Pokuta za nevysílání evropských filmů. Normalizace? Nebo ne? Komentář Štěpána Chába
komentář
23.05.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Klapka, Hollywood, a jedem
Česká republika se musí popasovat s vyhrůžkou pokuty za to, že neplní normu ve vysílání filmů. Evropská unie totiž nakázala, že minimálně 30 procent vysílaných a promítaných filmů musí být původem z členských zemí EU. Je to zvrácený návrat do dob reálného komunismu, kdy jsme povinně přejímali sovětské propagandistické filmy?
Zvedla se vlna kritiky a nevole, která přesně to tvrdí. Otíku, to je rumunský film, to prostě musíš vidět, argumentuje se absurdně replikou z filmu Vesničko má středisková, který vznikl právě díky podpoře filmu. Zčásti politicky, nepustíme sem ten imperialistický šmuk z USA, ale také kulturně, což vidíme až po opuštění podpory filmu jako součásti umění a zachycování doby. Každý národ má co říct. Teď to vypadá, že jiné filmy, než ty z anglicky mluvících zemí, nemají hodnotu.
Ač s hrdostí ukazujeme na naši filmovou školu, která se objevila s Pražským jarem, nově už se nad našimi filmy chceme jen stydět. Už žádní Skřivánci na niti, Ucho, žádný Spalovač mrtvol, teď, protože je potřeba počítat s tím, že náš film nepřekročí hranice země, musí čeští filmaři točit komerčně podbízivé kusy z červené knihovny, říznuté lacinou erotikou a stejně laciným humorem, které nemají ani potenciál podívat se za hranice, protože jsou prostě, no, blbé.
Kdyby měl český film jistotu, že bude v zahraničí také promítán, jeho kvalita se zvedne. Už jen proto, že by na film šel ze zahraničí daleko větší výdělek a našim tvůrcům by se dostávalo víc možností nebát se riskovat a točit ne pouze pro peníze, ale i pro samotnou kvalitu filmu.
Podívejme se na to na příkladu dvou filmů. Tmavomodrý svět Jana Svěráka, jehož výroba stála pět milionů dolarů a vydělal 2,4 milionu dolarů. Jan Svěrák byl přitom čerstvým držitelem Oscara za film Kolja. Vedle Tmavomodrého světa postavme film Pearl Harbor. Vznikl ve stejný rok, téma podobné a podobně blbé, režisér bez Oscara. Na výrobu jeho filmu šlo 140 milionů dolarů a vydělal bezmála půl miliardy dolarů. Takže vyloženě kasovní trhák. Přičemž 200 milionů dolarů vydělal v USA, zbytek ve světě. Kvalitou i příběhem byly oba filmy velmi podobné. Ale ten Svěrákův prodělal, protože za sebou neměl žádnou mezinárodní podporu. Odvysílal se v České republice. Na Slovensku. Možná někde na nějakém filmovém festivalu. A konec, tečka. Dál ta podpora nešla. Pro Svěráka špatná zpráva – narodil se v zemi, která se neumí za svou kulturu postavit. Narodil se na kontinentu, který se za svou kulturu neumí postavit.
Film Pearl Harbor, ač nebyl bůhví jak výjimečný, vydělal, protože jsme se za posledních třicet let naučili, že jediný film, který je hodnotný, má značku USA, případně UK. A tak se Svěrák musel smířit s tím, že jeho tvorba zůstane provinční, že na další filmy bude shánět peníze dlouhé roky, protože si jimi nemá možnost vydělat. Ne neumí, nemá možnost, v tom je rozdíl. Je tu totiž jakýsi monopol Hollywoodu, kdy když si projedete programy kin po celém světě, zjistíte, že jsou téměř totožné a mají značku USA.
Nic proti tvorbě Hollywoodu, ale zabíjíme tím náš film. Nedáváme mu prostor a nutíme filmaře, aby volili výrazně komerční témata, která slíbí v jejich zemi alespoň návratnost investice. Soukromě naši současnou filmovou školu v této souvislosti nazývám p*cičkařením. Už žádný Spalovač mrtvol, žádní Skřivánci na niti, už jen nuzota, za kterou bychom se za hranicemi mohli tak leda stydět. Což je strašná škoda, protože naše filmy byly na světové úrovni. Bohužel byly, už nejsou. A na vině je ten vynucený odér provinčnosti. Bez šance se prosadit. Bez šance vyrazit do světa.
Proto nařízení unie o povinném 30% zastoupení evropských filmů v kinech a televizích vítám. A volám, víc, jen víc. Klidně 50 procent. Klidně 75 procent. Klidně si dát do kvót i asijský film. Povinnost odvysílat deset procent asijské filmové tvorby. Proč ne, v Asii točí fascinující filmy. Vždyť přesně to podporuje tu lidskou mnohovrstevnatost a krásu. Hollywoodský monopol je zglajchšaltování filmového umění a chápání lidské kultury, která musí být bohatá a pestrá, ne znormalizovaná fanatismem s Black Lives Matter, MeToo a podobnými hurá akcemi, které pak dopadají na celý svět. Hollywood žije v přepychu, zbytek filmového světa skomírá. Ne proto, že by neměl co říct, ale protože nemá jak se k divákům dostat.
Vložil: Štěpán Cháb