Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Recept Inků – popravit starostu místo hladového zloděje. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Bolívie

09.04.2022
Recept Inků – popravit starostu místo hladového zloděje. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou potřetí do Bolívie

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Potomci dávných Inků Ajmarové pózují se zdejším ikonickým zvířetem lamou

Západní část dnešní Bolívie byla nedílnou součástí rozsáhlé Incké říše, která zasahovala i na území Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Chile a Argentiny. Bolívie se však nemůže ani zdaleka chlubit takovými památkami, jako sousední Peru se svými městy Machu Picchu a Cuzcem, kterému Inkové vznosně přezdívali Pupek světa. Každopádně i tady však lze najít leccos zajímavého.

Nedaleko města Cochabamba jsem měl před časem možnost obdivovat incké ruiny sídla, které je dnes archeologům, turistům i blouznivým esoterikům známé jako Inka Rankay. Podle vědců bylo toto vysoko položené místo vybudováno někdy mezi lety 1460 až 1470.  Inka Rankay je však dnes už tvořeno pouze ubohými ruinami a opěrnými zdmi, které smutně trčí proti blankytné obloze. Jde o celkem záhadné místo, které stále motá hlavy učencům i nejrůznějším konspirátorům. Dodnes se totiž neví, k čemu zbytky záhadných staveb sloužily.

Podle některých teorií byly jakýmsi významným správním centrem incké říše, ale tato teorie se zdá vratká vzhledem k špatné přístupnosti a relativně velké nadmořské výšce. Představa zástupů prosebníků a správních úředníků, ploužících se každý den do strmého kopce, je asi opravdu značně nepravděpodobná. Je také klidně možné, že rozsáhlý komplex sloužil nějakým neznámým náboženským účelům. Třeba má ale pravdu další smělá hypotéza, tvrdící, že se zcela prozaicky jednalo o obrovské skladiště kukuřice, vypěstované v úrodném údolí dnešní Cochabamby. Odtud prý pak byly vysušené palice s tvrdými žlutými zrny distribuovány po celé říši Inků. No, nevím, pravdu asi dnes už nikdo s určitostí nezjistí.

 

Z obrovského a záhadného komplexu Inka Rankay zbyly dnes už jenom ruiny

Z obrovského a záhadného komplexu Inka Rankay zbyly dnes už jenom ruiny

Výstup k Inka Rankay z vesničky s poetickým jménem Sipe Sipe, proslavené sladkým hroznovým likérem guarapu, je však pořád stejně náročný jako před staletími. Zdatnému turistovi prý trvá asi tři hodiny. Pokud si ovšem nevezmete taxíka přímo z nedalekého města Cochabamba. Ano, stydím se! Opravdu jsem podnikl cestu k Inka Rankay taxíkem za (v přepočtu) mizerných pět korun. A to všechno, prosím, včetně zpáteční cesty, čekání a průvodcovských služeb! Ano, opravdu se stydím. I tak však má mastňácká pouť nebyla prostá mírného dobrodružství.

Můj taxikář v stařičkém buicku si počínal opravdu jako šílenec, který se rozhodl, za mizerný zákazníkův rozmar, rozmlátit své auto na padrť. Před jeho řvoucí a rozběsněnou mašinou, řezající ostře zatáčky na zaprášené cestě, uskakovali hbitě nejen náhodní chodci, ale i jakýsi chlapík na vyzáblém oslíku. Možná jsme přejeli nějakou zatoulanou lamu (samozřejmě  žertuji), toho bych si asi ani nestačil všimnout. Jako nadšený kaktusář jsem ale z okna spatřil své otrněné miláčky v jejich domovině, takže jsem kázal svému řidiči na chvíli zastavit, abych se mohl podívat. V oblacích prachu jsme s děsivým zaskřípěním zastavili a hloupý gringo (to jako já) se vydal do savany za kaktusy. Taxikář si mezitím vytáhl cigaretu, opřel se o vůz a s přimhouřenýma očima sledoval mé nepochopitelné botanické skotačení. Když jsem se konečně nabažil té otrněné krásy, usedl jsem opět na vylomené sedadlo s trčícími dráty a po  ostrém pětikilometrovém stoupání jsme konečně dorazili na vrchol kopce.

 

Krajina kolem Inka Rankay je porostlá pichlavými kaktusy

Krajina kolem Inka Rankay je porostlá pichlavými kaktusy

Možná že jsem se sem měl opravdu raději vydat sám a romanticky přespat v inckých ruinách. To je ale přesně to, co turistické bedekry výslovně nedoporučují, protože na Inka Rankay již několikrát došlo k přepadení turistů, kteří se oddávali meditacím a rozličným slunečním rituálům. I tak však byla návštěva tohoto místa neobyčejně zajímavá, protože jsme zde byli s mým hovorným vozatajem úplně sami. Atmosféra dávno zaniklé říše prostě udělala své stejně jako zajímavý pohled do šedavě neutěšeného údolí. Možná že to opravdu byly jenom dávné velké sýpky na kukuřici, ale v tu chvíli se mi zdálo, že budovy musely sloužit nějakým vznešenějším účelům.

 

Mnohé stavby Inků však dodnes odolávají zubu času

Mnohé stavby Inků však dodnes odolávají zubu času

V souvislosti se skladišti kukuřice a jiných potravin jsem si vzpomněl na jakýsi paragraf z inckého zákoníku, v němž se praví, že pokud chycený zloděj kradl z hladu, nebude popraven on, ale starosta, do jehož vesnice či města delikvent patří. Věřím, že podobná brutální spravedlnost by u nás politiku trochu vylidnila. Incká říše však už dávno neexistuje, a tak se starostové bát nemusí. Tawantinsuyu, jak Inkové své impérium ve skutečnosti nazývali, bylo vyvráceno v první třetině 16. století španělskými dobyvateli v čele s legendárním Franciscem Pizzarem. Nejsilnější španělskou zbraní však nebyly ani hřmící arkebuzy ani ostré ocelové meče, ale děsivá nemoc Variola vera, neboli neštovice pravé. Prudce nakažlivá virózní choroba v podstatě inckou říši zdecimovala, a přímo tak připravila cestu Pizzarovi. Ještě před jeho příchodem totiž neštovicím podlehl schopný incký vládce Huayn Capac, který se nemocí nakazil od prvních španělských námořníků, potloukajícíh se po pobřeží. Jak známo Huayn Capac zanechal svou říši rozdělenou mezi své dva znesvářené syny. Vnitřně rozklížená říše nápor Španělů a neštovic neustála a později byla zařazena do španělského impéria.

 

Pod komplexem Inka Rankay leží údolní město Cochabamba se svými katolickými kostely

Pod komplexem Inka Rankay leží údolní město Cochabamba se svými katolickými kostely

Je příznačné, že Španělé zničili téměř všechny památky na Inky kromě systému nucených prací, takzvané mity. Tahle mita byla vlastně jakousi pracovní pohotovostí, kterou vládnoucí vrstva nutila prostý lid k ubíjející práci ve směnách (už tehdy!) při budování silnic, mostů, chrámů a administrativních center. Šlo vlastně o jakousi daň, odvedenou prací. No a dobří španělští kolonizátoři mitu nejenom ponechali, ale dost brutálně zpřísnili. „Na chudý lid musí být zkrátka přísnost.“ praví nepříjemná, leč pravdivá lidová moudrost a ta si, jak je vidět, nevybírá ani století ani kontinent ani kulturu.

 

Vojtěch Alberto Sláma

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma