federaci) pro své řešení, označila za idealistickou a snílkovskou, to jí ovšem nebrání, aby v těchto dnech nevkládala celou svou energii do jeho rozšíření po světě světových médií. V době, kdy jsme svědky zastrašování posledních zbytků nezávislé žurnalistiky nejen příklady drakonického stíhání lidí, jako je Julian Assange, ale i přímými pokusy o znovuzavedení cenzury, je snaha LP možná snílkovská, zároveň je ale typickým projevem oné biblické úzké cesty, která možná vede k pozemskému neúspěchu, ale zároveň k boží radosti. (Srovnejte s předvčerejším přáním taktéž spisovatele Luďka Navary vymoci státní vyznamenání pro bratry Mašíny, kteří ve svém boji proti minulému režimu zabili tři své spoluobčany, z toho jednoho civilistu = přáním, které se panu Navarovi časem i bez přílišného úsilí zcela určitě splní - ale boží radost toto naplněné přání zcela určitě provázet nebude...)

(P. S. Boha Prométhea po dvanáctigeneračním utrpení za jeho čin pro lidstvo vysvobodil hrdina Héraklés, který zabil jeho mučitele orla, s podmínkou, že soud bohů bude symbolicky naplněn prstenem s kusem skály, který bude Prométheus nosit navěky. 7. prosince tohoto roku uplyne od uvěznění člověka Juliana Assange přesně dvanáct let...)

 

Vložil: Tomáš Koloc