Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jan Hus, nejslavnější český dezinformátor. Pojďme hovořit o školství s učitelem

27.05.2022
Jan Hus, nejslavnější český dezinformátor. Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Se svolením Národní muzeum

Popisek: Jan Hus na hranici – iluminace Janíčka Zmilelého z Písku v Jenském kodexu, který je ve správě oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea

V poslední době začíná přibývat případů, kdy jsou učitelé propouštěni ze škol jen proto, že mají jiné názory, nebo jiný přístup k řešení problému. Rozdílným přístupem rozumím třeba to, že někdo věří předkládaným informacím (odkudkoliv – každý tábor má „své“ zdroje), zatímco jiný si klade kacířskou otázku: „Komu to prospěje?“ či „Co tím kdo získá?“

Dnes se budu věnovat dvěma případům propuštěných učitelů – paní učitelce Martině Bednářové a panu docentu Milanu Jabůrkovi. Ale neopomenu ani nejvýznamnějšího českého kacíře a „dezinformátora“ – Jana Husa, kterému naše země přidělila dokonce státní svátek.

Co je to dezinformace?

Ačkoliv je slovo „dezinformace“ jedním z nejpoužívanějších slov současnosti, není v právním smyslu toto slovo nijak ukotveno. Nenašel jsem definici tohoto slova ani na stránkách Ministerstva školství. Proto se poradím s Wikipedií: „Dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek názor jedince, více osob či celé společnosti, tak aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravosti. Někdy je cílem jen zpochybnit původní informaci nebo její pravdivostní hodnotu předstíráním, že existuje jakási alternativní pravda. Je v protikladném postavení k pravdivé zprávě. Člověku, který šíří dezinformace se říká dezinformátor.“ Já bych ještě doplnil jednu důležitou charakteristiku dezinformace – jedná se o informaci, která z nějakého důvodu nevyhovuje vládní garnituře, a proto se ji snaží jakýmkoliv způsobem potlačit.

Dvě dezinformace, které ovlivnily historii

Nejvýznamnější dezinformací české poválečné historie je nepravdivá zpráva o zabití studenta Martina Šmída, na Národní třídě dne 17. listopadu 1989, kterou šířila stanice Svobodná Evropa. Je zajímavé, že jsem ještě nepotkal žáka, který by z hodin dějepisu věděl o Martinu Šmídovi. Tato informace se v rámci „vítězného listopadu“ téměř neučí. Nebýt uvedené lži, možná by ani nedošlo ke změně režimu (toto není dezinformace, jen moje spekulace).

Za šíření dezinformací bývá označováno i tvrzení vlád USA a Velké Británie, že Irák v roce 2003 vlastnil zbraně hromadného ničení. To sice nebyla pravda, ale „demokratickým zemím“ a jejich poskokům tato lež (ano, zde šlo o záměrnou lež, jak se později potvrdilo) posloužila jako záminka k zavraždění desetitisíců obyvatel Iráku, včetně žen a dětí. Já osobně tuto lež považuji za zločin proti lidskosti. Zvláštní – byli zavražděny desetitisíce lidí a místo sankcí a vyvěšování vlajek jsme okupantům kryli záda při vraždění.

Co je to dezinformační web?

Další důležitou otázkou, kterou musíme zodpovědět je otázka, co je to „dezinformační web“. Pokud bychom se spokojili s odpovědí, že dezinformační web je ten, který prokazatelně šíří neověřené nebo nepravdivé informace, pak mezi ně budeme muset zařadit prakticky všechna média, a to včetně veřejnoprávních – tedy České televize a Českého rozhlasu.

Jen za poslední měsíce na nich najdeme prokazatelně nepravdivé informace. První z nich je tzv. Duch Kyjeva – tajemný ukrajinský pilot, který, měl nad Kyjevem sestřelovat jedno ruské letadlo za druhým. Jako technik jsem této informaci nevěřil od prvopočátku. Jednoduše proto, že není možné, aby mohlo nějaké letadlo létat bez patřičného zázemí. Před každým vzletem potřebuje údržbu, doplnění paliva, munici a také startovací plochu, odkud vzlétne. Ale redaktoři našich médií tuto falešnou zprávu nekriticky převzali. A protože je třeba ověřovat informace z více zdrojů, potvrdila ji TV Prima. Nevím, co si o tom mám myslet. Jsou redaktoři veřejnoprávních médií takoví diletanti, lháři, anebo posluhovači režimu? Tuto informaci nakonec popřeli sami Ukrajinci. Nejpikantnější je, že záběry onoho pana ducha pocházely z počítačové hry.

Kolikrát musím být přistižen při lži, abych byl dezinformátor?

