Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kurupira a další záhady stolových hor. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Venezuely

30.04.2022
Kurupira a další záhady stolových hor. S cestovatelem  Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Venezuely

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Dobrodruh zkoumá zatopený prales jedné z řek, pramenících u venezuelských stolových hor. Slavný trapper Alejandro Laime tam prý jednou pozoroval tvory, podobné plesiosaurům.

V minulém dílu jsem se s vámi rozloučil před svou cestou k stolové hoře Kurupira. Tu před lety proslavil po celé Evropě cestovatel a spisovatel Jaroslav Mareš ve svých knihách, z nichž nejslavnější nesla hrdý název Kurupira: zlověstné tajemství. Můj nedávno zesnulý přítel Jaroslav přinesl ve své knize zajímavé důkazy, že právě Kurupira je ta pravá stolová hora z románu Arthura Conana Doyla Ztracený svět.

Počátkem dvacátého století se totiž  literární otec slavného detektiva Sherlocka Holmese setkal s dobrodruhem plukovníkem Percy Fawcettem, který mu vyprávěl o svých výpravách za tajemstvím tepuis a ztracených pralesních měst. (V této souvislosti není jistě bez zajímavosti, že se Fawcett, který se pak záhadně ztratil v džungli, stal předobrazem filmového Indiana Jonese.) Právě Fawcettovo vyprávění zřejmě inspirovalo Doyla k napsání knihy Ztracený svět. V tomto románu vystupují hrdinové na záhadnou tepuy (na níž sídlí děsivý démon Kurupuri) a setkávají se s nestvůrnými dinosaury, ptakoještěry, a dokonce i s ryboještěry, kteří sídlí v centrálním jezeře uprostřed hory. No a Jaroslav Mareš tuto zdánlivou literární fikci při porovnání s Fawcettovým osudem a vírou v indiánské vyprávění přesně ztotožnil. Kurupira je jasně Kurupuri a stolová hora je, podle zběžně načrtnuté mapky v Doyleově knize, Serra Curupira ze starých seriózních map.

 

Toto studené slavné jezírko na vrcholku stolové hory Roraima ukrývá jen larvy vodních živočichů

Toto studené slavné jezírko na vrcholku stolové hory Roraima ukrývá jen larvy vodních živočichů

Takové indicie, navíc rozdmýchané Doyleovým a Marešovým vypravěčským uměním, nemohly samozřejmě zůstat bez odezvy.  A tak jsme vyrazili na cestu! Podařilo se mi totiž pro svůj bláznivý nápad získat společníka nad jiné povolaného, ostravského horolezce a cestovatele Pavla Nováka. Zpočátku všechno klapalo podle plánu. Dostali jsme se na dávno zarostlou pralesní dálnici Perimetral Norte a po pár kilometrech nás zaměstnanci nedaleké fazendy dovezli až k území indiánů Yanomamů, nad nímž se Kurupira tyčí. Přes hraniční řeku Potumetu jsme pronikli ještě celkem lehce, ale v yanomámské vesnici nám další cestu přes svá loviště neumožnili.

Dnes už by vůbec nebylo možné proniknout ani na začátek yanomámského území, a to nejen s ohledem na covidovou epidemii, která indiány se špatnou imunitou notně zdecimovala. Jaroslav Mareš totiž navíc získal informace, že je dnes celé území kolem Kurupiry hlídáno brazilskou armádou. Pralesní jednotky nedávno nemilosrdně zlikvidovaly i všechna tábořiště zlatokopů, kteří na yanomámském území nelegálně dobývali vzácný kov, a navíc indiány bezohledně zneužívali a vraždili. Dnes je tedy Kurupira součástí obrovské rezervace indiánů ze skupiny Yanomamo a je pro turisty i samotné Brazilce zcela nedostupná. Tajemná hora tak stále čeká na svého objevitele a je opravdu na co se těšit!

