Výchovný efekt zastrašení. Nová verze spravedlnosti v ČR. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.03.2022
Foto: Hana Brožková
Popisek: Ministr spravedlnosti Pavel Blažek
„Řešili jsme to se státními zástupci. Je to podobné jako u šiřitelů dezinformací. Nejhorší by bylo, kdyby stát vypadal, že to nijak neřeší. Je téměř jisté, že vždy půjde minimálně o přestupek. Zval bych všechny pachatele alespoň k výslechu, protože takový výslech má výchovný efekt,“ řekl Seznam Zprávám ministr spravedlnosti Pavel Blažek stran lidí, kteří dorazili na proticovidové demonstrace s šibenicí. Šibenice symbolizovaly smrt spravedlnosti. Nebyly výzvou k věšení konkrétních lidí. Právní vakuum tak ministr spravedlnosti vyplnil praktikami StB.
Proč StB? Nepřeháním to trochu? StB také brala „provinilce“ na výslech často jen proto, aby si u nich vyvoláváním strachu a ohrožení vydupala poslušnost. Nebo alespoň potřebné umlčení jeho vzpurné osoby. Stačí, když se veřejný orgán zatváří, trochu zvýší hlas, vyhrozí trestem a příště „provinilec“ nechá šibenici doma. A s ní i svůj odpor, který by jinak projevil při demonstraci. A je jedno, že to bude jen výchovný efekt z vyšetřovny, který vlastně nenachází opodstatnění v legislativě. Jde o ten samotný výchovný efekt zastrašení.
Skutečně jsme ve fázi, kdy stát musí (pře)vychovávat dospělé jedince? Co bylo na šibenicích špatného? Forma protestu, kdy demonstrující poukazovali na to, že chování vlády (té předchozí hlavně) bylo v rozporu s údajně svobodnými principy naší společnosti. Názor, který je potřeba, aby zazněl. To aby v tu dobu Babišova vláda nepřekročila rubikon a nepřiklonila se ke covidové totalitě. V tu chvíli je vhodné sáhnout i k silným symbolům odporu. A na demonstraci symbolicky oběsit spravedlnost, protože demonstrující měli (často oprávněný) pocit, že spravedlnost při covidu strávila valnou většinu doby v žaláři a stav věcí veřejných tak soudil Jindřich František Boblig z Edelstadtu, který tu spravedlnost bere vždy a rád po svém.
Vraťme se ke komické epizodě ministra zdravotnictví Arenbergera. Ten vyhlásil ve své době opatření, kdy se podle něho směli setkat maximálně dva lidé, přičemž sám připustil, že toto opatření soud nejspíš zruší. Tudíž si byl vědom nelegálnosti takového opatření. „Oni (občané, pozn. red.) musí naše mimořádné opatření respektovat do doby, dokud ho třeba nezruší soud," řekl Arenberger v Interview ČT24. „To znamená, ani ty dva lidi nám pochopitelně neprojdou. Takže je už vlastně úplně jedno, co nastavíme." A opatření se zavedlo. Navzdory tehdejší verzi pandemického zákona a bez nouzového stavu, který by to dovoloval. Bylo na místě vytáhnout šibenice a pověsit na ně spravedlnost? Rozhodně a určitě.
Jenže náš nový ministr (ne)spravedlnosti to vidí nejspíš jinak. Odpor chce eliminovat. Opět navzdory demokratickým a svobodným principům, na nichž naše republika donedávna trvala. Odpor chce eliminovat nastavením policejního nátlaku. Každý si hned dvakrát rozmyslí, jestli dá najevo svůj nesouhlas, když za to může být popotahován po vyšetřovnách. A to i s vědomím toho, že se tím fakticky vzdá svého práva na odpor a nesouhlas.
Stát by neměl vstoupit do role šikanujícího. Má sloužit lidem a jejich potřebám, ne lidi a jejich potřeby potlačovat a rvát je do role submisivního příjemce všech opatření, která novou garnituru napadnou. Je vždy zásadní, aby člověk mohl a směl kritizovat a ani nejvyšší politické kruhy a státní instituce mu v tom nesmí bránit. Naopak, mají jeho právo na nesouhlas opatrovat jako svou nejvzácnější komoditu. Protože bez toho se dostaneme do stejných septiků, v jakých si teď hoví ruská veřejnost, která má jasně daný směr toho, komu a v co věřit. Ono to pak začíná vypadat, že my najíždíme na totožnou politiku ticha, jen z druhé strany.

Vložil: Štěpán Cháb