Další prokazatelnou lží (v tomto případě šlo asi o omyl v duchu proukrajinské propagandy) České televize je informace o statečné smrti obránců Hadího ostrova, kteří ruskou válečnou loď poslali někam: „Válka má své oběti, ale také své hrdiny. Rusové po vylodění obléhají přístavy Oděsa a Mariupol. Velký ohlas však vyvolal způsob, jakým třináct ukrajinských vojáků odmítlo vydat malý ostrov v Černém moři. Čelili zdrcující převaze, ale odmítli složit zbraně. Všichni při následném útoku ruských sil zahynuli.“

Dnes už víme, že oni stateční obránci žijí a byli bez úhony i po strašlivé smrti vyměněni za ruské zajatce. Smutné je, že stejnou informaci vypuštěnou ukrajinskou propagandou šířil i Český rozhlas. V tomto odkazu najdete i „printscreen“ původní lživé zprávy vydané „UKR Embassy“. Co takhle používat kritické myšlení, soudruzi žurnalisté? Zvládnete to?

Jak je vidět, některá média jsou dezinformační automaticky, jen ze své podstaty, zatímco jiných médií, prokazatelně šířící omyly a lži za peníze koncesionářů, si „odborníci na dezinformace“ nevšímají. Kolikrát musí být médium přistižené při omylu / lži, aby bylo označeno za dezinformační?

Čím se liší případ pana docenta Javůrka od paní magistry Bednářové?

Jak jsem slíbil v úvodu, zkusím vysvětlit, čím se, dle mého názoru“ liší tyto dva případy. Zatímco paní magistra vystupovala spíše emotivně a její informace byly skutečně nepřesné či neprokazatelné a dá se jí skutečně „nachytat“, pan docent přesně vážil slova (poslechněte si nahrávku v odkazu).

Dovolím si jednu poznámku k výpovědi paní Bednářové. Pokud připustím, že paní učitelka skutečně šířila nepravdivé informace a měla by za ně být propuštěna, pak mě napadá, zda by neměli být za šíření nepravdivých informací propuštěni i redaktoři České televize a Českého rozhlasu, kteří „dezinformovali“ o „Duchu Kyjeva“ a o mrtvých obráncích Hadího ostrova? Dle mého ano – za neprofesionalitu – šíření neověřených zpráv.

Co se týče pana docenta Javůrka, nenašel jsem na zveřejněných nahrávkách nic závadného. Naopak – jeho slova by měla být v každé učebnici věnované práci s informacemi a kritickému myšlení: „Hlavním cílem bylo si uvědomit latinskou frázi ‚cui bono‘, tedy ‚komu ku prospěchu‘ se tyto demonstrace a převrat konaly a kdo z něho na Západu benefitoval. Je třeba se totiž vždy dívat i na tu druhou stranu mince. Tu, co nám média tají.“

„Žáčci svazáčci“ a kulturní revoluce

Je hrozné, když naše vláda nabádá občany, ale i děti k „bonzáctví“. A ještě horší je, že se toto donášení stává „in“. Nedovedu pochopit, jak si může nedouk s nulovými životními zkušenostmi dovolit donášet na člověka, který jeho univerzitě před lety zavedl internet? Ale i kdyby nezavedl, odkud bere jistotu, že mu učitel lže? Z médií?! To snad ne? Opravdu mi to rozum nebere. Kde je pokora? Ještě větší zklamání ve mně zanechal děkan Zdeněk Němec, který na základě tvrzení „občansky uvědomělého“ žáčka-bonzáčka zabránil v práci člověku, který má za sebou mnoho let práce. Stejně mám podezření, že měl onen uvědomělý hoch problémy se studiem. Jinak by „nekňoural“ kvůli údajné změně pravidel hodnocení v průběhu semestru.

Když jsem si uvědomil, jaké nuly donášejí na své učitele, okamžitě se mi vybavila kulturní revoluce v Číně, kde uvědomělí studenti veřejně stříhali a ponižovali své pomýlené učitele a ti se za své chyby veřejně svým žákům omlouvali.

Jan Hus – nejvýznamnější český dezinformátor

Když jsem viděl fotografii čínského učitele s popsanou papírovou čepicí na hlavě, okamžitě jsem si vzpomněl na mistra Jana Husa, který byl upálen také v papírové čepici s nápisem „arcikacíř“. Co psali na čepice svých učitelům čínští mladí uvědomělí svazáčci, bohužel nedokážu přečíst. Jsem zvědav, co budou psát naši mladí liberální demokraté nám.

Samozřejmě Hus nebyl jediný kacíř, kterého upálili. Jiným dezinformátorům, mezi něž patřil i nějaký Jan Amos Komenský, museli bojovníci i knihy spálit. Proti dezinformátorům a kacířům by naše společnost měla postupovat skutečně rázně, jako třeba proti tomu, co tvrdil, že je země kulatá. Toho také po právu upálili. 

A nakonec píseň na pro všechny bonzáčky – demosvazáčky!

Karel Kryl – úryvek z písně „Synonymická“:

Nadešel čas a voní galejemi,
jsme předvoj lidu, panstvo z podruhů,
[: pochodeň pupků, bachor s idejemi,
pro tebe a pro mne, pro nás, soudruhu! :]
Kdo nejde s námi, ten je rozvraceč,
kdo proti nám, je lump a břídil,
jde s námi špicl, špeh a donašeč,
konfident, informant a slídil!

 

QRcode

Vložil: Stanislav Korityák