 

Legendární mapinguari z okolí tepuy Kurupira nápadně připomíná šestimetrové vyhynulé lenochody s gigantickými drápy, kteří se zde v pravěku vyskytovali

Legendární mapinguari z okolí tepuy Kurupira nápadně připomíná šestimetrové vyhynulé lenochody s gigantickými drápy, kteří se zde v pravěku vyskytovali

V samotném okolí Kurupiry se podle indiánských legend, které do své knihy převzal Doyle, vyskytuje děsivý mapinguari s obřími drápy.  Chlupatý a nezranitelný netvor nápadně připomíná vyhynulé monstrózní lenochody. Podle zoologa Davida Orena, který se o mapinguariho již desítky let zajímá, jej domorodci líčí jako stvoření dva metry vysoké, velice silné, a především nepříjemně páchnoucí, které je schopno při chůzi přerazit silné kořeny. Někteří svědci popisují jeho pach, se vší pravděpodobností obranný mechanismus, jako směsici výkalů a zahnívajícího masa. Podle Orena má zvíře dlouhou hrubou srst, čtyři dlouhé tesáky a pohybuje se po dvou nebo po čtyřech. Má prý i neobyčejně hlasitý, hřmotný hlasový projev, podobný silnému lidskému hlasu, avšak zabarvenému jakýmsi mručením.

 

Pralesy kolem Kurupiry tvoří neproniknutelnou spleť vegetace

Pralesy kolem Kurupiry tvoří neproniknutelnou spleť vegetace

Kurupira však není jedinou horou, opředenou legendami o záhadných netvorech. Venezuelská Auyántepui je se svou rozlohou 700 kilometrů čtverečních (při výšce 2500 metrů nad mořem) nejrozsáhlejší stolovou horou na světě. V roce 1935, při jednom ze svých průzkumných letů nad Auyántepui, zahlédl americký pilot Jim Angel obrovský vodopád, který se vrhal z výšky 979 metrů. Na jeho počest dostal jméno Salto Angel a v učebnicích zeměpisu je uváděn jako nejvyšší vodopád světa. Množství vody v Salto Angel však během roku výrazně kolísá podle toho, jestli je zrovna období dešťů nebo období sucha. Salto Angel leží na řece Gauja, kterou objevil lotyšský badatel Alejandro Laime, jenž se jako vůbec první člověk dostal k vodopádu po souši.

Laime se však proslavil hlavně jinými svými kontroverzními objevy. Venezuelským specialistům, kteří ho v roce 1986 navštívili v jeho chatrči, vyprávěl, že při rýžování diamantů na vrcholu Auyántepui spatřil pravěká zvířata. Tvorové prý měli enormně dlouhý krk a ploutve místo nohou a vyhřívali se na břehu řeky, pramenící na náhorní plošině. Než však mohl některého z nich chytit, sklouzli do vody a zmizeli. Odplouvali s tělem ponořeným a krkem kolmo vztyčeným vzhůru. Laime si tyto tvory dokonce nakreslil. S dlouhým krkem a velmi krátkým ocasem bylo zvíře dlouhé zhruba sto dvacet centimetrů a celkově nápadně připomínalo malého dlouhokrkého plesiosaura. Je však pravděpodobnější, že místo plesiosaurů tu turisté daleko spíš narazí na deseticentimetrové mnohonožky narůžovělé barvy nebo pavouky a štíry.

 

Ošlehaný povrch stolových hor nabízí pohled na pohádková zákoutí a fantazii se zde meze nekladou

Ošlehaný povrch stolových hor nabízí pohled na pohádková zákoutí a fantazii se zde meze nekladou

Auyántepui má v záloze mnoho dalších překvapení. Z vrcholového plató můžete třeba sestoupit do propasti Sima Aonda, která je se svými 383 metry nejhlubší známou propastí v nekrasovém prostředí na světě. Svět stolových hor ve Venezuele a Brazílii má, jak se zdá, dobrodruhům stále co nabídnout. V příštím dílu našeho putování si ale z věčně vlhkých pralesů a studených stolových hor odskočíme k teplému pobřeží venezuelského Karibiku.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma