Korespondenční volbou k té jediné správné budoucnosti? Komentář Štěpána Chába
komentář
02.06.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: A jde se volit
Koalice pěti, která zasedla v závěru minulého roku ke kormidlu a začala ho prudce otáčet do protisměru, se chce postarat o pohodlí obyvatel ČR, kteří žijí v zahraničí a dát jim do rukou korespondenční hlasování u voleb do Poslanecké sněmovny i na post prezidenta. Jak by korespondenční volby probíhaly? Jako na Slovensku a Polsku? Nebo jako v Rakousku a Německu? V pojetí korespondenčních voleb jsou rozdíly.
Korespondenční volba je bubák. Může být prostředkem, jak podvodem ovlivnit výsledky voleb. Jenže praxe z okolních států mluví o něčem jiném. Na Slovensku korespondenční volba funguje a to v docela dobrém režimu. Ten, kdo chce volit poštou ze zahraničí, musí mít dlouhodobě trvalý pobyt mimo území Slovenska, musí se přihlásit o své právo volit poštou, dostane poštou volební lístky, volební obálku a návratovou obálku. Svůj hlas pak odešle na vlastní náklady na adresu speciální volební komise v Bratislavě a má odvoleno. Hotovo dvacet.
To, zda volil skutečně ten volič, který na to má právo, se nikterak horlivě nezjišťuje. Volební komise v Bratislavě pak užívá takových mechanismů sčítání, při kterých nejde ztotožnit hlas s konkrétním voličem. Báječné. Prostor pro podvody? Minimální. Důležité slovo v tom hraje převážně ten trvalý pobyt mimo území Slovenska. Podobný systém mají v Polsku, opět navázaný na trvalý pobyt. Pokud má člověk trvalý pobyt zapsaný v Polsku, o korespondenční volbě si může nechat zdát. Důležité.
Německé pojetí už je trochu problematičtější. A to hlavně pro to, že korespondenčně může volit vlastně kdokoliv. Stačí si vyřídit jakousi obdobu volebního průkazu a pak je občan zmocněn volit v jakémkoliv volebním okrsku, ale i ze zahraničí. Jedinou podmínkou je, že hlas v obálce musí dorazit volební komisi do 18 hodiny dne voleb. Německá verze korespondenčních voleb je o poznání rizikovější. Alespoň ve srovnání se Slovenskem, kde hraje prim právě trvalé bydliště mimo území republiky. V Německu tak může docházet k podvodům. Možnost tam prostě je. K potvrzení pravosti stačí čestné prohlášení. A do čestného prohlášení, tam jde napsat nečestných věcí až hrůza. Pokud by došlo ke zpětnému šetření, lze podvod ohodnotit až třemi roky v chládku. Podle výstupů korespondenčně v Německu volí až 20 % voličů. Podobný systém mají i v Rakousku, kde se vinou bordelu z korespondenčně odevzdaných hlasů musely opakovat volby prezidenta.
Jen tak na okraj, on ten německý systém voleb je vůbec pochybný. Při posledních volbách do zastupitelstev byl v Berlíně takový zmatek, že tam mohli volit i nezletilí, ač ze zákona nesmí. Ale to je venkoncem jedno, jejich bordel, ne náš. Nutno dodat, že v Německu je korespondenční volba platná od roku 1956. Na Slovensku vstoupila v platnost v roce 2006, v Polsku pak v roce 2011.
A teď co my? Kterou cestou bychom šli? Ano, argumenty, že člověk, který žije dlouhodobě v zahraničí, a tedy nevnímá realitu života v republice, by neměl kecat do řízení země, vidím je, vnímám je, ale neberu je. Co by nekecal, jen ať kecá. Ono pokud ho dění v republice nezajímá, nebudou ho nejspíš zajímat ani volby. U korespondenční volby je třeba dbát na to, abychom se nedopracovali do německého pojetí. Pokud by byl institut korespondenčních voleb založený na tom, že jej může použít každý jen po vyzvednutí volebního průkazu, můžeme důvěru v náš volební systém hodit do stoupy a zahájit hladovku. Pokud bychom šli cestou Slovenska a Polska, tedy takovou, kde je korespondenční volba pevně navázaná na trvalý pobyt mimo republiku, není problém. Protože prostor pro podvody by byl mizivý. S jakou verzí vyrukuje naše pravicově / levicově středová vláda pěti nesourodých politických partají?
Jenže pozor. Ke snaze zavést možnost korespondenční volby v ČR dochází vcelku často. Když se Senát pokoušel korespondenční volbu prosadit v roce 2005, v návrhu možnost hlasování dle německého vzoru chyběla. Ovšem ne dlouho. Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny přijal pozměňovací návrh, který možnost korespondenční volby umožňoval i lidem na území republiky. Vyrukovala s ním pak lidovecká senátorka Jitka Seitlová (hadi, nedá se nic dělat). Ve třetím čtení to tehdejší vláda shodila ze stolu.
Takže fajn, korespondenční volbu klidně povolit, ale obávám se, že se na nás řítí verze podle předlohy v Německu. Pak ano, pak je na místě řvát – neničte nám systém voleb, který je v rámci možností důvěryhodný. Nenahrazujte ho bordelem, u kterého bude po každých volbách následovat lavina pochybností o věrohodnosti výsledku. Hlavně to nedovést do stavu, který panuje v USA, kde se ještě dva roky po volbách prohání po soudech žaloby, které se snaží výsledek voleb zneplatnit. S takovou bychom mohli rovnou Poslaneckou sněmovnu volit losováním, ne volbami.
Vložil: Štěpán Cháb