Blbost jednotné nabíječky je ohromující. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.05.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Nabíječka, zatím nejednotná a vzdorně jedinečná
Evropská komise v úzké spolupráci s nadšenými europoslanci prosazuje, aby se v zemích Evropské unie používal jednotný druh nabíječek na všechna mobilní zařízení. Důvod? Za rok se podle Evropské komise vyhodí až 11 tun nabíječek. Komise tím chce zmenšit dopad na životní prostředí. Výrobci budou mít 15 měsíců se na přechod připravit. Pak začne rodeo pro jednotné nabíječky se vším všudy. Co proti tomu může člověk namítnout? Vůbec nic? Ale přece jenom něco. Trh a vývoj.
Představme si, že některý z výrobců přijde za pár let s revolučním konceptem nových nabíječek, které nabijí mobilní zařízení třeba během minuty. Jak bude moci prorazit na trhu států Evropské unie, když všechny státy budou pod balvanem byrokratického molochu, který by bylo v tu chvíli nutné přesvědčit, že jednotná nabíječka by měla být také ta kvalitnější, rychlejší. Bude trvat roky, než si obyvatelé členských států EU nabijí své telefony modernějším způsobem? Protože trh bude vahou Evropské unie omezen na tu jednu jedinou nabíječku?
Je to jen maličkost? A co kdyby se minulé desetiletí Evropská komise usnesla na tom, že pro připojení externích zařízení je nejlepší FireWire a zamezila by zavádění USB vstupů? Přičemž FireWire konektory jsou hrou vzdálené minulosti, které už se prakticky neužívají. Jsou méně efektivní než USB. Ve stejné pozici jsme vlastně nyní. Schválí se jednotná nabíječka, která může být za pár let zastaralá a neefektivní, ale vinou regulace bude těžké novou a efektivnější dostat na trh států Evropské unie. Regulace by se musela změnit. A něco takového trvá měsíce. I roky.
Výsledkem tedy může být, že si obyvatelé členských států EU budou objednávat mobilní zařízení z USA nebo Japonska, případně Velké Británie, kde regulace nebude platit, a trh tam tedy bude moci zavádět nové modely nabíječek jako na běžícím pásu. U nás bude prodej takové nabíječky regulací zakázán.
Problém číslo dvě. Pokud by byl výrobce sídlem v Evropské unii, bude investovat své zdroje do vývoje nové nabíječky? Bude mu to stát za to? Bude přece vědět, že trh je regulací uzamčený. Musel by tedy investovat do vývoje. Po vývoji nabíječky by ji ovšem nemohl nabídnout na trhu s vidinou toho, že se mu proinvestované zdroje do vývoje nabíječky rychle vrátí. Ani zdaleka. Musel by začít lobbovat u Evropské komise. Žádat a škemrat, přesvědčovat a sekat jednu powerpointovou prezentaci za druhou. A tam by proti němu vznikl odpor. Máme jednotnou nabíječku. Není potřeba ji vylepšovat. Stálo by to příliš zdrojů. Obyvatelé by staré nabíječky museli vyhodit a nahradit je. A to je nepatřičné. K životnímu prostředí rozhodně. A tak budou v Evropské komisi tendence novou nabíječku prostě nepovolit. Proti výrobci nové nabíječky by se svým lobbingem u Evropské komise postavil i výrobce jednotné nabíječky. Trh by byl v tu ránu zlikvidovaný politicko-ekonomickými zájmy a vývoj by začal brzdit.
A přesně k tomu vedou plošné regulace. Některé dávají smysl. Ano, nechceme, aby splodiny z uhelných elektráren šly nefiltrované do ovzduší. A víme proč, Krušné hory v 80. a 90. let nám k tomu stojí za svědka. Ale nabíječka? Tam už to haraší s ideologickým nadšením, kdy se proti klimatické změně bojuje zákazem plastových brček a jejich nahrazením papírovými, které jsou prostě na nic.
Nejde ani tak o nabíječky, ale o to myšlení. Proregulovat se do lepší budoucnosti. Kdy budou jen jednotné teplákovky? Jutové, tedy nejekologičtější? Někoho časem napadne, že móda a různost v oblékání nahrává nesmyslnému plýtvání a vyhazování ještě použitelného oblečení. Kdybychom všichni povinně chodili v jutových pytlech, božínku, zachráníme planetu okamžitě. Kamkoliv dopadnou regulace, začíná se křivit trh. Někdy je to ku prospěchu, někdy méně. Ač je nápad s jednotnými nabíječkami líbivý, nemyslí na budoucnost. Je zaslepený svou pravdou, která může být za pár let prostě zcela mimo realitu. Je potřeba nechat drtivou většinu lidské činnosti trhu a snažit se ho pobídkami, když už, tlačit směrem, kde jej chceme mít. A hlavně odvrhnout ideologii jako hnací motor. Nechat si ji jen na poradním místě. Tam dává smysl, nechceme si zničit planetu nefiltrovaným kouřem z uhelných elektráren. Ale zároveň snad stále myslíme na to, že bychom se mohli posunout i dál. Ať už u nabíječek, tak třeba v energetice, kde jsme se také nechali unést nadšením z elektroaut, a teď pomalu narážíme do zdi, protože to prostě naše elektro soustava nezvládne všechno nakrmit.
Vložil: Štěpán Cháb