V ČR žijí děti, které nemají právo na veřejné zdravotní pojištění. Pojďme hovořit o školství s učitelem
25.03.2022
Foto: Ilustrační foto z pražské Matějské pouti v den, kdy byla zdarma pro Ukrajince a handicapované Vít Hassan
Popisek: Pokud tenhle malý Ukrajinec dorazil se současnou uprchlickou vlnou, pojištění mít bude. Zdaleka ne každý z jeho krajanů má ale to štěstí.
Minule jsem psal o tom, jak naši zákonodárci hodlají řešit problémy s výukou ukrajinských dětí. Dnes v tomto tématu budu pokračovat. A popíši ještě jeden problém, o němž většina lidí vůbec nemá tušení – část dětí cizinců není zapojena do veřejného zdravotního pojištění. To je obrovský problém. Ten nespočívá v tom, že by za ně jejich rodiče toto pojištění nechtěli platit, ale v tom, že dle platných zákonů děti s některými typy víz nemají právo na veřejné zdravotní pojištění. Stává se tak, že rodič pojištěný ve veřejném systému je, ale jeho dítě nikoliv. VZP jej prostě pojistit nesmí. Jak se to řeší, se dozvíte níže.
Proč třetina sedmnáctiletých cizinců nedokončí střední školu?
Uvádí se, že celá třetina mladých cizinců ve věku 17 let z českých středních škol odchází, aniž by dostudovala, což mě vůbec nepřekvapuje. Hlavní problém spočívá právě v tom, že jsou z hlediska našich zákonů dětmi třetí kategorie – nemají nárok na veřejné pojištění a tak kromě nákladů na dopravu, koleje, školní pomůcky, obědy atd. jejich rodiče musí hradit přes 2.000,- Kč měsíčně za pojištění, které je kvalitativně horší než veřejné zdravotní pojištění. Pro mnohé z rodičů je to neúnosné. Nástupem do zaměstnání tito mladí lidé získají nárok na účast ve veřejném zdravotním pojištění. To je obrovská motivace. Představte si, že byste měli tři děti, a museli za ně zaplatit okolo 80.000,- Kč ročně za komerční pojištění? Tolik platí za své děti cizinci, kteří k nám přijeli legálně pracovat! A platí to od narození! Miminka některých cizinců v České republice nejsou účastníky veřejného pojištění prostě proto, že na to nemají nárok. Bylo-li dítě vážně nemocné, nemusela ho žádná komerční pojišťovna vůbec pojistit! Být plnohodnotně pojištěn je velmi důležité a je-li navíc výuka a kázeň na střední škole na nízké úrovni, bývá volba jasná.
Některá výuka je drahá i zadarmo
Druhá příčina spočívá v nekvalitní výuce češtiny, kterou za dotace „učí“ neziskovky. Nikdo se však neptá, CO tyto děti skutečně NAUČÍ. Prostě učí – vykazují odučené hodiny. Problém je nejen v tom, že tito lidé většinou nerozumí didaktice. Oni navíc učí věci, které jsou v běžném životě naprosto nepoužitelné. Již dříve jsem publikoval ukázku užitečné slovní zásoby z pracovního listu na výuku češtiny pro cizince: „bažant, holub, koroptev…“. Kdysi moje žena překládala ve firmě, v níž pracuje několik Mongolů. Jednou ze stížností na Mongoly bylo, že se „nechtějí“ učit češtinu – na bezplatnou výuku chodilo jen 5 lidí. Zeptal jsem se, kdo je učí a jak. Byla to jedna z těch neziskovek, která se dnes „bije“ za nutnost výuky ukrajinských dětí. Když jsem požádal o zápisy z výuky, ukázalo se, že Mongolům vysvětlují česky gramatiku češtiny! To je stejné, jako kdyby nám vysvětlovali mongolsky gramatiku mongolštiny! Překvapuje mě, že tam vůbec chodilo těch 5 poctivců.
Ze třídy rovnou do hospody!
