Ne módě, ne kopírování, ano vlastní vizi. Václav Klaus mladší ministrem školství. Pojďme hovořit o školství s učitelem
24.06.2022
Foto: Se svolením Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus mladší
Krásné přání, že ano? Bohužel je vysoce nepravděpodobné, že se splní. Přesto by to byla první volba velké části učitelů. Těch, kteří reálně učí a vědí, co se na školách děje. Ale mají-li se ledy pohnout, musíme pro to něco udělat. Proto jsem si dovolil tuto drobnou provokaci. Netuším, zdali by o to pan magistr Klaus stál, ale já bych takového ministra bral „všemi deseti“. Školství – a především naše děti – si zaslouží vedení od člověka, který je učitel, má za sebou praxi úspěšného ředitele, stojí nohama na zemi, a především se řídí zdravým selským rozumem. Zdravý rozum, to je dnes vzácnost. Alespoň v horních patrech naší společnosti.
Pan Gazdík nebyl špatná volba – byl učitel s praxí
Dosavadní ministr školství – Petr Gazdík byl v rámci existující politické reprezentace dobrou volbou. Stejně jako výše zmiňovaný pan Klaus. I pan Gazdík na školách něco odučil a jistě ví, že nelze naučit tím, že se budeme na žáky dívat jako na svaté obrázky. Také měl zkušenosti z vysoké politiky a jako matematik musel mít i logické uvažování. Z jeho rozhovorů jsem „vydedukoval“, že si uvědomoval, že nelze vše „vygůglit“ – že k třídění informací je nezbytná zásoba vlastních znalostí, na jejichž základě posoudíme věrohodnost získaných informací.
Souhlasím se scénáristou (dle mého názoru vynikajícím) panem Feřtkem i s předsedou Asociace ředitelů základních škol, panem Zajícem, že by to měl být člověk s dobrou znalostí školského prostředí. Mají pravdu i v tom, že by měl mít dobré politické zázemí, aby své odborné znalosti dokázal prosadit. Více se dočtete zde.
S čím souhlasit nemohu (na rozdíl od pánů Feřtka a Šteffla), je názor, že je správné, že pan Gazdík navázal na práci exministra Roberta Plagy. Ačkoliv záměr navázat na práci svého předchůdce pan Gazdík deklaroval, nemusí to ještě znamenat, že by si ho trochu neupravil. Já jsem jisté změny zaznamenal. Například v Revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání není zaneseno propojení formálního a neformálního vzdělávání, tedy započítávání činnosti dětí v neziskovkách do školní klasifikace. To je dobře. Nechci, aby mě léčil doktor, který si prospěch vylepšoval sběrem kaštanů, psaním KMB na dveře nebo vybíráním peněz na záchranu dinosaurů.
Každá diktatura cílí na mládež
Přestože jsem se všemi kroky pana ministra nesouhlasil, chápu, že je těžké zastavit rozjetý vlak fantasmagorické Vzdělávací strategie ČR do roku 2030+. Ta fakticky mění vzdělávací systém ze vzdělávacího na výchovný. Dokonce si troufám říci indoktrinačně-převýchovný. Co jiného je důraz na „občanské vzdělávání“ než indoktrinace dětí agendou EU? To opravdu není příprava dětí na budoucnost ve smyslu technologií, ale příprava „správně smýšlející generace“. S vědomím, že každá diktatura cílí na mládež, to považuji za varovný signál. Chcete-li vědět více, doporučuji přečíst si pěkný článek pana kolegy Štěpána Chába.
Měl by být ministr dobrý manažer?
Do jisté míry lze souhlasit též s názorem pana Šteffla (stejný článek), majitelem firmy Scio. Ten řekl, že by se mělo jednat především o schopného manažera. Je pravda, že by ministr školství měl být dobrý manažer. Ale i přesto je nezbytné, aby rozuměl oboru, který řídí. Každá disciplína má odbornou a řídící stránku. Manažerská role reprezentuje řídící složku ministerské práce. Ovšem ministr musí rozumět i oboru samotnému – to je ona odborná stránka. V našem případě školství. Jinak bude odkázán na různé „rádce“, z nichž mnozí patří k různým zájmovým skupinám, ačkoliv deklarují, že chtějí „pomáhat“. Je jedno, zda se jedná o neziskovky nebo firmy. Všimli jste si, že pan Šteffl reprezentuje firemní sektor, zatímco pan Feřtek neziskový? I v médiích zájmové skupiny, které mají v předmětu svého zájmu školství, bývají využívány jako „nezávislé zdroje informací“. To je přece špatně.
Koho chleba jíš… to je nezávislost?
Neziskovka, která přijímá dotace z veřejných peněz, nemůže být nezávislá (pan Feřtek je zmiňován jako odborný konzultant neziskovky). Stejně jako firma pana Šteffla, která prodává školám testy. Ministerstvo dopravy jistě nežádá o dobré rady své dodavatele. A pokud ano, pak je jasné, proč jsou naše dálnice tak drahé.
