Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kokainovník, křižáci a Armstrongovo Měsíční údolí. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou poprvé do Bolívie

26.03.2022
Kokainovník, křižáci a Armstrongovo Měsíční údolí. S cestovatelem Vojtěchem Alberto Slámou poprvé do Bolívie

Foto: Vojtěch Alberto Sláma (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Měsíčnímu údolí nedaleko bolívijské metropole La Pazu dal jméno astronaut Neil Armstrong.

Z bažin brazilského Pantanalu pokračovala má cesta vlakem a autobusy do bolívijského měst Santa Cruz, Cochabamby až do samotné metropole La Pazu. Toto vysokohorské město mám v paměti hlavně kvůli děsivé bolesti hlavy, kterou způsobil rychlý přechod do vysoké nadmořské výšky. La Paz, nebo-li Chuqi Yapu, totiž leží v nadmořské výšce 3640 metrů a je tak nejvýše položeným hlavním městem na světě.

Bolívie je vskutku zajímavá země - na jedné straně se můžete kochat pestrobarevnou faunou hýřivých pralesů a nebo se naopak nechat ochladit ledovým vzduchem věčně zasněžených And. Někdy si vážně nerozumím, proč se sápu do hor, když tak miluji klid a přívětivost věčně zelených tropických lesů a to včetně šestinohých a dokonce osminohých potvor. Ne, vážně, jihoameričtí pavouci křižáci jsou opravdu úžasní. Podívejte se prosím na fotografii jednoho z nich s úžasnými hroty a možná mi dáte za pravdu, tedy pokud netrpíte arachnofobií.

Mercado de las Brujas, čarodějnické tržiště

To jsem ale trochu odbočil. Můj příjezd na hlavní autobusové nádraží v La Pazu byl provázen takovým migrénozním záchvatem, že jsem málem vylétl z kůže. Nevychutnal jsem si proto ani pozoruhodné prostory nádraží, které navrhl slavný francouzský architekt Gustav Eiffel. Ještě více mě ale mrzí, že jsem si dostatečně neužil pohledu na strhující panoráma rozsvíceného nočního města, nad nímž se tyčí zasněžené vrcholky And. Vypadalo to opravdu, že se mi hlava rozskočí na kusy. Vypotácel jsem se z terminálu a chytil taxi do jakéhosi obskurního hotýlku, kde jsem se bolestí prosvíjel až do rána. Ptáte se jistě, proč jsem si nevzal nějakou tabletu, jako každý normální člověk. Tato zcela logická úvaha však ztroskotala na tupém a lhostejném výrazu recepčního a mou ztrátou lékárničky.

Naštěstí jsem ale druhý den narazil na Mercado de las Brujas, čarodějnické tržiště nabízející idiotským turistů ty největší možné dryáky a kouzla v pestrobarevných krabičkách, která mají přivolat dlouhověkost, zvýšit inteligenci či přinést lásku a štěstí. Nejbizarnějšími se mi jevila vysušená a zkroucená embrya lam, pověšená na pestrobarevných šňůrkách, která se pohupovala ve větru, jako malí oběšenci. Už jsem byl ochoten udělat pro záchranu své nešťastné hlavy téměř cokoliv, dokonce i přivázat si mrtvolku na čelo, pokud by to bolest zastavilo.

 

Bolívijské deštné pralesy jsou plné hmyzu a číhajících pestrobarevných pavouků. Neříkejte, že se vám tento křižák s výbojnými trny nelíbí.

Hledal jsem tedy dál nějakého člověka, který by mi prodal nějaká analgetika. Pak jsem ji ale potkal! Kouzelná indiánská babička měla na hlavě tradiční buřinku, a se svraštělého obličeje jí trčela páchnoucí dýmka. Před sebou měla svazečky podivuhodných čarodějných bylinek s úzkými listy. Mžoural jsem nadšeně na rudodřev, neboli kokainovník pravý. Je to v pravdě zázračná bylina na všechny bolesti světa, mimo jiné součást coca-coly nebo brutálního kokainového byznysu, který sužuje celou planetu. Bolívie je zřejmě jedinou zemí na světě, kde si můžete koku koupit zcela legálně. K svazečku kokainovníku mi stařenka podala špinavou svraštělou rukou ještě špinavější hrudku páleného vápna. Koka se totiž musí žvýkat s vápnem dohromady, aby se uvolnili silice s blahodárným účinkem.

Zázračná koka

Nacpal jsem si kožovité lístky do úst i s nechutným vápnem a jal jsem se je zuřivě kousat a žvýkat. Kupodivu se nedostavily pocity na zvracení, ale začala mě brnět a tuhnout ústa. Byl jsem celý zdřevnatělý, a kdyby se mě teď někdo zeptal, třeba na to, kolik je hodin, nevymáčkl bych se sebe ani slůvko. Zázrak se dostavil a hlava přestávala bolet. Alespoň na chvíli jsem se stal Aymarem či Kečuem, tedy právoplatným obyvatelem Bolívie. Místní žvýkají koku zcela běžně, samozřejmě se to nenosí v lepší společnosti, ale mnoho Indiánů, které jsem potkal na tyto konvence vesele kašle a koku mají nacpanou v podobě velké boule na jedné straně tváře nebo jako smotek pod dolním rtem.

 

Bolívie nejsou jen velehory a studené náhorní plošiny, ale rostou zde i nádherně zelené deštné pralesy.

Koka je vskutku zázrak, a kdyby nebyla tak široce zneužívána při výrobě kokainu, mohla by se šířeji využívat například při léčbě cukrovky, vysokého tlaku či bolestech zubů, hlavy a dokonce i žaludku. Koka navíc zvyšuje i duševní a fyzickou sílu, což je pro bolívijské indiány, žijí ve vysokých nadmořských výškách, nezbytnost. Odhaduje se, že koku s vápnem dnes žvýká nejméně patnáct milionů lidí, ale myslím si, že ve skutečnosti je toto číslo v horských oblastech Bolívie a sousedním Peru ještě vyšší. V La Paz se také prodává kokový čaj, naporcovaný  v papírových sáčcích, ale nedoporučuje se ho převážet přes hranice. Zkrátka svou dávku koky si můžete legálně vychutnat pouze v Bolívii.

Měsíční údolí

Vzpružen a zbaven příšerných bolestí, jak jasem se prolézat turistické zajímavosti v La Pazu. Neměl jsem však už moc času, protože jsem chtěl hlavně navštívit nedaleké jezero Titicacá, které je pravlastí mé nejoblíbenější potraviny.

 

Žár slunce v Měsíčním údolí vydrží jen odolné kaktusy.

Brambory pečené i vařené, bramboráky, hranolky, krokety a kdoví co ještě se z těch zemáků, zemských jablek, erteplí či kobzol vyrábí, mají totiž jeden společného jmenovatele či lépe řečeno prazáklad a tím jsou neúrodná políčka kolem jezera Titicacá. Titicacá jsem už z tohoto důvodu zkrátka vidět musel a v příštím díle ho představím i vám. Kapsu jsem měl ale tradičně napůl děravou a napůl vysypanou a tak jsem nakonec prohlídku pamětihodností ukončil. Za pár boliviánů jsem se raději polorozpadlým taxíkem vydal k jedné z nejpozoruhodnějších turistických zajímavostí, která je načisto zadarmo.

Nedaleko La Pazu, poblíž městečka Mallasa se totiž nachází úžasné Killa Qhichwa, známější jako Valle de Luna (Měsíční údolí). Killa Qhichwa, je tvořeno útvary, které připomínají spíše fantazii tvůrců sci-fi ság než skutečnou reálnou krajinu. Různé výčnělky, věžičky, obří rampouchy a nažloutlé či rudé převisy vytvářejí opravdu pozoruhodnou podívanou. Měsíční údolí vzniklo erozí ztvrdlé hlíny a skal a jedinými rostlinami, které vydrží zdejší drsný sluneční žár, jsou pichlavé bolivijské kaktusy, trčící jako zelené svíce proti palbě slunečních paprsků.

 

V příštím díle našeho putování se podíváme do pravlasti brambor - slavnému jezeru Titicacá.

Místní tvrdí, že poetický název Valle de Luna dostalo údolí od samotného astronauta Neila Armstronga, který jako první člověk položil svou nohu na povrch Měsíce. Její otisk je tam dodnes, stejně, jako má vzpomínka na Měsíční údolí.

 

Vložil: Vojtěch Alberto Sláma