Navrhnul jsem firemní personalistce, že jim za cenu paliva na dojíždění ukážu, jak je potřeba češtinu učit. Výuka probíhala o sobotách a přiznávám, že mi na první hodinu nepřišlo pět lidí, ale rovnou 15. Asi byli zvědaví na nového učitele. Na první hodině jsme trénovali objednávání v restauraci a placení. Hned po vyučování jsme vyrazili do hospody. Tam si každý sám pomocí natrénovaných frází objednal a zaplatil. Já jsem sloužil jen jako nápověda. Příští týden se mi ve firemní zasedačce sešlo šedesát zájemců o výuku, takže jsme je museli rozdělit do dvou skupin. Výuka probíhala až do covidu. Kromě hospody jsme byli v centru Prahy, na raftech, v bazénu, na countrybále, na výletě vlakem... Samozřejmě vždy po drilovém nácviku potřebných frází. Jen striptýz jsme kvůli covidu nestihli. I o ten mí žáci měli zájem. Proč ne? Žijeme jen jednou.
Je třeba si uvědomit, že i čas má svou hodnotu. Pokud žákovi výuka nic nedává, nepřijde na ni ani zadarmo. Ekonomické zákony platí všude a skutečná hodnota výuky je přesně měřitelná – penězi, které za ni lidé jsou ochotni Z VLASTNÍ KAPSY zaplatit.
Dvě kategorie dětí
Protože dobře mluvím rusky, často se setkávám s občany bývalého Sovětského svazu – Ukrajinci, Rusy, Bělorusy, Moldavany, Kazachy a Kirgizy. Díky tomu mám určitý vhled do životních potíží těchto lidí v České republice.
Jeden z největších problémů dětí cizinců žijících v České republice je zdravotní pojištění dětí. Některé děti NEMAJÍ PRÁVO na účast ve VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ. Pojištěny ale být musí. Tyto děti mají sjednáno tzv. „komerční pojištění“, které se nevztahuje na mnoho nemocí a ty z něj nemohou být léčeny. Dostáváme se tak do paradoxní situace, že rodiče nárok na veřejné zdravotní pojištění mají, protože jsou zaměstnanci a hradí jej za ně zaměstnavatel, zatímco jejich děti nárok na takové pojištění právo nemají.
Myslel jsem si, že se jedná o nedopatření – „šlendrián“ našich zákonodárců. Ale při čtení důvodové zprávy k zákonu „Lex Ukrajina“ mi došlo, že opak je pravdou. Naši zákonodárci si moc dobře uvědomují, že část dětí cizinců nemá nárok na účast v systému veřejného zdravotního pojištění. Toto se píše v důvodové zprávě: „Právní úprava rovněž řeší otázku zdravotního pojištění dětí, které se v České republice narodí cizinkám, které již mají příslušné pobytové oprávnění (vízum). Jelikož čerstvě narozené dítě nemá samo o sobě žádný pobytový status (a tedy např. o vízum za účelem strpění na území za něj rodiče teprve budou žádat), upravuje se v zákoně účast těchto dětí v systému veřejného zdravotního pojištění okamžikem narození, a to do 60 dnů věku.“ Toto platí jen o dětech nově příchozích Ukrajinců. Děti ostatních cizinců ze zemí mimo EU na účast v tomto systému právo nemají.
Dostáváme se tak do situace, že tu máme dvě kategorie dětí: ty které mají právo na veřejné pojištění a ty, které se jej účastnit nemohou.
Proč „Lex Ukrajina“, když tu zákon o dočasné ochraně cizinců máme?
Zákon na ochranu cizinců v České republice dávno máme. K čemu tedy potřebujeme nový zákon pro nově příchozí Ukrajince? Toto se dočteme v důvodové zprávě návrhu zákona, označovaného jako „Lex Ukrajina“:
„Na stávající situaci, kdy Česká republika čelí významné migrační vlně, lze vztáhnout především zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince na území České republiky za účelem poskytnutí dočasné ochrany. Tato právní úprava byla přijata s ohledem na směrnici Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 (…), jež představuje reakci na zkušenosti z konfliktu v bývalé Jugoslávii. (…) Stávající právní úprava však na současnou situaci, kdy probíhá ozbrojený konflikt na území Ukrajiny, v jehož důsledku se dala do pohybu migrační vlna nebývalého rozsahu, není dimenzována. Proto je žádoucí stanovit zvláštní proces legalizace pobytu těchto osob na našem území, čímž bude sekundárně zajištěno, že dotčeným osobám bude možné zajistit jejich základní životní potřeby.“
Ukrajina – země, kam plynou peníze, ale ne daně
Ukrajina je země, z níž ještě před začátkem konfliktu odešlo „za lepším“ několik miliónů lidí. Odcházeli na Západ, ale i do Ruska. Ukrajinci „hlasovali nohama“. Není divu! Ukrajina se potýká s velkou korupcí a nízkými platy. Přitom korupce je tam systémová – kdysi mi to vysvětlil ukrajinský kopáč s inženýrským diplomem. Problém je v tom, že Ukrajinci pracují po celé Evropě, kde PLATÍ DANĚ, a vydělané peníze posílají svým rodinám. Pokud však PLATÍ DANĚ jinde, je logické, že z těchto daní nemá stát Ukrajina ani korunu. Dokonce ani hřivnu. Proto je na Ukrajině korupce přijímána s pochopením jako nezbytnost. Toto mi na otázku „Jak se díváš na korupci?“ odpověděl ukrajinský historik: „S porozuměním.“
Lidé na Ukrajině chápou, že státní zaměstnanci mají nízký příjem, a tak celkem ochotně platí „všimné“ policistům, ale dávají i dost drahé dárečky učitelům, lékařům atd. Vědí, že státní zaměstnanci vydělávají opravdu málo. Asi tak, jako my po covidu podporujeme vyššími „dýšky“ naše hospodské a restauratéry. I my víme, že to mají těžké. Alespoň já to tak dělám.
