Zmenšená lidská hlavička jako suvenýr z Caracasu. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou popáté do Venezuely
14.05.2022
Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Na tržišti ve venezuelské metropoli Caracasu si můžete koupit zmenšenou lidskou hlavičku
Vítr si lehce pohrával s jejími dlouhými černými vlasy, když tak smutně ležela na kraji špinavého pultu malého krámku na předměstí venezuelského hlavního města Caracasu. Ne, opravdu ji nešlo minout bez povšimnutí. A nebyla ani tak drahá. Zkrátka jsem si ji koupil, a teprve potom jsem začal přemýšlet, co s ní. Co mám dělat s touhle zpropadenou tsansou, k čemu je mi vůbec dobrá a jak ji vlastně převezu přes hranice?
Zmenšená lidská hlavička, zvaná tsansa, patří k mimořádně morbidním suvenýrům, které si občas dovážejí turisté z Venezuely, Ekvádoru, Peru či severozápadní Brazílie. Většinou jde o pouhé napodobeniny z hlav lenochodů či opic, movitější zájemci však mohou od překupníků získat skutečný originál. Není snad nutno dodávat, že je tento obchod úřady tvrdě postihován, vždyť za každým takovým výrobkem stojí zmařený lidský život. Existuje více amazonských kmenů, které dokážou tsansu vyrobit. Pak už nastupují nelegální aktivity a křivolaké cestičky překupníků a děsivé výrobky jsou připraveny k prodeji dychtivým turistům. K nejznámějším lovcům lebek a hlavním dodavatelům patří především pověstní indiáni kmenů Jivaro, ale ani Atroariové z brazilské Amazonie nepatřili k úplným amatérům.
S indiány Jivary si dodnes není radno zahrávat, jak se o tom na vlastní kůži přesvědčil americký vědec doktor Fergusson. Tohoto lékaře totiž zaujaly děsivé hlavičky natolik, že se rozhodl sledovat jejich vznik přímo v ležení indiánů. Zorganizoval proto skupinu deseti nosičů a vydal se proti proudu jednoho z nesčetných přítoků Amazonky do oblasti, obývané Jivary. Výprava se zastavila poblíž místa, kde měli mít domorodci svá sídla. Fergusson s jediným průvodcem šel vstříc obávaným lovcům hlav. Hledal, ale marně. Po několika dnech se vrátil k místu, kde zanechal své ostatní nosiče. Byli však všichni mrtví a jen bezhlavé trupy svědčily o tom, kdo byl vrahem. Zdrcený Fergusson se s těžkým nervovým otřesem vrátil zpět do Los Angeles, aniž tajemství odhalil.

Moderní jihoamerická města se stále rozrůstají do všech směrů. I tak je zde však stále hmatatelná přítomnost dávno vyhubených indiánských kultur, na jejichž mohylách se dnes tyčí pyšné mrakodrapy.
Nejlépe postup při výrobě tsansy popsal známý polský světoběžník Antonio Halik, který se dokonce děsivého obřadu jako jeden z mála bělochů osobně zúčastnil. Hlava zabitého člověka, oddělená od těla, se podle Halika nejprve vaří v hrnci společně s kořeny různých bylin, pryskyřicí a kůrou. Když je dostatečně měkká, zkušený kouzelník oddělí maso od kostí lebky. Dělá to tak, jakoby stahoval rukavici. Pak zašijí vláknem všechny otvory – ústa, nozdry i uši. Tím vznikne jakýsi váček, do něhož se krčním otvorem vkládají kamínky.
Indiáni začínají tančit a během podupávání energicky třesou hlavičkou. Pohyb ostrých kamínků čistí vnitřek hlavy a zbavuje ji posledních zbytků masa a tuku. K ránu, kdy rituál končí, se hlava zaplní jemným pískem a znovu se vkládá do hrnce s výtažky stromů, zvaných kebračo a palo blanca. Kůra těchto listnáčů totiž obsahuje vysoké procento taninu, který se jinak využívá k vydělávání zvířecích kůží.
Z hlavy se pak po troškách odebírá písek, takže se postupně zmenšuje a získává temnější zabarvení. Z hrnce se musí vyjmout ještě před úsvitem, aby ranní slunce nespálilo jemnou pokožku. Zkušené ruce pak modelují tvář a vtisknou jí konečnou podobu. Přes všechny zásahy si obličej zachovává své rysy, takže se podobá oběti. Nakonec se tsansa zaplní vlákny a listy rostlin, které obsahují konzervační látky. Když vyschne, lze ji považovat za hotovou. I když jsou dnes Jivarové téměř zpacifikováni, zůstává otázkou, odkud překupníci berou stále nové tsansy, které pak plní sbírky výstředních zbohatlíků.

Uvařená a řádně zmenšená indiánská hlavička byla ozdobou Národního muzea v brazilském Rio de Janeiru. Do tohoto města si vás dovolím pozvat v dalším dílu putování po Jižní Americe.
Nebudu vás déle napínat, moje caracaská tsansa není pravá, ale je pravděpodobně vyrobena z kozí kůže. Za tou pravou musíte buď přímo k indiánům Jivaro, což vám společně s doktorem Fergussonem nemůžeme s čistým svědomím doporučit, nebo do některého ze světových muzeí. Já jsem svůj snímek originální tsansy pořídil v Národním muzeu v brazilském Rio de Janeiru.
Tam už byste však zmenšenou indiánskou hlavičku nenašli. V září roku 2018 totiž podlehla společně s jinými exponáty obrovskému požáru, který zničil celou historickou budovu. Během několika mých pobytů v Riu jsem však v muzeu pořídil řadu fotografií mnoha unikátních artefaktů. Mohu vás proto v příštím cestovatelském povídání pozvat do budovy již neexistujícího Národního muzea na virtuální prohlídku a ukázat vám unikátní snímky ptakoještěrů, sošek létajících šamanů i indiánských mumií. Z venezuelského Caracasu do Ria to ostatně letecky není vůbec daleko. Takže na shledanou v brazilském Rio de Janeiru!

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma