Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Přijdou po nekvalifikovaných učitelích i nekvalifikovaní lékaři? Pojďme hovořit o školství s učitelem

15.04.2022
Přijdou po nekvalifikovaných učitelích i nekvalifikovaní lékaři? Pojďme hovořit o školství s učitelem

Foto: Pixabay

Popisek: Učitel, ilustrační foto

Loni v létě schválil parlament České republiky novelu zákona o pedagogických pracovnících, která ředitelům umožňuje přijímat na učitelská místa lidi bez odpovídající kvalifikace – tzv. „odborníky z praxe“. Chápu, že to zní lépe, než „nekvalifikovaní učitelé“, ale fakticky jimi jsou. Naštěstí novela neprošla Senátem, a tak stále čeká na definitivní přehlasování parlamentem. Ovšem dnes se na nás ale valí mnohem větší pohroma – nekvalifikovaní lékaři z Ukrajiny, kteří nemají ani uznané vzdělání a ani neumějí česky. Jak potvrdil ministr zdravotnictví, chtějí naši vládní představitelé do nemocnic „nacpat“ lidi bez uznaných diplomů a bez znalosti češtiny.

Odborník z praxe – absolvent „vysoké školy života“?

Politicky korektní výraz „odborníci z praxe“ pro označení lidí bez pedagogického vzdělání, kteří působí na školách, jsem v médiích poprvé zaznamenal u aktivistů z EDUin. Následně jej převzala Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+. Nikde však není uvedeno, jaká délka „praxe“ má být od odborníka vyžadována. Ve skutečnosti se za „odborníkem z praxe“ může skrývat absolvent nějakého nesmyslného oboru bez jakékoliv praxe, který by se jinak nedokázal uplatnit.

Problém je v samotném slově „odborník“. Skrývá se v něm specializace na nějaký konkrétní obor. Proto odborník – od slova obor. Někdo je odborník na stavění domů, jiný umí učit cizí jazyky a další rozumí jaderné fyzice. Chce snad někdo tvrdit, že jsou tyto odbornosti vzájemně zaměnitelné? S výjimkou aktivistů, kteří rozumějí všemu, si odborníka na cokoliv opravdu nedokážu představit. Každý obor má „své“ a stále platí: „Ševče, drž se svého kopyta.“ 

Odborníci patří do odborného školství

Odborníky z různých oborů samozřejmě ve školách potřebujeme jako sůl. Mám na mysli skutečné odporníky se zkušenostmi, ne lidi, kteří obor sice vystudovali, ale moc toho neumějí. Potřebujeme je v odborném školství, kde mají co předat – tedy na učilištích, středních a vysokých školách. Popravdě – špičkového stavaře je na základní škole škoda, protože nebude mít komu předat své zkušenosti. Děti potřebují jiného odborníka. 

Kdo je to vlastně odborník?

Odborník na výuku matematiky je učitel matematiky, který umí dobře učit a zároveň má respekt, díky němuž žáci dávají pozor. Stejně tak odborníkem na výuku českého jazyka je češtinář, kterému bývalí žáci děkují, že je dobře připravil ke studiu. Učitel určitého předmětu je odborníkem pro svůj obor. Je směšné věřit, že třeba absolvent sociologie naučí chemii stejně dobře, jako učitel chemie. A to nehovořím o bezpečnosti. To platí nejen o zmiňované chemii, ale i o tělocviku. Nebo snad „odborníci z praxe“ umí opravdu učit cokoliv? Profese učitele má v odborné rovině dvě základní složky:

Oborovou – tj. znalost matematiky, angličtiny, tělesné výchovy nebo zeměpisu,

Didaktickou – schopnost tyto znalosti předat žákům.

Třetím kritériem může být dovednost jednat s lidmi – se žáky a s jejich rodiči. Ta je však až za odbornými znalostmi podobně jako v případě lékařů. Pro pacienta je důležité jen to, jak dobře lékař provede operaci. Všechno ostatní je nepodstatné. Nebo by se snad někdo nechal operovat od „chápajícího trouby“? Lékař může být příjemný, ale odbornost ničím nahradit nelze. 

Kdo ponese odpovědnost za případné úrazy z neznalosti?

Ač si to málokdo uvědomuje, i ve škole jde o zdraví žáků. Nekvalifikovaní učitelé obvykle učí různé výchovy, kde zdánlivě není co zkazit, například tělesnou výchovu. Pak je ovšem na místě se zeptat, kdo ponese zodpovědnost za doživotně zmrzačené dítě, které si třeba při špatně poskytnuté pomoci zlomí páteř? Bude to ředitel školy, „odborník z praxe“ nebo zákonodárci, kteří svěřili dítě do rukou nekvalifikovaného člověka, zákonem povýšeného na „odborníka“? 

Plně kvalifikovaní učitelé učí jen 45 % žáků

Často slýcháme argument, že „učitelé stejně nic nenaučí“. Problém je v tom, že mnohé děti ani dnes neučí skuteční učitelé. V analýze České školní inspekce z roku 2018 se na straně 53 dočteme: „Do škol s plně kvalifikovanými učiteli dochází pouze něco málo přes 45 % žáků“ (!). V ostatních školách učí lidé bez patřičného vzdělání. V poznámce pod čarou na téže straně autoři analýzy píší, že se změnou legislativy se tento stav zlepší. Jistě ano – za „kvalifikovaného“ má být považován každý, kdo započal studium na vysoké škole pedagogického zaměření. Ale podstata problému zůstává stejná – tito lidé reálně nebudou umět o nic víc, než uměli před změnou zákona.