Cizinci to u nás mají opravdu těžké – alespoň někteří
Mnozí z těchto lidí by tu dávno pracovali, pokud by jim v tom nebránily ekonomicko-administrativní překážky k získání pracovního víza. Cizinec, který chce u nás pracovat, musí nejprve vyplnit spoustu papírů, jimž často nerozumí. Konkrétně za Ukrajince to dělával tzv. „klient“. Tímto slovem je mezi Ukrajinci označován „mafián“, který jim zařizuje práci v zahraničí a vyřizuje jim potřebné papíry. Často se jedná o velice kultivované lidi, kteří se o „své“ lidi starají lépe než mnohá pracovní agentura. Kromě toho musí cizinci prokázat, že mají téměř 150.000,- Kč na osobu a rok, aby bylo zřejmé, že tu budou mít z čeho žít. U čtyřčlenné rodiny se jedná o pěkný balík. I to za ukrajinské dělníky dříve prokazoval „klient“. To se dělalo tak, že „klient“ vyrazil se svým chráněncem na pracoviště azylové a imigrační politiky s balíkem peněz a úředník „Ukrajincovy peníze“ na místě přepočítával. Dnes se to řeší výpisy z účtu. Toto vše najednou odpadá – všechny překážky jsou pryč. Na nově příchozí Ukrajince čekají sociální dávky, odvoz, ubytování, právo na účast ve veřejném zdravotním pojištění, pětitisícový příspěvek a – otevřený trh práce.
Jsou tu opravdu Ukrajinci dočasně?
Oficiálně ano, ale z kroků, které vláda činí, se dá předpokládat, že nám tu zůstanou. Potvrzuje to i Daniel Prokop – levicový sociolog, zakladatel neziskovky PAQ Research, která se zabývá průzkumy veřejného mínění a je také člen Národní ekonomické rady vlády: „Metastudie, které vychází z minulých uprchlických vln, hovoří v průměru o dvou třetinách uprchlíků, kteří zůstávají v hostitelské zemi.“ Tuto formulaci bych trochu poupravil. Není to tak, že tito lidé „zůstávají“, ale „je jim umožněno zůstat“. Pokud bychom rozhodli, že odjedou, tak by odjet museli. Tvrzení pana Prokopa, že tu „zůstanou“ je pouhý alibismus ve smyslu: „To samo.“ Správná formulace zní: „Zůstanou, protože si je tu necháme.“ Pokud tu zůstanou.
Komu to vyhovuje?
Řekl bych, že to vyhovuje především zaměstnavatelům, kteří se těší na přísun nové pracovní síly. Je otázkou, zda se sejde kvalifikace příchozích pracovníků a personální potřeby zaměstnavatelů. Pokud by se opravdu podařilo získat vysokoškolské specialisty, jak chce vláda, je otázkou, zda Ukrajině pomáháme, nebo zda ji spíše „personálně nevysáváme“. Ať si odpoví každý sám.
Dále předpokládám, že z přísunu nových lidí může mít radost i vláda a politici. Teoreticky se dá očekávat, že příchod velkého počtu mladých lidí zpomalí stárnutí populace (vymíráme) a odsune se tak na později očekávané zhroucení průběžného sociálního systému, v němž bude víc příjemců než plátců. Opět je třeba položit si otázku, jak se odchod mladých lidí projeví v jejich domovské zemi. Prospěje jí to?
Vložil: Stanislav Korityák