Ani jedna z těchto skupin není motivována nejlepšími zájmy dětí. Jedni jsou vedeni ziskem, druzí soukromými zájmy své cílové skupiny. Nevěříte? Tak schválně. Už jste někdy viděli třeba Romeu lobbovat ve prospěch „gadžů“? Opravdu někdo věří, že lze „odborníky na školství“ z řad firem a neziskovek považovat za nestranné?
Ale vraťme se k podstatě problému. Jak člověk bez odborných znalostí odliší dobré rady od špatných? Člověk z jiného oboru bude v případě zásadních otázek stejně bezradný, jako vysokoškolsky vzdělaný odborník na brouky ve stavební firmě. V případě, že bude mít špičkový manažer špatné rádce, může být dokonce extrémně nebezpečný. Proč? Protože hrozí, že svůj organizační talent využije ve prospěch špatných věcí.
Ministr školství by měl být především vizionář
Já si myslím, že ministr školství by měl být vizionář. Pod slovem „vizionář“ si představuji člověka, který má vizi. Opakuji, vlastní vizi. Vize je od slova vidět. Vidět do budoucnosti a vidět něco zcela jiného vidí než většina. Ta se totiž dívá určeným směrem. Vizionář je člověk, který vidí i se zavřenýma očima bez ohledu na to, co mu kdo říká. Má své vidění – svou vizi. A nebojí se za svými sny jít třeba i za cenu výsměchu a nepřátelství. Každý vizionář byl bláznem své doby. Přijdou vám Steve Jobs nebo Elon Musk normální? A přesto lidstvo posunuli dopředu. Ani v historii tomu nebylo jinak – Albert Einstein, Rudolf II, Lev Nikolajevič Tolstoj, bratři Montgolfiérové, Leonardo da Vinci – kdo z nich v sobě neměl kus podivína?
Vize je něco zcela jiného než modernost
Ta je odvozena od slova „móda“. A co je to móda? Druh stádnosti. Běh stáda jedním směrem – všichni se oblékají stejně, auta mají stejný módní prvek, všichni sbírají „céčka“ atd. Stádní charakter má i současná podpora Ukrajiny. A platí to i o „moderním vyučování“ v podání vzdělávací strategie ČR do roku 2030+. Vize je – dle mého – uzavřený a dobře provázaný systém myšlenek, které dohromady tvoří dobře fungující celek. K čemu to lze přirovnat? Třeba k potravním řetězcům v přírodě. Jeden živočišný druh pojídá druhý. Součástí tohoto řetězce jsou však i rostliny, například tráva, která je PŘIROZENÝM krmivem pro býložravce. Všimli jste si, že jsme trávu přeměnili na odpad? Místo jako potravu ji vyhazujeme na kompost nebo do speciálních hnědých popelnic. Můžete namítnout, že kompostem budeme hnojit. To ano, ale přeskočili jsme dvě fáze – odevzdání energie zvířeti a tvorbu „hovínka“. Dochází vám, že tato hnědá „ekopopelnice“ vlastně narušuje přirozenou cirkulaci hmoty a energie? Nám už ani nedochází, že některá „ekořešení“ jdou proti přírodě. Dokonale provázaným systémem jsou však i lidské výtvory – třeba auto nebo hodiny. Dobře promyšlené stroje také tvoří uzavřené cykly.
Všechny články Stanislava Korityjáka pro KL najdete zde.
Kdo není vizionář?
Ubožák, který žádnou vizi nemá a řídí se trendy, které mu podsouvají lidé zvenčí, aniž by si ověřil, jaké tyto trendy přinášejí výsledky. To se v současné době děje. Odborně se tomu říká „zápůjčky“, což fakticky znamená, že se berou celá hotová „řešení“ ze zahraničí. Tam patří třeba inkluze, formativní hodnocení a jiné vymoženosti, které nám doporučuje EU nebo třeba OECD. Problém je, že tato řešení byla řešeními pro někoho jiného. Myslíte, že eskymácké boty budou dobrou zápůjčkou na Sahaře?
Krásně bylo toto hloupé „opičení“ vidět za covidu. Když se přešlo od roušek na respirátory, nejprve nás média společně s politiky informovala, ve kterých zemích se k tomuto kroku odhodlali a následně dané řešení napodobili i naši politici. Podobné to bylo se zákazy a očkováním. Věřte nebo ne, ale podobně se opičíme i ve školství, když přebíráme neověřená nebo špatně fungující řešení ze zahraničí.
Jakého ministra českému školství přeji?
Chytrého a sebevědomého člověka, který má odvahu samostatně myslet, jít proti proudu, je dobrý manažer a má praxi ve škole, ideálně i v politice. Panu Gazdíkovi přeji mnoho úspěchů do další práce a osobního života.

Vložil: Stanislav Korityák