Ale zpět k analýze, z níž cituji. Ta hledala příčiny, proč české děti v mezinárodním srovnání PISA dosáhly v matematice a přírodních vědách podprůměrných výsledků. V dotaznících uvedlo přes 50 % ředitelů jako problém nedostatečnou kvalifikovanost pedagogů. Závěr analýzy České školní inspekce je jednoznačný: „Ve školách, jejichž ředitelé uvedli, že nedostatečně kvalifikovaní pedagogové omezují výuku, vykázali žáci výrazně horší průměrné výsledky z matematiky než ve školách, kde kvalifikovanost pedagogů z hlediska výuky problém není.“ (ČŠI, 2018, str. 53) 

Že kvalifikovaní učitelé poskytují lepší vzdělání než ti nekvalifikovaní, dokládá samotná Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (dále Stategie 2030+), v jejímž rámci byla novela zákona o pedagogických pracovnících prosazena. Jak jinak si vysvětlit, že ti samí lidé, kteří vládě doporučili do škol nahnat „odborníky z praxe“, nabízejí vystudovaným učitelům náborový příspěvek 100.000,- Kč, pokud nastoupí do regionů, ve kterých převažují „odborníci z praxe“ – tedy nekvalifikovaní učitelé? (Strategie str. 117-118)

Stejně tak je zajímavé, že podle vyhlášky Ministerstva školství č. 271/2021 Sb., mají děti cizinců nárok na bezplatnou jazykovou přípravu, přičemž učit je může pouze kvalifikovaný pedagog. Copak by jim nestačili „odborníci z praxe“, jako českým dětem?

Jak lze tento rozpor vysvětlit? Celkem snadno – hlavním cílem Strategie 2030+ je snížení sociálních nerovností, ne zkvalitňování výuky (Strategie 2030+, str. 5). Že to zní šíleně? To je možné. Máte-li pochybnosti, doporučuji přečíst si v Hlavních směrech vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (dále Hlavní směry 2030+) stranu číslo 37. Tam se dočtete, že je třeba pro znevýhodněné žáky zajistit bezplatné doučování, a naopak důsledně vymáhat zákaz placeného doučování žáků „bohatších rodičů“. Je tam i návod, jak zajistit, aby učitelé neměli důvod si přivydělávat doučováním těchto dětí. 

Pokrok nezastavíš – budou děti učit děti?

Ale klid, rychlodráha české vzdělávací revoluce ještě nedojela do cíle. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Podívejme se na Strategii 2030+, kterou 19. 10. 2020 schválila vláda, podrobněji. Mnohé nám to osvětlí. Předně je dobré si říci, že nahrazení učitelů „odborníky z praxe“ je jen první krok. Podle Strategie 2030+ nebude vysokoškolské vzdělání pro výkon učitelské profese potřeba (Strategie, str. 53). Po „odbornících z praxe“ se mají štafety ujmout středoškoláci a do tzv. „neformálního vzdělávání“ by se mohla zapojit i mládež se základním vzděláním. To není vtip, ale návrhy „expertní komise“, jmenované ministrem školství, panem Plagou.

Na straně 41 Hlavních směrů 2030+ se dočteme, že středoškoláky by měli v rámci tzv. „neformálního vzdělávání“ učit vysokoškolští studenti a na základních školách si mají učením přivydělávat nedostudovaní žáci středních škol. Postupně se tzv. „salámovou metodou“ dostaneme do situace, že naše děti budou učit lidé se základním vzděláním (to má nedostudovaný středoškolák). 

Odpovědnost nést nechceme, chceme jen „přispět“

Opravdu chceme, aby nám děti učili nedoukové, kteří nejen že nemají co předat, ale ani nejsou plně zodpovědní za své činy? Opět jsme u zodpovědnosti. Kdo ponese zodpovědnost za kvalitu vzdělávání? Kdo bude zodpovídat za případné excesy, jako třeba zneužití dítěte neplnoletým „brigádníkem“ ve škole? Odpoví nám paní Pýchová, předsedkyně SKAV – organizace, která sdružuje neziskové organizace, jež se podílejí na realizaci Strategie 2030+. Pátá minuta záznamu: „Nejsme schopni převzít zodpovědnost, a ani si ji nechceme převzít za to, jak bude úspěšný český vzdělávací systém…“ 

Zubař z praxe – hudba budoucnosti?

Vždy jsem byl proti působení lidí bez patřičného vzdělání ve školách. Při diskusích jsem obvykle zastáncům „odborníků z praxe“ kladl otázku, zda by si od nějakého „odborníka z praxe“ nechtěli nechat opravit také zuby. Vždy jsem vnímal práci lékaře a učitele jako podobnou – jedni i druzí pracují s lidmi a pro kvalitní výkon obou profesí potřebujete odborné znalosti a zkušenosti.

Samozřejmě jsem to říkával s nadsázkou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že přijde doba, kdy na základě politického rozhodnutí, začnou v českých nemocnicích pracovat lidé bez uznaného vzdělání – prý pod dohledem v rámci něčeho jako „praxe“. Jak vidno, to, co jsme si dříve nedokázali ani představit, se stává skutečností. Nejprve jsme přistoupili na „vyšetření po telefonu“ – za covidu, dnes už nás budou léčit i nekvalifikovaní lékaři. My ve školách máme „odborníky z praxe“, v nemocnicích zase mají „odborníky na praxi“. Naši lékaři se o ně budou starat na úkor pacientů a Ministerstvo zdravotnictví má jediný problém – jakým způsobem jim za to, že se zdarma učí, ještě zaplatit. Bohužel, pro „lékaře“ bez vzdělání v českém zdravotnictví nemáme odpovídající tarify. Zatím.

 

Vložil: Stanislav Korityák